ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.239.2012.1
sp. zn. 28 Nd 239/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s., IČ: 63998980, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, zast. Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, U Zákrutu 1778/5, proti žalovanému Ing. J. J. , bytem v O., o zaplacení 196.553,- Kč s příslušenstvím , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 71/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 71/2012, se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalovaný podáním ze dne 30. 5. 2012 navrhl, aby shora uvedená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Uvedl, že bydlí v O. a že v B., respektive v O., mají bydliště či pracoviště též svědci, jejichž výpověďmi hodlá prokázat své tvrzení, že směnečná suma požadovaná žalobkyní neodpovídá výši závazku směnečného dlužníka. Dle názoru žalovaného je tak přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci v souladu se zásadou hospodárnosti řízení.
Žalobkyně s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci vyjádřila nesouhlas. Namítala, že žalovaný ve svých námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žádné svědky neoznačil. Poukazovala též na okolnost, že v případě přikázání věci by vzrostly náklady spojené s účastí jejího právního zástupce u jednání soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávané věci by se přikázání věci zásadně nepříznivě projevilo v poměrech žalobkyně, jež s uvedeným postupem nesouhlasí a která by nesla zvýšené náklady řízení spojené s účastí svého právního zástupce, majícího sídlo v Praze, na procesních úkonech realizovaných Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci. Sama skutečnost, že žalovaný a svědci, které hodlá označit k prokázání svých tvrzení, bydlí v Olomouci, respektive v Brně, pak důvod pro přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci nezakládá. Případnou nezbytnou osobní účast žalovaného či svědků při určitém úkonu (účastnické či svědecké výpovědi apod.) je totiž možno řešit dožádáním podle §39 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5918).
Výjimečné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně tak v posuzovaném případě naplněny nejsou. Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného nevyhověl a předmětnou věc Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu