ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.28.2012.1
sp. zn. 28 Nd 28/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně ANIDOR s. r. o ., IČ 27473261, se sídlem v Bystré, Sulkovská 80, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Mgr. P. S. , advokátu se sídlem v H. K., správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. , IČ 00174131, se sídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, zastoupenému Mgr. et MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1, o vyloučení zásob, chemikálií a barev z konkursní podstaty nebo o náhradu škody, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cmo 33/2011, 10 Cmo 89/2011, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., a JUDr. Ivana Novotná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cmo 33/2011, 10 Cmo 89/2011.
Odůvodnění:
U Vrchního soudu v Praze se pod sp. zn. 10 Cmo 33/2011, 10 Cmo 89/2011 projednávají odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2010, č. j. 42 Cm 99/2005-726, a doplňujícímu rozsudku téhož soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. 42 Cm 99/2005-807, jimiž bylo částečně vyhověno žalobě na vyloučení v žalobě specifikovaných zásob z konkursní podstaty a o peněžitou náhradu za zásoby, jež již nebylo možno vydat.
Po zahájení odvolacího řízení podala žalobkyně k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové podání, jímž uplatnila námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Karety, JUDr. Jiřího Goldsteina, Mgr. Ivany Mlejnkové, JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., a JUDr. Ivany Novotné. Žalobkyně na podjatost soudců, zejména JUDr. Jiřího Karety, usuzovala z toho, že již opakovaně věcně rozhodovali v záležitostech konkursního řízení na majetek VITKY Brněnec a. s., podíleli se tím na výsledku konkursního řízení a lze jim klást k tíži, že v konkursní podstatě chybí majetek pod vylučovacími žalobami v hodnotě 30,000.000,- Kč. Za těchto okolností je s ohledem na jejich poměr k věci a k účastníkům důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Žalobkyně vyzdvihla dle ní významné skutečnosti týkající se průběhu konkursního řízení, především okolnosti provázející průběh prodeje majetku z konkursní podstaty. Zdůraznila, že Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. 6. 2007, č. j. 1 Ko 262/2007-5859, kterým potvrzoval usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na odvolání konkursního správce, a kterým bylo současně odmítnuto odvolání směřující proti výroku téhož usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl zamítnut návrh na zrušení souhlasu soudu se zpeněžením konkursní podstaty, mimo jiné uvedl, že nedošlo k prodeji majetku pod vylučovací žalobou, aniž by si uvedenou skutečnost ověřil a zjistil, zda není majetek pod vylučovacími žalobami prodáván. Z řízení o vylučovací žalobě společnosti Anidor s. r. o. přitom vyplývá, že k prodeji tohoto majetku zcela určitě došlo, a to navíc za cenu nepřiměřenou znaleckým posudkům. Posuzovali-li soudci Vrchního soudu v Praze prodej majetku pod vylučovacími žalobami, je třeba je dle žalobkyně považovat za vyloučené z projednávání a rozhodnutí žalob o vyloučení majetku, neboť je to důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Toto dle žalobkyně potvrzuje i usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, č. j. 1 Ko 152/2009-6961, jímž bylo de facto znemožněno nahlížení do účetnictví úpadce Vitka Brněnec a. s. Žalobkyně a společnost Randa s. r. o. chtěly uplatnit své právo i vůči těm, jimž byl vyplacen výtěžek z prodeje majetku žalobkyně. Tento nárok je nyní již většinou promlčen a tam, kde je vymáhán, činí současný správce konkursní podstaty obstrukce s ohledem na zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze. Závěrem žalobkyně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 371/04, z nějž vyplývá, že soudci rozhodující v záležitostech konkursního řízení jsou vyloučeni z rozhodování sporů s konkursním řízením souvisejících. Tyto úvahy tedy vedly žalobkyni ke vznesení námitky podjatosti ve vztahu k výše uvedeným soudcům.
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., a JUDr. Ivana Novotná ve vyjádření k námitce podjatosti uvedli, že se necítí být jakkoliv podjatí ve vztahu k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Osobně účastníky a jejich zástupce neznají a na věci nemají jakýkoliv osobní zájem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nadřízený (§16 odst. 1 o. s. ř.), aniž by nařizoval jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce (přísedící) vyloučen, rozhodne nadřízený soud (§16 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Argumenty žalobkyně ovšem nedokládají, že by se v souzené věci mohlo jednat o některý z případů uvedeného charakteru. Výtky žalobkyně povšechně směřují k průběhu konkursního řízení, jenž nepřísluší Nejvyššímu soudu při posuzování námitky podjatosti přezkoumávat, aniž by však výslovně poukazovaly na okolnosti dokládající možnou podjatost označených soudců. Skutečnost, že označení soudci rozhodovali o odvoláních ve věcech skutkově souvisejících s nyní projednávanou věcí, nikterak nedokládá, že by mohli mít přímý zájem na projednávané věci. Ostatně i v žalobkyní zmiňovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I ÚS 371/04, bylo akceptováno, že pouhý fakt, že tentýž soudce rozhoduje v konkursním řízení a v incidenčním řízení vyvolaném týmž konkursním řízením, nezakládá důvod pro závěr o podjatosti soudce. Pochyby o nestrannosti soudce jsou dle Ústavního soudu na místě pouze, jde-li o konkursního soudce, jenž přímo ustanovuje i zprošťuje funkce správce konkursní podstaty a bezprostředně dohlíží na jeho činnost, neboť mezi ním a správcem konkursní podstaty je dán vztah vzájemné funkční závislosti a do jisté míry spolupráce. O takovýto případ se však nejedná, neboť zmínění soudci pouze přezkoumávali dvě rozhodnutí vydaná v konkursním řízení – o uložení pořádkové pokuty správci konkursní podstaty a o zamítnutí návrhu na „odvolání“ správce konkursní podstaty; odvoláním proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl odmítnut návrh na zrušení souhlasu se zpeněžením konkursní podstaty, se přitom Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ani nemohl věcně zabývat, neboť proti takovému rozhodnutí nebylo odvolání přípustné. Pouhá okolnost, že se soudci seznámili s některými otázkami týkajícími se průběhu konkursního řízení, jež dalo vzniknout i sporu nyní projednávanému, nepředznamenává, že by jejich rozhodnutí v této věci nemělo být založeno na nestranném úsudku. Nad rámec uvedeného lze podotknout, že přestože žalobkyně svými tvrzeními naznačuje opak, zmiňovaná předchozí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a rozhodnutí, jež má být učiněno nyní, spolu ani přímo věcně nekolidují.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Ivana Mlejnková, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., a JUDr. Ivana Novotná. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 10 Cmo 33/2011, 10 Cmo 89/2011.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. dubna 2012
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu