ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3948.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3948/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů České republiky , se sídlem v Praze 2, Tyršova 6, zastoupeného Mgr. Petrem Jahodou, advokátem v Praze 3, Plavínová 2796/12, proti žalované Odborové organizaci EQUI Bořeň – Svinčice, se sídlem v Mostě, Žatecká 211, zastoupené obecným zmocněncem JUDr. Pavlem Mrštíkem, bytem Louny, Blažim 116, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 238/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2011, č. j. 12 Co 245/2009-173, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 1. 2009, č. j. 12 C 238/2006-116, kterým byl zamítnut návrh žalobce na určení, že je vlastníkem tam specifikovaných nemovitostí (objektu bydlení, staveb občanské vybavenosti a jiných staveb), nacházejících se v kat. úz. a obci L. Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).
Odvolací soud dospěl při posouzení vlastnického vztahu k předmětnému majetku – ve shodě se soudem prvního stupně – k závěru, že stanovy žalobce (článek 12 odst. 3) je třeba interpretovat tak, že pouze v případě zániku odborové organizace bez transformace přechází její majetek na odborový svaz. Nižší instance se neztotožnily s výkladem žalobce, který vycházel z možnosti přechodu zaniklé organizační jednotky do jiné odborové organizace jedině v rámci téhož odborového svazu, a to po odsouhlasení členskou schůzí. Poněvadž v dané věci došlo k zániku základní odborové organizace za současné transformace do nově vzniklé nástupnické organizace (s účinky ke dni 1. 10. 2004), byť stojící mimo odborový svaz, vedla tato skutečnost soudy k závěru o existenci vlastnického práva ke sporným nemovitostem na straně žalovaného subjektu (právnické osoby s právní subjektivitou).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod dovolání uvedl nesprávné právní posouzení věci. Za klíčovou otázku pro určení vlastnického vztahu k dotčeným nemovitostem považoval způsob ukončení členství základní organizace v odborovém svazu žalobce. V rámci vylíčení dovolacího důvodu tvrdil, že rozhodnutí nižších instancí jsou v rozporu s relevantní judikaturou Ústavního soudu ČR, zejména s usnesením ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. IV. ÚS 309/07, jehož právní závěry – především ohledně respektu k důsledkům stanov odborového svazu – dopadají na posuzovanou věc. Dovolatel namítal, že základní organizace v daném případě rovněž nezpochybnitelně zanikla, ztratila svou dosavadní právní subjektivitu a její členové posléze založili novou organizaci v rámci jiného odborového svazu (s její vlastní, „novou“ právní subjektivitou). Žádal proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu – a současně i rozsudek soudu prvního stupně – a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle §237 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z konstantní judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu České republiky se podávají relevantní závěry svědčící pro existenci právní subjektivity na straně základních organizací odborového svazu. Usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 635/05, byl vysloven právní názor, že „odpovídají-li podle textu stanov odborového svazu jednotlivé základní odborové organizace a odborový svaz za své závazky samostatně, je pak tím spíše oprávněn závěr o existenci právní subjektivity základních organizací, učiněný ze strany obecných soudů“. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 5099/2007, lze taktéž dovodit význam a věcnou podstatu právní subjektivity základní odborové organizace, která se dotýká i ochrany jejích vlastnických oprávnění a majetkových otázek celkově. „Opustila-li formou, kterou lze vyložit jako vystoupení, základní organizace odborový svaz , nelze ji oprávněně přinutit, aby se vzdala věcí ve svém vlastnictví a ponechala je ve stávajícím odborovém svazu. Právní subjektivita této organizace nezanikla; lze připustit její vstup do jiného odborového svazu. “
Koaliční svoboda, případně také syndikátní svoboda, představuje zvláštní případ sdružovacího práva, zakotvený v článku 27 Listiny základních práv a svobod. Směřuje k ochraně hospodářských a sociálních zájmů, při níž často dochází i ke sdružování samotných sdružení (například do odborových svazů). Svobodné sdružování zahrnuje právo zřizovat příslušné organizace, vstoupit do již existujících, ale také je bez překážek opustit. Právo nebýt členem sdružení označuje Ústavní soud za „negativní právo na svobodu sdružování“ (nález sp. zn. Pl. ÚS 40/02). Sdružení předpokládá – vedle společného účelu a vůle jej naplnit – určitou organizační stabilitu, přičemž jeho soukromoprávní povaha mu spolu s mezinárodními závazky ČR zajišťuje autonomii v rozhodování o vlastní existenci, organizaci apod. (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2012, s. 590 – 595.). Uvedené teze lze nepochybně vztáhnout i k ochraně práva základní organizace („sdružení ve sdružení“) vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na potřebu sjednocení judikatury týkající se otázek předestřených v dané věci je třeba vycházet z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 11/02, jenž postup spočívající ve vývoji judikatorních závěrů umožňuje za předpokladu naplnění alespoň jedné ze tří alternativně vyslovených podmínek. Těmito podmínkami jsou 1) změna sociálních a ekonomických poměrů v době nového judikování oproti judikatuře dřívější, 2) změna právního předpisu, který je ve věci aplikován či interpretován (vydání nového zákona nebo zákoníku, jeho novelizace), nebo 3) změna „okolního“ právního prostředí majícího vliv na aplikaci či interpretaci rozhodného ustanovení (změna jiných zákonů, které obsahově s rozhodným ustanovením v různé míře věcně souvisejí). V tomto případě je naplněna třetí z uvedených podmínek, neboť judikatorní prostředí, jež je – při nedostatečné úpravě zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů – významné, směřuje k rozšíření koaličních svobod a respektu k samostatnosti jednotlivých subjektů sdružujících se též do odborových svazů a asociací. Mimoto je již plněna druhá z naznačených podmínek, poněvadž se nacházíme prozatím jen v období legisvakance zákona č. 89/2012 Sb., „nového“ občanského zákoníku. Tento soukromoprávní kodex ovšem sleduje uznání – rovněž majetkové – autonomie spolků, jež se sdružují ve svazy (srov. ustanovení §214 odst. 1, 2 a §217 citovaného zákonného předpisu).
Ze všech výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu odmítl. Právní posouzení věci – založené na výkladu stanov žalobce – je věcně správné, dochází-li nižší instance k závěru o existenci vlastnického práva žalované k předmětným nemovitostem z titulu její sukcese (nástupnictví) do práv a povinností zaniklé základní organizace.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 a §243b odst. 5 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu