ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3648.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3648/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce V. Š. , bytem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Pstružovská 1547, zastoupeného JUDr. Lubomírem Poláchem, advokátem se sídlem ve Frýdku – Místku, Zámecké nám. 42, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody , vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 17 C 249/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2011, č. j. 8 Co 496/2010-333, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2011, č. j. 8 Co 496/2010-333, se v části výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba ohledně částky 59.674,- Kč s přísl. zamítá, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, jehož se dopustil Okresní soud ve Frýdku – Místku vydáním rozsudku pro zmeškání ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 11 C 59/2000. Na základě tohoto rozsudku byla vůči žalobci jako povinnému nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jiří Král, jenž vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí žalobce. Dne 17. 4. 2002 byl v místě podnikání žalobce proveden soupis movitých věcí, byla zajištěna finanční hotovost a byl zabaven osobní automobil, přičemž tyto předměty byly převezeny do úschovy soudního exekutora. O vydání rozsudku pro zmeškání se žalobce dozvěděl teprve při provádění exekuce, načež proti němu podal odvolání, na jehož základě odvolací soud konstatoval, že nebyly zjištěny podmínky pro jeho vydání, a proto tento rozsudek zrušil s tím, že žalobce se nezdržoval v místě svého trvalého pobytu, takže nebylo možné účinné náhradní doručení; rozsudek pro zmeškání tak byl nesprávně opatřen doložkou právní moci (viz rozsudek Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 6. 5. 2008, č. j. 17 C 249/2006-195). Proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podal žalobce odvolání; následně byla exekuce zastavena s ohledem na zrušení rozsudku, na jehož základě byla nařízena. Zabavené věci byly žalobci vráceny dne 23. 7. 2004.
V této věci vydal Okresní soud ve Frýdku – Místku mezitímní rozsudek ze dne 6. 5. 2008, č. j. 17 C 249/2006-195, jenž byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2008, č. j. 8 Co 441/2008-214. Citovanými rozsudky bylo rozhodnuto, že nárok žalobce na náhradu škody je co do základu opodstatněný. Soudy se v nich zabývaly i vznesenou námitkou promlčení, kterou shledaly nedůvodnou. Předmětem řízení tak zůstala výše požadované náhrady škody a posouzení, zda veškerá požadovaná škoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované.
Okresní soud ve Frýdku – Místku rozsudkem ze dne 1. 9. 2010, č. j. 17 C 249/2006-299, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 348.029,- Kč s přísl. (výrok I.), ohledně částky 186.644,- Kč s přísl. žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky III. až V.). Žalobce uplatnil své právo u žalované, avšak ta je dopisem ze dne 30. 5. 2006 odmítla uspokojit. Celkem požadoval žalobce v tomto řízení zaplacení částky 534.673,- Kč s přísl. (po částečných zpětvzetích a změně žalobního návrhu). Uvedená částka se skládá z nákladů právního zastoupení žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 59/2000 ve fázi odvolacího řízení (46.245,- Kč bez DPH), nákladů právního zastoupení v exekučním řízení (23.122,50 Kč bez DPH; celkem tak žalobce požaduje za právní zastoupení v nalézacím i exekučním řízení částku 82.548,- Kč s DPH), zaplaceného soudního poplatku za odvolání proti rozsudku pro zmeškání (39.280,- Kč), ceny nového nábytku do kanceláří (68.182,- Kč), ceny nového počítačového vybavení (59.674,- Kč), nájemného za počítačové vybavení (65.340,- Kč), nájemného za náhradní vozidla (47.543,- Kč), zaplacené silniční daně i pojistného na zabavené vozidlo (22.106,- Kč) a konečně ušlého zisku ze zmařené licenční smlouvy (150.000,- Kč). Soud prvního stupně věc posoudil podle ust. §15 odst. 2, §22 odst. 2, §26 a §31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a dále podle ust. §442 odst. 1, 2 a §443 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Okresní soud shledal důvodným požadavek na náhradu zaplaceného soudního poplatku, ceny zakoupeného počítačového vybavení, částečně i ceny nového nábytku do kanceláří (od žalobcem vynaložené ceny 68.182,- Kč odečetl obvyklou cenu exekutorem navrácených movitých věcí ve výši 16.659,- Kč, a přiznal mu tedy částku 51.523,- Kč), nájemného za náhradní vozidla a ušlého zisku z licenční smlouvy. Za neopodstatněný však považoval požadavek na náhradu nákladů právního zastoupení (v nalézacím i exekučním řízení), silniční daně, pojistného, nájemného za počítačové vybavení a částečně ceny nového nábytku.
K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 1. 2011, č. j. 8 Co 496/2010-333, rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku změnil tak, že žalobu co do částky 111.206,- Kč s přísl. a co do části příslušenství z částky 236.823,- Kč zamítl, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto odstavci potvrdil, v odstavci II. výroku jej změnil, pokud jde o částku 46.245,- Kč s přísl., tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci tuto částku, jinak, jde-li o část příslušenství z částky 46.245,- Kč a částku 23.122,50 Kč s přísl., jej potvrdil, a ohledně částky 65.340,- Kč s přísl. a v odstavcích III., IV. a V. výroku jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal odvolání obou účastníků částečně důvodnými. Zdůraznil, že v této fázi řízení, vzhledem k dříve vydanému a nyní pravomocnému mezitímnímu rozsudku, se soud prvního stupně správně zabýval jen výší škody. Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opodstatněnosti požadavku žalobce na uhrazení zaplaceného soudního poplatku, ušlého zisku ze zmařené licenční smlouvy a nájemného za náhradní vozidla. Souhlasil s ním rovněž v tom směru, že právo na náhradu škody, jež měla žalobci vzniknout zaplacením jeho právního zastoupení v exekučním řízení, není dáno. Soud prvního stupně však pochybil, nepřiznal-li žalobci právo na náhradu škody ve výši 46.245,- Kč, neboť tyto prostředky žalobce vynaložil na své právní zastoupení v nalézacím řízení ve fázi od podání odvolání proti rozsudku pro zmeškání a jednalo se o účelně vynaložené náklady, jež byly v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované. Odvolací soud se též neztotožnil se závěry soudu prvního stupně, jde-li o požadavek žalobce na zaplacení částky 51.532,- Kč za zhotovení nového nábytku a částky 59.674,- Kč za pořízení počítačového vybavení. Žalobce tvrdil, že si nábytek a počítačové vybavení zakoupil náhradou za předměty zabavené při exekuci. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že všechny movité věci zabavené při exekuci, tedy i předmětný nábytek a počítačové sestavy, byly žalobci vráceny, čili došlo k navrácení do původního stavu, je třeba konstatovat, že k újmě v majetkové sféře žalobce nedošlo. Odvolací soud pak přikročil ke zrušení části odstavce II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, jde-li o částku 65.340,- Kč za pronájem počítačového vybavení, jelikož je zde dána příčinná souvislost, a je tedy nezbytné provést dokazování stran toho, zda žalobce tyto věci skutečně potřeboval.
Proti rozsudku odvolacího soudu, části jeho výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba ohledně částky 111.206,- Kč s přísl. zamítá, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve změně rozsudku soudu prvního stupně a důvodnost pak v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud se dopustil nesprávného výkladu ust. §442 odst. 2 obč. zák. Na základě tohoto ustanovení se škoda hradí uvedením do předešlého stavu jen tehdy, požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné. Žalobci sice příslušné věci byly vráceny, ale po více než dvou letech od jejich zabavení v nefunkčním, případně opotřebovaném stavu. Dovolatel si po zabavení věcí v nezbytně nutném rozsahu opatřil věci nové, aby předcházel vyšším škodám (především v podobě ušlého zisku), jež by vznikly v důsledku nemožnosti pokračovat v dosavadní podnikatelské činnosti. Odvolací soud se nezabýval tím, zda vůbec poškozený žádal o náhradu škody uvedením do předešlého stavu a zda to bylo možné a účelné. Navrátit věci bylo sice povinností exekutora, ale vůči žalobci to bylo zcela neúčelné a v podstatě nemožné. Dovolatel vynaložil na zakoupení nábytku a počítačového vybavení takové majetkové hodnoty, které bylo nezbytné vynaložit, aby došlo bezprostředně po odebrání věcí exekutorem k uvedení věcí do předešlého stavu. Žalobce odkázal na judikaturu i literaturu definující skutečnou škodu a zabývající se výší peněžité náhrady za způsobenou škodu. Závěrem žalobce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je dána podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., důvodnost je pak tvrzena podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Je-li dovolání shledáno přípustným, zabývá se Nejvyšší soud z úřední povinnosti nejprve tím, zda řízení není postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Ze spisu se však žádné zmatečnostní či jiné závažné procesní vady potencionálně ovlivňující výsledek sporu nepodávají.
Dovolání je částečně důvodné.
Odkaz dovolatele na ust. §442 odst. 2 obč. zák. je nepřípadný. Povinností exekutora plynoucí ze zastavení exekuce bylo vrátit zajištěné movité věci. Vlastnické právo dovolatele k těmto věcem trvalo a exekutor neměl jakékoliv oprávnění si věci ponechat. Nejedná se zde tedy o naturální restituci ve smyslu citovaného ustanovení, ale o projev vlastnického práva žalobce.
Odvolací soud však nesprávně posoudil otázku vzniku škody v souvislosti se zajištěným počítačovým vybavením. Již v žalobě dovolatel tvrdil, že předmětné movité věci mu sice byly v srpnu 2004 vráceny, avšak drtivou většinu z nich nelze využít, když tyto po dvou letech neužívání nemají téměř žádnou hodnotu (viz č. l. 5 spisu). Ve své účastnické výpovědi žalobce uvedl, že při pokusu o zprovoznění počítačů vyhořel monitor, kopírka vyžadovala opravu a tonery byly nefunkční (viz č. l. 106 spisu). Obdobné závěry vyplynuly i z výslechu svědků K. (viz č. l. 172 spisu) či T. (viz č. l. 193 spisu). Na druhé straně právní zástupce žalobce na jednání před soudem prvního stupně konaném dne 4. 5. 2007 konstatoval, že movité věci nebyly v době vrácení nijak poškozeny a odpovídaly stavu, v jakém je exekutor při soupisu převzal (viz č. l. 75 spisu), stejně jako exekutor Mgr. Král uvedl, že žalobce neměl výhrady k navráceným věcem v tom smyslu, že by byly poškozené či nefunkční (viz č. l. 122 spisu). Odvolací soud se však otázkou poškození vrácených movitých věcí nezabýval a nepokusil se odstranit rozpory ve výpovědích, k čemuž ho zřejmě vedlo nesprávné právní posouzení věci, v jehož důsledku nepovažoval uvedené skutečnosti za rozhodné (viz dále).
Východiskem určení výše škody je cena, jakou měla věc v době, kdy došlo k jejímu poškození, přičemž cenou v době poškození se rozumí cena v době, kdy škoda vznikla. Při úplném zničení použité věci se vychází z ceny, za niž lze obstarat náhradní věc stejné kvality s přihlédnutím k jejímu opotřebení. Výše škody nemusí být prokázána jen vyúčtováním její opravy. Lze vycházet z ceny věci, jakou měla v době poškození, a z rozsahu, v jakém byla poškozena zásahem škůdce. Poškozenému má být umožněno opatřit si stejné množství věcí téhož druhu a téže jakosti (případně obdobnou věc); proto výslednou cenou je tzv. cena obvyklá. Tu představuje cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit náhradní věc (někdy se označuje jako cena obecná). Je to cena tržní, ovlivněná poptávkou a nabídkou na trhu. Ust. §443 obč. zák. platí jak při poškození, tak při úplném zničení, ztrátě či odcizení věci. Pokud jde o nové věci, na nichž došlo ke škodě, poskytuje se náhrada v plné výši jejich ceny. Při škodě na věcech starších, použitých a částečně opotřebovaných je třeba zjišťovat obecnou cenu, kterou tyto věci měly v době poškození. Při určení výše náhrady není soud vázán způsobem, jaký poškozený navrhuje ke stanovení její výše. Existují v podstatě dva způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Buď porovnání, oč se poškozením věci snížil majetkový stav poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, nebo náhrada nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením, přičemž v případě, že provedenou opravou dochází ke zhodnocení věci, náhrada se o toto zhodnocení snižuje. Porovnání hodnoty věci po poškození s její hodnotou před poškozením je vhodné zejména v situaci, že obnovení jejího původního stavu není ani provedením opravy možné. Je-li skutečná škoda dána porovnáním obvyklé ceny věci v době před vznikem škody se stavem po poškození, je jednoznačné, že takto stanovená cena, která je v podstatě cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu v daném místě a čase, zahrnuje i hledisko „prodejnosti“ věci. Nepřichází proto v úvahu kromě takto určené peněžní náhrady ještě nějaká další náhrada z důvodu „snížené prodejnosti“ či „obchodního znehodnocení“. Lze-li výši nároku na náhradu škody na věci zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, postupuje soud podle ust. §136 o. s. ř. (viz Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1288 – 1291).
Jde-li o vrácený nábytek, žalobce netvrdil, že by došlo v době, kdy s ním nemohl disponovat, k jeho poškození. Ve své účastnické výpovědi naopak uvedl, že vrácený nábytek nebyl nijak poškozen (viz č. l. 104 spisu). Toliko z toho, že se mu jej nepodařilo prodat, nelze vznik škody dovozovat (viz výše). Za těchto okolností tak nevznikla újma na majetku dovolatele, když tento netvrdil v daném rozsahu jinou škodu, než tu, že si musel opatřit nábytek nový, čímž však samo o sobě ke vzniku škody nemohlo dojít. Nejvyšší soud tedy, jde-li o částku 51.532,- Kč s přísl. za zhotovení nového nábytku, dospěl k závěru, že dovolací důvod nebyl naplněn, shledal právní závěry odvolacího soudu správnými a dovolání v naznačeném rozsahu podle ust. §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Jiná je však situace v souvislosti s počítačovým vybavením. Žalobce tvrdil, že bylo po vrácení exekutorem poškozeno (byť jeho právní zástupce uvedl, že movité věci byly vráceny v pořádku), avšak odvolací soud se s tímto tvrzením nevypořádal. Za daných okolností nelze konstatovat, že tím, že bylo žalobci počítačové vybavení vráceno, je vznik škody vyloučen, neboť tvrdí-li žalobce, že uvedené vybavení bylo v mezidobí poškozeno, mohlo ke vzniku škody dojít. Protože právní posouzení věci provedené odvolacím soudem nepovažoval Nejvyšší soud v daném směru za správné, shledal dovolání důvodným, napadený rozsudek, jde-li o část výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba se ohledně částky 59.674,- Kč s přísl. zamítá, podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a podle §243b odst. 3, věty první, o. s. ř. věc vrátil v uvedeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud je pak ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právním názorem dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vysloveným. Jestliže se dovolatel nepokusil o opravu počítačového vybavení, je třeba výši škody zjistit srovnáním jeho obvyklé ceny v době před vznikem škody (nikoliv tedy porovnáním ceny zcela nového počítačového vybavení, jež žalobce zakoupil jako náhradu) se stavem po případném poškození, v čemž je zahrnuto i hledisko prodejnosti věci. Pokud by nebylo možné výši škody zjistit, resp. bylo-li by to možné pouze s nepoměrnými obtížemi, měl by soud postupovat podle ust. §136 o. s. ř. Neměl by opomenout ani to, že ohledně zůstatkové ceny vrácených movitých věcí byl již vypracován Ing. Františkou Jurošovou znalecký posudek (viz č. l. 255 a násl. spisu) a do částky 16.659,- Kč, představující zbytkovou cenu vrácených movitých věcí, tedy jejich obecnou cenu po případném poškození, byla žaloba již zamítnuta (přičemž v této částce je zahrnuta jak obecná cena vráceného nábytku, tak i počítačového vybavení).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2012
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r. předseda senátu