ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3262.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 3262/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci navrhovatelů a) Ing. Š. Ch. , a b) R. CH. , obou bytem ve Z., V. 353, zastoupených Mgr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Vavrečkova 5262, o vyloučení věci z exekuce a o zaplacení 123.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 41 Nc 401/2011, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 31. října 2011, č.j. 59 Co 377/2011-110, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 30. srpna 2011, č.j. 41 Nc 401/2011-70, jímž tento soud pro vady bránící pokračování v řízení podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (o. s. ř.) odmítl podání navrhovatelů ze dne 7. února 2011, kterým navrhovatelé uplatňují nárok na vyloučení věcí z exekuce, jakož i nárok na „navrácení bezdůvodného obohacení v částce 123.000,- Kč“.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že má-li být podání navrhovatelů pokládáno za návrh na zahájení řízení, pak postrádá označení účastníků, které žalobci míní do řízení povolat, jakož i určení věci, které se týká (vymezení předmětu řízení), a v neposlední řadě v něm chybí i srozumitelné a nerozporné vylíčení rozhodujících skutečností, jimiž žalobci odůvodňují uplatněné nároky. Přitom odvolací soud poukázal na četné logické rozpory v podání navrhovatelů, uzavíraje, že vytýkané vady podání se navrhovatelům nezdařilo odstranit ani po výzvách soudu dle §43 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., pokládaje napadené usnesení za nesprávné. Konkrétně namítají, že soudem nebyli řádně vyzváni k odstranění vad podání, neboť usnesení o výzvě dle §43 odst. 1 o. s. ř. postrádá označení věci, jíž se týká, a tato výzva směřuje vůči Janu Posoldovi a nikoliv vůči navrhovatelům. Návrh jimi podaný pokládají za projednatelný, jež obsahuje podstatné náležitosti žaloby, včetně označení účastníků a skutečností, jimiž lze identifikovat předmět řízení. Navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.) a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Každé podání učiněné soudu musí obsahovat náležitosti uvedené v §42 odst. 4 o. s. ř., tedy musí z něj být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činní, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Stanovené náležitosti je třeba v podání uvést takovým způsobem, aby z obsahu podání jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností dovodit. V návrhu na zahájení řízení (§79 odst. 1 o. s. ř.) je třeba provést přesnou identifikaci účastníků řízení a musí v něm být vylíčeny alespoň takové rozhodující skutečnosti, jimiž je vymezen předmět řízení po stránce skutkové. Údaj o tom, čeho se navrhovatel domáhá (žalobní petit) musí být natolik přesný, určitý a srozumitelný, aby z něj bylo zřejmé, o jaké práva a povinnosti navrhovateli jde, aby soud věděl, o čem má jednat a rozhodnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. září 1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 93, svazek 12, ročník 1998).
Přesnou identifikaci účastníků (spolu s určením, má-li jít o účastníky vystupující na straně žalující či žalované), určité a srozumitelné vylíčení rozhodujících skutečností (skutek) a uvedení toho, čeho se navrhovatelé domáhají (žalobní petit), posuzovaný návrh postrádá.
Usilují-li navrhovatelé o vyloučení majetku z exekuce (§267 odst. 1 o. s. ř.), je podstatnou vadou, neobsahuje-li jejich návrh individualizaci věcí, o jejichž vyloučení z exekuce jim jde, nehledě na to, že takto jimi koncipovaný návrh je i vnitřně rozporný, podávají-li jej jménem svým coby povinní, současně v něm však tvrdí, že exekucí byl postižen majetek jiných identifikovaných osob (jež však v zahájeném řízení jako žalobci nevystupují). Přitom navrhovatelé uplatňují i řadu dalších námitek s tímto nárokem nesouvisejících, jež se však upínají k samotnému průběhu exekuce (rozsahu, v jakém byla nařízena, event. že jí byly postiženy i věci, jež jsou již ze zákona z exekuce vyloučeny).
V případě nároku na zaplacení částky 123.000,- Kč pak skutkové vylíčení věci zcela chybí a má-li jít o nárok na vydání bezdůvodného obohacení (jak jej navrhovatelé sami kvalifikují), nelze dovodit, zda a která osoba měla na jejich úkor získat majetkový prospěch bez zákonem aprobovaného důvodu. A má-li snad jít o nárok na náhradu škody, nelze z návrhu dovodit ani to, zda je náhrada žádána vůči státu či vůči soudnímu exekutorovi (zpochybňují-li navrhovatelé jeho postup při výkonu exekuční činnosti, jenž je úředním postupem; srov. §4 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
V dané věci – jak se z obsahu spisu podává – byl soudem dodržen i postup vyplývající z ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., jelikož usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. března 2011, č.j. 41 Nc 401/2011-10, byli navrhovatelé vyzváni k odstranění konkrétních (soudem vytknutých) vad podaného návrhu a současně byli poučeni o tom, jak mají opravu a doplnění provést. Z obsahu usnesení je patrno, že výzva směřuje vůči podatelům a soud ji logicky směřuje vůči jejich zmocněnci J. P., jemuž navrhovatelé udělili plnou moc k zastupování v řízení. Není vadou jinak určitého a návodného usnesení, že neobsahuje přesnou individualizaci věci, jíž se týká, což je ostatně toliko důsledek neurčitosti samotného návrhu, k jejímuž odstranění usnesení navrhovatele vyzývá.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání pro jeho vady bránící pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), je správné. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání zamítl (§243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 za situace, kdy neúspěšní dovolatelé právo na jejich náhradu nemají a kdy jiným účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2012
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu