ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3652.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3652/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. A Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobce Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů, základní organizaci H., se sídlem v Uherském Brodu, Trávníky 489, zastoupeného JUDr. Michalem Rezkem, advokátem se sídlem v Brně, Tomáškova 19, proti žalovaným 1. Českému svazu chovatelů, okresní organizaci Uherské Hradiště, IČ 00448796, se sídlem ve Veletinách, Vlčnovská 132 a 2. Českému svazu chovatelů, základní organizaci Uherský Brod, IČ 69653950, se sídlem v Uherském Brodu, Trávníky 489, oběma zastoupeným JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 21, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 12 C 163/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 30. 5. 2011, č. j. 59 Co 175/2011-92, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 30. 5. 2011, č. j. 59 Co 175/2011-92, a usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. 3. 2011, č. j. 12 C 163/2007-78, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 4. 6. 2007 domáhal určení, že je vlastníkem ideální poloviny nemovitostí blíže popsaných v žalobě. A dále výroku, že druhý žalovaný je vlastníkem ideální poloviny těchže nemovitostí.
Tvrdil, že je součástí zájmového sdružení Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů (dále jen ČMS CHPH) se sídlem B., které vzniklo podle zákona č. 83/1990 Sb. a ode dne 25. 3. 2004 je registrováno u Ministerstva vnitra České republiky.
Tvrdil dále, že svaz chovatelů poštovních holubů byl založen v r. 1922 a základním článkem byly základní organizace poštovních holubů (dále jen ZO CHPH). ZO CHPH H. byla založena ve 30. letech 20. Století, její činnost nebyla niky přerušena a existuje dodnes. V r. 1948 byli všichni chovatelé začleněni do armádní organizace Svazarm a v r. 1960 do Českého svazu chovatelů drobného hospodářského zvířectva, který později změnil název na Český svaz chovatelů (dále jen ČSCH).
Na celostátní konferenci tohoto svazu dne 23. 1. 2004 bylo hlasováno o oddělení tzv. chovatelské odbornosti chovatelů poštovních holubů od ČSCHG a o vzniku samostatného Českomoravského svazu chovatelů poštovních holubů (dále jen ČMS CHPH). Ten vznikl dne 25. 3. 2004 a přešly pod něj všechny základní organizace poštovní holubů tak, jak byly původně členy podle ČSCH.
ČSM CHPH registroval podle §24 Stanov a podle §6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb. Základní organizaci H. jako organizační jednotku svazu . Základní organizace mají v rámci ČSCH právní subjektivitu a jejich zrušení, zánik a případné majetkové vypořádání jsou podrobně upraveny ve stanovách ČSCH.
Po oddělení od ČSCH došlo k zániku členství ZO CHPH H. v rámci ČSCH, tato základní organizace však jako nositel právní subjektivity spolu se všemi členy a svým majetkem od 25. 3. 2004 kontinuálně pokračovala v rámci nově vzniklého ČMS CHPH.
Přitom na základě kupní smlouvy ze dne 20. 6. 1972 nabyla ZO CHPH H. z vlastních prostředků právo k ideální polovině nemovitosti popsaných v žalobě, druhou polovinu nabyl Český svaz chovatelů drobného zvířectva – MO U. B. s 1, s nímž žalobce uzavřel dne 18. 6. 1972 dohodu o užívání společného domu a parcel. V katastru nemovitostí je ovšem zapsána namísto žalobce Č., U. H.
Oba žalovaní namítali, že žalobce je nově vzniklým právním subjektem, občanským sdružením vzniklým až dne 20. 7. 2004 na základě schválení vlastních stanov registrovaných Ministerstvem vnitra ČR. Není právním subjektem pokračujícím ve své činnosti v Českém svazu chovatelů . Tvrdili, že ve smyslu stanov Českého svazu chovatelů zanikla základní organizace, přestane-li plnit povinnosti podle Stanov. To se stalo v tomto případě. Majetek zaniklé základní organizace byl vypořádán v rámci platných stanov ČSCH, a proto je v katastru nemovitostí zapsána okresní organizace ČSCH . Namítli nedostatek aktivní legitimace žalobce a naléhavého právního zájmu na určovací žalobě.
Soud prvního stupně vyšel z obsahu potvrzení Ministerstva vnitra ze dne 19. 6. 1990, podle něhož Český svaz chovatelů se sídlem Praha 8, Maškova 3, je veden v registru občanských sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů a ze znění stanov tohoto sdružení.
Vyšel ze závěrů rozhodnutí rozsudku Vrchního soudu v Praze 7 Cmo 18/92 publikovaného pod číslem R 15/95 Sbírky rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, podle něhož „ Z ustanovení §6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., vyplývá, že stanovy občanského sdružení mohou určit, které organizační jednotky občanského sdružení mají způsobilost jednat vlastním jménem, tedy i nabývat vlastním jménem práv a povinností, a jsou tedy právnickými osobami. Takové organizační jednotky však musí být ve stanovách výslovně uvedeny, anebo musí být ve stanovách alespoň určeno, jakým způsobem se takové jednotky ustavují, aby bylo možné jednoznačně zjistit, zda jde v konkrétním případě o organizační jednotku vzniklou v souladu se stanovami jako organizační jednotka s právní subjektivitou. Stanovy pak musí také jednoznačně určit, kdo je oprávněn jménem takové organizační jednotky ve věcech jednat, tj. kdo je jejím statutárním orgánem“.
Dovodil poté, že v dané věci ze stanov neplyne, kdo je statutárním zástupcem jednotlivých organizačních složek a jakým způsobem je tento statutární zástupce do své funkce ustanoven. Proto jednotlivé organizační jednotky (tedy i žalobce) shora uvedená kritéria nesplňuje a nelze je považovat za samostatné právnické osoby ve smyslu §6 odst. 2 písm. e) zákona o sdružování občanů. Proto usnesením ze dne 4. 3. 2011, č. j. 12 C 163/2007-78, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 30. 5.2011, č. j. 59 Co 175/2011-92, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak v podstatě za situace, kdy převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a z totožnil se zcela s jeho právním posouzením.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a to proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu. Tvrdil existenci nesprávného právního posouzení věci a navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Opakoval argumentaci zaujatou v podané žalobě a v průběhu řízení s tím, že výkladem stanov lze dovodit samostatnost žalobce jako organizační jednotky a poukazoval na okolnost, že spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem nabyla tato jednotka vlastním jménem a hospodařila s ním autonomně. Považoval za nepřípustný závěr, aby si první žalovaný osoboval právo k věci, jejímž vlastníkem nikdy nebyl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání dovolávajícího se žalovaného tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. zakládajícího přípustnost dovolání rovněž proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení (§104 odst. 1 o. s. ř.). Dospěl poté k závěru, že dovolání v této věci je důvodné.
Odvolací soud použil sice odpovídající právní předpis, vztahující se na posouzení této věci, jmenovitě §6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších změn, a neopomenul i (ve shodě se soudem prvního stupně) závěry plynoucí ze shora citovaného publikovaného rozhodnutí. V této věci však jeho závěrům dovolací soud nemůže přisvědčit.
V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5099/2007 byl přijat závěr: „ Opustila-li formou, kterou lze vyložit jako vstoupení, základní organizace odborový svaz, nelze ji oprávněně přimět, aby se vzdala věcí ve svém vlastnictví a ponechala je ve stávajícím odborovém svazu. Právní subjektivita této organizace nezanikla, lze připustit její vstup do jiného odborového svazu.“
V usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 635/05 bylo v jiné souvislosti vyloženo: „Odpovídají-li podle textu stanov odborového svazu jednotlivé základní odborové organizace a odborový svaz za své závazky samostatně, je pak tím spíše oprávněný závěr o existenci právní subjektivity základních organizací učiněný ze strany obecných soudů“.
Pro posouzení důvodnosti dovolání v této věci považuje dovolací soud za významné zjištění podávající se z obsahu spisu, jmenovitě listinných důkazů předložených žalobcem k doložení nabytí spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitost, že kupujícím podle kupní smlouvy uzavřené dne 20. 6. 1972, byl skutečně Český svaz chovatelů drobného zvířectva, základní speciální organizace CHPH H. Stejně tak nemohl dovolací soud přehlédnout zjištění z dohody o užívání společného domu v U. B. tamtéž, která byla uzavřena dne 18. 6. 1972 v chovatelském středisku v U. B., a to rovněž mezi Českým svazem chovatelů drobného zvířectva, ZSO-CHPH H. a Českým svazem chovatelů drobného zvířectva M-U. B. Tyto okolnosti podporují kvalifikaci uplatňovanou od počátku sporu, podle níž žalobce vystupoval již v době nabytí zmíněného spoluvlastnického podílu jako organizační jednotka svazu, o hospodaření s nabytou věcí rozhodoval autonomně, jednal tehdy označenými oprávněnými osobami uvedenými jak v kupní smlouvě, tak ve zmíněné dohodě o úpravě užívání společných nemovitostí.
Závěru o charakteristice žalobce jako právnické osoby přispívá i výslovné znění zakládajícího dokumentu Českého svazu chovatelů (čl. 48 a násl. spisu) které v části „Právní postavení“ uvádí, že právnickými osobami v rámci Svazu jsou mj. „základní organizace všeobecné, základní organizace specializované“ a další subjekty tam uvedené. Z právní subjektivity byly vyloučeny mj. chovatelské odbornosti, ústřední odborné komise a další…(viz §3). K tomu patří zmínit znění části „Organizační jednotky s územní působností a jejich orgány“, když podle §9 odst. 1 jsou organizačními jednotkami základní organizace všeobecné a jejich chovatelské odbornosti. A ustanovení §10 odst. 2. Podle nichž „Základní organizace Svazu jsou právnickými osobami, nabývají svým jménem práv a majetků a přijímají závazky“. Shodně §30 odst. 3 opravňoval základní organizace nabývat vlastní majetek a ukládal jim povinnost hospodařit s nimi podle platných právních předpisů. Náklady na činnost (podle odst. 5) měly základní organizace hradit vlastními příjmy.
Ve světle tohoto posouzení se jeví jako obtížně přijatelný závěr odvolacího soudu o absenci právní subjektivity na straně žalobce v řízení o určení vlastnictví při existenci duplicitního zápisu týkajícího se spoluvlastnického podílu žalobce na předmětných nemovitostech. Ve svých důsledcích dosavadní závěr odvolacího soudu, potažmo soudu prvního stupně, tak bez dalšího odnímá žalobci možnost prokázat důvodnost jeho tvrzení o neoprávněnosti tohoto duplicitního zápisu. Takový závěr soudu, navíc podle současného stavu dokazování (když důkaz listinami, případně dalšími důkazy, jak na to účastníci poukazovali), nebylo ani provedeno, se jeví jako předčasný. Zatímní právní posouzení zaujaté odvolacím soudem není v souladu s výše uvedenými výkladovými stanovisky a vedlo by tak obsahově k odepření spravedlnosti subjektu, který doložil svou právní sujektivitu a tvrdí nejen svou aktivní legitimaci, ale i naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva. Dospívá proto dovolací soud k závěru, že žalobce svou právní subjektivitu řádně doložil, přičemž teprve v průběhu řízení o meritu ohledně určovací žaloby zůstane pak účastníkům řízení možnost uplatnit věcná tvrzení uplatňovaná rovněž k otázce naléhavého právního zájmu a důvodnosti nabývacího titulu žalobce.
Dovolací soud proto zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243bodst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, v němž se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu