ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.721.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 721/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., v právní věci žalobkyně PEACOCK, a. s. , IČO 259 25 989, sídlem Praha 6, Na Luzích 33/765, zastoupené Mgr. Pavlou Rajmanovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Třída Československé armády 300, proti žalovaným 1) Ing. M. M. , a 2) Ing. D. M. , zastoupených JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Náchod, Tyršova 64, o zaplacení částky 167 349,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 143/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2011, č. j. 20 Co 104/2010-296, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Žalovaní (dále také „dovolatelé“ ) řádně zastoupeni advokátem podali dne 30. 1. 2012 včasné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2011, č. j. 20 Co 104/2010-296, kterým odvolací soud v částce 56 079 Kč potvrdil a v částce 111 270,50 Kč změnil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. 12. 2009, č. j. 5 C 143/2006-223. Dovolatelé ve svém dovolání uvedli, že zákonné podmínky pro podání dovolání jsou splněny, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé bylo změněno. Jako dovolací důvod uvedli, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít (a měla) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Konkrétně dovolatelé především namítali, že odvolací soud nezohlednil jimi předložený znalecký posudek a že při výpočtech vycházel z nesprávných údajů (nezapočítal plochu kotelny, plochu terasy započítal se špatnou výměrou, nezohlednil svědecké výpovědi, dle kterých v jedné z kanceláří byly uloženy šanony s účetnictvím žalobkyně a proto je možné ji započítat pouze z jedné poloviny, nezohlednil, že některé místnosti byly přístupné pouze z kanceláří žalobkyně apod.).
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
V posuzované věci soud prvního stupně vyhověl žalobě na vydání bezdůvodného obohacení v plném rozsahu, tj. v částce 167 349,50 Kč. Naproti tomu odvolací soud vyhověl nároku žalobce v částce 56 079 Kč a v částce 111 270,50 Kč považoval nárok žalobce za nedůvodný. V částce 111 270,50 Kč se tedy jedná o rozsudek měnící, jelikož však v této části bylo dovolatelům vyhověno, v úvahu by připadalo jen dovolání žalobkyně. Naproti tomu v částce 56 079 Kč se jedná o rozsudek potvrzující a dovolání proti této části rozsudku odvolacího soudu tak může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Jinak řečeno, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být založena výhradně dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b), tj. pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a naopak je vyloučeno, aby přípustnost dovolání byla založena uplatněním dovolacího důvodu mířícího proti skutkovým zjištěním (§241a odst. 3 o. s. ř.) nebo namítanou vadou řízení [§241a odst. 2 písm. b)]. Jak však dovolatelé sami uvádějí, jejich dovolání spočívá na namítaných vadách řízení (resp. na tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávných skutkových zjištění), a přípustnost dovolání jim proto být založena nemůže. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že dovolatelé patrně vycházeli z mylného závěru, že jejich dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11. Ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení tohoto ustanovení uplynutím dne 31. prosince 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, body 25 – 28).
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání. Vycházeje z toho, že obsah rozsudku soudů obou stupňů i obsah dovolání žalovaných jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobkyni prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. června 2012
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu