ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1247.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 1247/2012-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně UNILEASING a. s., se sídlem v Klatovech 1, Randova 214, PSČ 339 01, identifikační číslo osoby 25 20 55 52, zastoupené Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem, se sídlem v Klatovech 1, Randova 204, PSČ 339 01, proti žalovanému J. H., zastoupenému JUDr. Richardem Syslem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 255/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. prosince 2011, č. j. 48 Cm 255/2010-22 , se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. ledna 2012, č. j. 8 Cmo 18/2012-36, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 16. prosince 2011, č. j. 48 Cm 255/2010-22, jímž Krajský soud v Plzni – odkazuje na ustanovení §175 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – odmítl jako neodůvodněné námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 20. srpna 2010, č. j. 48 Cm 255/2010-10.
Proti usnesením soudů obou stupňů podal žalovaný dovolání, domáhaje se jejich zrušení.
V části směřující proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaného podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části směřující proti usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání v dané věci přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (pro neodůvodněnost), není rozhodnutím ve věci samé (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. května 2003, sp. zn. 29 Odo 56/2002, uveřejněné pod číslem 86/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. pak nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit žádnému z tam taxativně vypočtených případů.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 větu první a 3 o. s. ř., když řízení o „dovolání“ žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně bylo zastaveno a dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu