ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1574.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1574/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně R. P., zastoupené Stanislavem Munzarem, advokátem, se sídlem v Hrádku nad Nisou, Chotyně 269, PSČ 463 34, proti žalovanému JUDr. P. T., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně KVS spol. s r. o., identifikační číslo osoby 43 22 24 47, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 69 Cm 30/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 10 Cmo 85/2010-512, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 10 Cmo 85/2010-512, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 69 Cm 30/2006-422, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby z konkursní podstaty úpadkyně byl vyloučen „průmyslový objekt č. p. 102 s pozemkem parc. č. 909 o výměře 924 m², vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Liberec, pro katastrální území Liberec, tak jak je zapsáno na LV č. 3691“ (dále jen „sporné nemovitosti“).
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §196a odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „obch. zák.“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva ze dne 8. prosince 1998, na základě které měla žalobkyně nabýt vlastnické právo ke sporným nemovitostem, je absolutně neplatná, jelikož žalobkyně (jako společnice prodávající a manželka jednatele prodávající) je osobou blízkou prodávající, přičemž kupní smlouva byla uzavřena bez souhlasu valné hromady prodávající a kupní cena byla sjednána výrazně nižší, než cena „zjištěná znaleckým posudkem“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítajíc, že v řízení nebylo prokázáno, že by sporné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Dovolatelka – poukazujíc na ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) a na ustanovení §18 odst. 2 ZKV – polemizuje se závěrem odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), podle nichž žalovaný sporné nemovitosti sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně a zdůrazňuje, že „pokud předmět vyloučení není v konkursní podstatě zapsán, nemůže správce ve sporu být pasivně legitimován“. Dále namítá, že „průběh dokazování a závěry soudu o provedených důkazech jsou v rozporu se zásadou ustavenou v §6 o. s. ř., kde je určeno, že soudy postupují tak, aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že již v rozsudcích ze dne 28. února 2002, sp. zn. 29 Cdo 342/2000 a ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněných pod čísly 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty (excidanční žalobě), mimo jiné patří, že osoba, která se domáhá vyloučení věcí ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.
Přitom závěr, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož žalobkyně neprokázala, že je vlastnicí sporných nemovitostí (a tudíž jí takové právo nesvědčí), nebyl dovoláním zpochybněn, když dovolatelka polemizovala pouze se skutkovým závěrem soudů nižších stupňů o tom, že sporné nemovitosti žalovaný sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, uplatňujíc přitom – posuzováno podle obsahu – z hlediska řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřípustně dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Ostatně nelze přehlédnout, že výsledek sporu by nemohl být jiný, ani kdyby žalobkyně prokázala, že sporné nemovitosti nejsou sepsány v konkursní podstatě. Pak by totiž – ve shodě s výše citovanou judikaturou – byla (musela být) zamítnuta vylučovací žaloba právě z tohoto důvodu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu