ECLI:CZ:NS:2012:28.ND.365.2012.1
sp. zn. 28 Nd 365/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně V. B., adresa pro doručování Třebíč, Tolstého 519/5, zastoupené JUDr. MgA. Michalem Šalomounem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 52, proti žalovanému J. B., zastoupenému JUDr. Františkem Sochorem, advokátem se sídlem v Třebíči, Jihlavská brána 10, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 26/2009, o návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 26/2009, se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalovaný podáním ze dne 2. 10. 2012, došlým Krajskému soudu v Brně dne 4. 10. 2012 navrhl, aby shora uvedená věc byla odňata Krajskému soudu v Brně a z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu téhož stupně. Tvrdil, že JUDr. Šalomoun vědomě porušil ustanovení §19 odst. 1 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., a to převzetím zastupování protistrany, kdy se dostal k informacím, které objektivně mohou neoprávněně zvýhodnit tuto protistranu sporu. V podání ze dne 12. 10. 2012 žalovaný uvedl, že jako důvody pro doplnění jeho návrhu na delegaci je třeba spatřovat v okolnosti, že v projednávané věci zastupuje jeho manželku JUDr. MgA. Michal Šalomoun jako ex offo. Podle žalovaného jeho zastupování bylo ustanoveno Vrchním soudem v Olomouci, který rozhodoval o ustanovení obhájce na základě odvolání jeho manželky, neboť Krajský soud v Brně ji zastupování ve věci ex offo nepřiznal z důvodu dostatečného finančního zabezpečení. Navrhl, aby shora uvedená věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Praze s tím, aby případné odvolání ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze.
Žalobkyně s návrhem na delegaci vyjádřila nesouhlas, neboť v něm nejsou uvedeny žádné relevantní důvody pro delegaci. Ve vyjádření poukazovala na skutečnost, že oba účastníci jsou zastoupeni ex offo, proto by bylo neekonomické přesouvat spor do vzdálenějších míst.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě druhého odstavce citovaného ustanovení též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávané věci by se přikázání věci zásadně nepříznivě projevilo v poměrech žalobkyně, jež s uvedeným postupem nesouhlasí a která by nesla zvýšené náklady řízení spojené s účastí svého právního zástupce, majícího sídlo v Třebíči, na procesních úkonech realizovaných Městským soudem v Praze.
V daném případě z obsahu spisu nevyplývá, že by přikázání věci Městskému soudu v Praze pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Důvody, kterými byl návrh odůvodněn, je třeba z hlediska rozhodnutí o přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu považovat za nedostatečné.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že přikázání věci Městskému soudu v Praze by bylo jen těžko odůvodnitelné z pohledu požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 4 Nd 226/2011).
Výjimečné důvody pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně tak v posuzovaném případě naplněny nejsou. Nejvyšší soud proto návrhu žalovaného nevyhověl a předmětnou věc Městskému soudu v Praze ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2012
JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.
předseda senátu