ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.114.2012.1
sp. zn. 28 Nd 114/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakouského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce J. Ch., zastoupeného mgr. Martou Hubkovou, advokátkou se sídlem Veveří 46, Brno, proti žalované Heineken Česká republika, a. s., IČ 451 48 066, se sídlem Krušovice, U Pivovaru 1, o náhradu mzdy, vedené pod sp. zn. 7 C 21/2012, u Okresního soudu v Rakovníku, o návrhu žalované na delegaci z důvodů vhodnosti, takto:
Návrhu žalované, aby věc vedená pod sp. zn. 7 C 21/2012, u Okresního soudu v Rakovníku, pod sp. zn. 7 C 21/2012, byla přikázána Městskému soudu v Brně, se nevyhovuje.
Odůvodnění:
V řízení zahájeném žalobou podanou u Okresního soudu v Rakovníku dne 13. 2. 2012 podala žalovaná dne 7. 3. 2012 návrh na postoupení věci z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky probíhá u Městského soudu spor vedený pod sp. zn. 36 C 117/2008, v němž uplatňuje žalobce obdobný nárok, na totožném skutkovém základu. Žalovaná míní navrhnout spojení obou těchto věcí ke společnému projednání. Rovněž oba právní zástupci účastníků mají sídlo v Brně.
Žalobce s návrhem nesouhlasil. Poukázal na to, že dříve zahájené řízení řídí se ustanovením dřívější právní úpravy. Zdůrazňoval důsledky plynoucí z ústavní zásady, podle které nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, v tomto směru poukazoval na závěry plynoucí z rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 144/2000. Okolnost, že oba právní zástupci mají sídlo v Brně, označil za bezvýznamnou.
Nejvyšší soud České republiky, příslušný k rozhodnutí podle §12 odst. 2, odst. 3 o.s.ř., dospěl k závěru, že podmínky přikázání věci z důvodu vhodnosti nejsou dány. Nezbývá, než odkázat na přiléhavý výklad uplatněný žalobcem v jeho vyjádření k návrhu na přikázání věci. Nejvyšší soud České republiky shodně vychází z principu nezměnitelnosti soudu, u něhož byl nárok uplatněn, když ustanovení §12 odst. 2 je třeba – jako výjimku ze zásad pro určení místní příslušnosti – posuzovat restriktivně. Z argumentů uplatněných žalovanou nelze takovou výjimečnost dovodit. K otázce návrhu na společné projednání věci lze připomenout, že jde o možnost hypotetickou, okolnost, že v určité věci jsou účastníci zastoupeni právními zástupci se sídlem v obvodu určitého soudu, není skutečností trvalé povahy s ohledem na možnost vypovězení plné moci a možnost účastníka zvolit si jiného právního zástupce. Konečně není dána totožnost věci už z důvodu naznačených žalovaným, když nárok uplatňovaný v tomto řízení, spravuje se odlišnou právní úpravou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu