ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4164.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4164/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Františkem Divišem, advokátem v Litoměřicích, Okružní 15, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Mgr. O. K., zastoupen JUDr. Klárou Kořínkovou, advokátkou v Praze 1, Bolzanova 1, o zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 118/2009, o dovolání vedlejšího účastníka na straně žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 5. 2011, č. j. 36 Co 411/2010-164, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Vedlejší účastník na straně žalované je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho advokáta JUDr. Františka Diviše. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 6. 2010, č. j. 7 C 118/2009-97, a to tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 270.000,- Kč spolu s tam specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci). Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou nižších instancí, které byly (v částce 64.661,20 Kč za prvostupňové řízení a v částce 61.838,- Kč za odvolací řízení) uloženy k platbě žalované ve prospěch žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. Františka Diviše. Ve výroku III. byl rozsudek soudu prvního stupně odvolací instancí změněn tak, že vedlejšímu účastníku nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání vedlejší účastník na straně žalované. Žádal, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolací instance zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání písemně vyjádřil. Nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby bylo dovolání vedlejšího účastníka jako zjevně bezdůvodné odmítnuto a žalobci byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §93 odst. 3 o. s. ř. má vedlejší účastník v řízení stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.
Vedlejší účastník má podle této právní úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom nestanoví, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení §203 odst. 1 a §231 odst. 1 o. s. ř.), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento výklad – pomocí argumentu e silentio legis – je zastáván i v právní teorii (viz Bureš, J.; Drápal, L.; Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.).
V posuzované věci podal dovolání vedlejší účastník na straně žalované, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud proto takové dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Žalobce má podle §243b odst. 5 a §146 odst. 3 o. s. ř. vůči vedlejšímu účastníku na straně žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Náklady řízení sestávají z odměny za zastupování v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5 (v rozhodném znění), §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., dále z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., vše navýšeno o 20 % DPH. V součtu tedy náklady řízení o dovolání přiznané žalobci činí 12.360,- Kč. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou právo na náhradu nákladů řízení o dovolání nevzniklo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. července 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu