ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2477.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2477/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce: P. M. , proti žalované: GE Money Multiservis, a.s. , IČ: 492 41 150, se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, o zaplacení 98.335,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 326/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2011, č. j. 17 Co 511/2010-90, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. června 2010, č.j. 38 C 326/2009-58, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 98.335,- Kč spolu se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 10. 2007 smlouvu o úvěru, podle níž žalobce – ač ze smlouvy sám nezískal žádné plnění – zaplatil žalované celkem 98.335,- Kč. Shledávaje účastníky uzavřenou úvěrovou smlouvou neplatnou, posoudil odvolací soud žalobcem uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., co do důvodů měla za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Úvěrovou smlouvu pokládá za platný právní úkon, podle níž poskytla žalobci sjednané plnění. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v ustanovení §237 o. s. ř. Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není však dovolání přípustné ve věcech, v nichž bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V posuzované věci napadla žalovaná rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 98.335,- Kč s úrokem z prodlení. Ze skutkových okolností přitom vyplývá, že v dané věci jde o spor účastníků ze smlouvy o úvěru (§497 a násl. obch. zák.), tedy o obchodní závazkový vztah (srov. §261 odst. 3 písm. d/ obch. zák.), proto o „věc obchodní“ i ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (k pojmu „obchodní věc“, ve smyslu užívaném občanským soudním řádem, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 33 Cdo 2272/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 2000).
Je-li spor účastníků věcí obchodní a dovoláním dotčeným výrokem rozsudku bylo rozhodnuto o peněžitém plněním nepřevyšujícím částku 100.000,- Kč (k příslušenstvím pohledávky, úroku z prodlení, se zde nepřihlíží), pak dovolání proti tomuto rozsudku přípustné není. Na daném závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání samo nezakládá (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), objektivně nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by měl na náhradu nákladů dovolacího řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2012
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu