ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.237.2012.1
sp. zn. 28 Nd 237/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně VICTORIA VOLKSBANKEN pojišťovna, a. s. , IČ: 618 58 714, se sídlem v Praze 2, Francouzská 28, zastoupené Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Švehlova 1900, proti žalované J. K. , o zaplacení 37.441,- Kč s příslušenstvím , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 177/2011, o přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 177/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, podaným u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 1. července 2011, domáhá po žalované zaplacení částky 37.441,- Kč s příslušenstvím, ve věci vyplývající ze Smlouvy o zprostředkovatelské činnosti uzavřené dne 1. září 2009.
Obvodní soud pro Prahu 2 věc předložil Nejvyššímu soudu s návrhem žalované na přikázání věci jinému soudu (k delegaci vhodné; §12 odst. 2 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“), a to Okresnímu soudu v Ostravě.
Žalovaná svůj návrh (datovaný 17. 4. 2012) odůvodnila tvrzením, že je v „dlouhodobé nemocenské“, a připojila k němu (v kopii) rozhodnutí o své dočasné pracovní neschopnosti, vystavené dne 1. března 2012; z něj se podává tolik, že od uvedeného data (tj. od 1. 3. 2012) je žalovaná (dočasně) práce neschopná (s tím, že od 20. března 2012 má povolené každodenní vycházky v době od 12:00 do 18:00 hodin).
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Z tohoto pohledu jsou žalovanou tvrzené skutečnosti nedostatečné a přikázání věci jinému soudu, Okresnímu soudu v Ostravě, neodůvodňují. Z návrhu a k němu připojených listin se podává tolik, že žalovaná byla v době podání návrhu (dočasně) práce neschopná. Žalovaná ovšem nedoložila (ba ani netvrdila), že její zdravotní stav je trvale nepříznivý a že vylučuje její účast při jednání u místně příslušného soudu. (Tímto soudem je Obvodní soud pro Prahu 2, u něhož bylo řízení zahájeno a proti jehož místní příslušnosti žalovaná ani nebrojí). Je přitom zřejmé, že projednání věci Okresním soudem v Ostravě, v jehož obvodu žalovaná bydlí, bylo by pro žalovanou komfortnější, nikoliv však ve svém výsledku rychlejší a hospodárnější.
Proto Nejvyšší soud – jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (§12 odst. 3 o. s. ř.) – rozhodl, že se věc Okresnímu soudu v Ostravě nepřikazuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2012
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu