ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4559.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4559/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobce M. B. , zastoupeného Mgr. Josefem Suchopárem, advokátem se sídlem Strakonice I., Palackého náměstí 113, proti žalovanému P. M. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem Praha 2, Náměstí Míru 15, o zaplacení částky 73 017 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 104/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2011, č. j. 55 Co 138/2011-215, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalobce (dále také „dovolatel“) řádně zastoupený advokátem podal dne 31. 8. 2011 včasné dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2011, č. j. 55 Co 138/2011-215, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 10. 2009, č. j. 21 C 104/2005-182, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 10. 2010, č. j. 21 C 104/2005-186. Podáním osobně doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 23. 9. 2011 dovolatel své dovolání doplnil, přičemž i toto podání bylo podáno ve lhůtě stanovené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Ačkoliv dovolatel jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], podstatou jeho dovolání je polemika se skutkovým zjištěním provedeným soudem prvního stupně a převzatým soudem odvolacím, dle kterého dovolatel vytápěl pouze svůj byt (a nikoliv další tři neobsazené byty nacházející se ve stejném bytovém domě). Dovolatel v dovolání konkrétně namítal, že žalovaný neprokázal, že by zabezpečil, aby nedocházelo k vytápění neobsazených bytů, že výpovědí znalce Ing. Jiřího Cikharta, DrSc. a svědka D. bylo prokázáno, že nebylo možné odpojit část otopné soustavy, a že nemůže jít k jeho tíži, že žalovaný demontoval otopnou soustavu.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Jelikož v posuzované věci dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o.s.ř.) nebo namítanou vadou řízení [§241a odst. 2 písm. b)]. To však dovolatel přehlíží, protože jak již bylo uvedeno, podstatou jeho dovolání je polemika se skutkovým zjištěním provedeným soudem prvního stupně a převzatým soudem odvolacím.
Nad rámec je možno uvést, že podle ustanovení §132 o.s.ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti. Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral. Na rozdíl od tzv. legální (formální) důkazní teorie, která - důsledně vzato - znamenala zmechanizování procesu hodnocení důkazů, neboť předem stanovila jejich hierarchii a způsob hodnocení, ponechává ustanovení §132 o.s.ř. postup při hodnocení důkazů úvaze soudu. Z popsané zásady volného hodnocení důkazů, jež je projevem ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy ČR a součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, přitom vyplývá, že dovolací soud nemůže předepisovat soudům nižších stupňů pravidla, z nichž by měly při hodnocení důkazů vycházet (srov. Drápal, L., Bureš, a kol. Občanský soudní řád I. Komentář, 1. vydání, C. H. Beck v Praze r. 2009, s. 913 an.). Pokud proto soud prvního stupně po provedení důkazů, konkrétně především znaleckého posudku Ing. Jiřího Cikharta, DrSc., a znaleckého posudku Ing. Františka Tomka vypracovaného ve skutkově obdobné věci (srov. přiložený spis Okresního soudu v Táboře sp. zn. 7 C 300/2002) dospěl k závěru, že bylo technicky možné vytápět pouze byt obývaný dovolatelem, a následně uzavřel, že se dovolateli nepodařilo prokázat, že by vytápěl i jim neobsazené byty, není na dovolacím soudu, aby tyto skutkové závěry přehodnocoval, protože by tím soudům nižších stupňů předepisoval, jak mají prováděné důkazy hodnotit.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání žalobce jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobci prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. března 2012
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu