ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1554.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1554/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatele Ing. A. H. , zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem, se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, za účasti společnosti WALTER a. s., se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, Jinonická 329, PSČ 150 07, identifikační číslo osoby 00010561, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Havránkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 10, PSČ 120 00, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 76 Cm 278/2008, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2010, č. j. 14 Cmo 365/2009-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti WALTER a. s. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesení ze dne 13. března 2009, č. j. 76 Cm 278/2008-13, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady WALTER a. s., identifikační číslo osoby 00010561 (dále jen „společnost“), konané dne 30. září 2008, o přechodu všech účastnických cenných papírů na hlavního akcionáře.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a odvolací soud pochybil, jestliže je pro tuto vadu nezrušil, vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jenž však u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož prověření dovolání připustit nelze (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).
Zásadně právně významným pak napadené rozhodnutí nečiní ani výklad ustanovení §200e odst. 4 o. s. ř., podle něhož lze ve věcech uvedených v §9 odst. 3 písm. b/, d/ až f/ a w/ o. s. ř. rozhodnout bez nařízení jednání, a to jen tehdy, jestliže se neprovádí dokazování.
Odvolací soud (správně) vyložil, že řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti je tzv. statusovou věcí obchodní společnosti, tj. věcí uvedenou v ustanovení §9 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. Současně přesvědčivě vysvětlil, proč v projednávané věci nebylo třeba provádět dokazování a byly tak splněny podmínky, za kterých mohl soud prvního stupně rozhodnout ve věci bez nařízení ústního jednání v souladu s citovaným ustanovením.
Přitom závěr, podle něhož jde-li o věc uvedenou v §9 odst. 3 písm. b/, d/ až f/ a w/ o. s. ř. (jíž je i řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady akciové společnosti) a není-li třeba provádět dokazování, může soud rozhodnout bez nařízení ústního jednání, z citovaného ustanovení plyne zcela jednoznačně a Nejvyšší soud nevidí důvodu k jeho potvrzení připouštět dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písmeno g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.860,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 29. března 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu