ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.203.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 203/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce S. Z. , zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Přívozu, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, proti žalovanému JUDr. J. S., advokátu, se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, PSČ 280 02, jako správci konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem Loděnice, Chrustenice 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 46/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2008, č. j. 15 Cmo 160/2008-185, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2008, č. j. 15 Cmo 160/2008-185, se v měnícím výroku o věci samé a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušuje a věc se potud vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 16. ledna 2008, č. j. 40 Cm 46/2005-144, zamítl v Krajský soud Hradci Králové žalobu, jíž se žalobce (S. Z.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce KTP Quantum, a. s.), za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, vyloučení 27 kusů akcií společnosti Médeia Bohemia, a. s. (dále jen „společnost M“) a 1533 kusů akcií společnosti ČEZ Praha a. s. (dále jen „společnost Č“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Žalobce (jako zákazník) uzavřel s pozdějším úpadcem dne 9. ledna 2002 komisionářskou smlouvu, kterou se pozdější úpadce zavázal vlastním jménem na účet zákazníka obchodovat s jeho cennými papíry v rozsahu a za podmínek stanovených komisionářskou smlouvou a všeobecnými smluvními podmínkami.
2/ Ve výpisu z účtu zákazníka vypracovaném žalovaným podle stavu ke dni prohlášení konkursu (tj. k 22. březnu 2002), je uvedeno, že na účtu zákazníka je 1533 kusů akcií společnosti Č s údajem o hodnotě 111.671,95 Kč a výši pohledávky 279.479,52 Kč.
3/ Žalovaný sepsal do konkursní podstaty úpadce celkem 62.115 kusů akcií společnosti Č a 1.198.060 kusů akcií společnosti M.
4/ Vedlejší účastník vyplatil žalobci na přihlášené pohledávky ve výši 61.646,57 Kč a 393.151,47 Kč celkem 104.928,50 Kč.
Na tomto základě soud - vycházeje z ustanovení §21, §32 odst. 3, §58 odst. 7 a §81b odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném ke dni prohlášení konkursu - uzavřel, že pozdější úpadce nabyl cenné papíry na svůj účet z finančních prostředků svěřených mu žalobcem. Ač k tomu byl povinen podle ustanovení §32 odst. 3 zákona o cenných papírech, nedal pozdější úpadce Středisku cenných papírů příkaz registrovat tyto cenné papíry ve prospěch žalobcova účtu. K převodu vlastnického práva ke sporným akciím na žalobce nedošlo ani „převedením těchto akcií na vnitřní účet komitenta“, a jejich majitelem je (vzhledem k ustanovení §58 odst. 7 zákona o cenných papírech) nadále osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován (úpadce).
K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce vyloučil 27 kusů akcií společnosti M a 192 kusů akcií společnosti Č a jinak jej v tomto výroku potvrdil (první výrok). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud zopakoval důkaz komisionářskou smlouvou a výpisem z účtu zákazníka a doplnil je výpisem z účtu zákazníka podle smlouvy č. 19972270500024, pořízeným žalovaným, podle kterého ke dni prohlášení konkursu zakoupil pozdější úpadce pro žalobce mimo jiné i akcie společnosti M v počtu, který je předmětem žaloby.
Na tomto základě odvolací soud uvedl, že těmito listinami žalobce byla vyvrácena právní domněnka zakotvená v §58 odst. 7 zákona o cenných papírech (ve znění platném ke dni uzavření komisionářské smlouvy). Odtud dovodil, že ke dni prohlášení konkursu byl vlastníkem akcií žalobce a je jím stále, takže není dán právní důvod jejich zápisu do soupisu konkursní podstaty úpadce.
Cituje ustanovení §28 odst. 3 zákona o cenných papírech a ustanovení §583 odst. 1 a §585 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sp. zn. 29 Odo 1/2004 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2005, pod číslem 9, který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu ), odvolací soud uzavřel, že komisionář se nikdy nestává vlastníkem věci či práva nebo jiné majetkové hodnoty, které obstará pro komitenta, a nepřichází v úvahu převod vlastnických práv. V daném případě se tedy vlastníkem sporných akcií stal žalobce v okamžiku, kdy je zapsalo Středisko cenných papírů na účet úpadce - komisionáře, a to bez ohledu na to, že úpadce nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §32 odst. 3 zákona o cenných papírech. Podle odvolacího soudu je tento závěr rovněž v souladu s ustanovením §32 odst. 1 a 2 zákona o cenných papírech
V řízení bylo prokázáno, že úpadce byl komisionářem žalobce, pro kterého za jeho finanční prostředky vlastním jménem obstaral sporné zaknihované akcie. Žalovaný neprokázal, že by úpadce zakoupil akcie vedené na jeho účtu ve prospěch žalobce za jiné finanční prostředky (než žalobcovy). V okamžiku, kdy úpadce (jako komisionář) obstaral sporné akcie pro žalobce“ vlastním jménem a za jeho finanční prostředky a kdy akcie byly zapsány na účet úpadce ve Středisku cenných papírů, se jejich majitelem stal žalobce, protože v řízení bylo prokázáno, že úpadce nezakoupil sporné akcie pro sebe, nýbrž pro žalobce jako komitenta na základě komisionářské smlouvy.
Eventuální ujednání účastníků komisionářské smlouvy obsažené ve všeobecných smluvních podmínkách, podle něhož mohl pozdější úpadce provádět obchody vlastním jménem a na vlastní účet, je třeba (podle odvolacího soudu) vykládat tak, že jde o obchod ve prospěch komitenta (zákazníka) a pro něj. Kdyby toto ujednání mělo znamenat, že obchodník s cennými papíry může na základě uzavřené komisionářské smlouvy provádět obchody za finanční prostředky komitenta vlastním jménem a ve svůj prospěch, šlo by o ujednání neplatné podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), jelikož by obcházelo smysl a účel ustanovení obchodního zákoníku o komisionářské smlouvě, dodal odvolací soud.
Odvolací soud dále míní, že tento závěr nemusí být v rozporu s argumentací žalovaného, podle níž soudy v jiných řízeních dovodily, že takové akcie nejsou zákaznickým majetkem ve smyslu §81b zákona o cenných papírech (ve znění platném ke dni uzavření komisionářské smlouvy).
Toto ustanovení na problematiku daného sporu zcela přesně nedopadá, neboť pojem zákaznický majetek je definován v zákonu o cenných papírech jen pro účely odpovědnosti vedlejšího účastníka za závazky, které obchodník není schopen plnit vůči zákazníkovi.
Pro úplnost odvolací soud dodal, že je mu znám rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 242/2006, (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 61/2007“), že však Nejvyšší soud v tomto rozsudku neřekl, že z podání vylučovací žaloby ve smyslu §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) jsou vyloučeni komitenti - vlastníci akcií, které pro ně zakoupil úpadce na základě komisionářské smlouvy, jestliže bylo prokázáno, že akcie existují a vedlejší účastník za ně nezaplatil komitentovi žádnou náhradu.
V rozsahu, v němž napadené rozhodnutí ve výroku o věci samé potvrdil, pak odvolací soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že v mezích náhrady přijaté žalobcem od vedlejšího účastníka (za 1341 kusů akcií společnosti Č) přišel žalobce o aktivní legitimaci k žalobě podle §19 odst. 2 ZKV.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (v dotčené části) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatel zdůrazňuje, že v rozhodnutích, na která v průběhu řízení poukazoval, soudy shodně uzavřely, že ony cenné papíry - byť byly v interní evidenci, tzv. subportfoliu, přiřazeny k jednotlivým zákazníkům - nejsou majetkem zákazníků a ti k nim nikdy nenabyli vlastnické právo. Na této premise je ostatně postaveno vyplácení náhrad poškozeným zákazníkům vedlejším účastníkem.
Za nesprávný má dovolatel výklad podaný odvolacím soudem ke všeobecným smluvním podmínkám (o tom, že ujednání umožňující obchodníku s cennými papíry provádět obchody vlastním jménem a na svůj účet je neplatné dle §39 obč. zák.).
Závěr, podle něhož se žalobce stal vlastníkem akcií v okamžiku jejich připsání na účet u Střediska cenných papírů, nemá podle dovolatele oporu v provedeném dokazování, když to, že pozdější úpadce pořídil sporné akcie za prostředky žalobce, nebylo nikdy prokázáno.
Výpis z účtu zákazníka je pouhým výpisem z interní evidence a nemohlo proto jít o obchody činěné na účet zákazníků.
Žalovaný rovněž odmítá názor odvolacího soudu, že to, zda akcie jsou zákaznickým majetkem, je pro věc bez významu. K tomu uvádí, že právě při poskytování náhrad vedlejším účastníkem řešily soudy prejudicielně otázku, za jaký majetek náleží zákazníkům náhrada (tedy zda za svěřené finanční prostředky nebo za cenné papíry, za tyto prostředky pořízené). V těchto řízeních pak nutně muselo být zkoumáno, zda zákazník nabyl k těmto cenným papírům vlastnické právo. Cenné papíry zařazené do soupisu konkursní podstaty úpadce ve smyslu zákona o cenných papírech nejsou a nemohou být ve vlastnictví zákazníků. Pozdější úpadce je nabyl na svůj účet a nikoli na účet těchto zákazníků. Zpětně pořizovaná interní evidence nemůže založit vlastnictví zákazníka k zaknihovanému cennému papíru.
Vedlejší účastník ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti měnící části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud se vylučovacími nároky zákazníků pozdějšího úpadce v typově shodných věcech ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval. V souvislosti s výkladem ustanovení §81b odst. 1 zákona o cenných papírech (v rozhodném znění), pak poukázal na závěry obsažené v R 61/2007, jež podle jeho přesvědčení (odlišného od názoru odvolacího soudu) nemohou být v souvislostech dané věci pominuty. Na tomto základě pak zformuloval úsudek, jenž lze shrnout tak, že koupil-li obchodník s cennými papíry akcie za prostředky svěřené mu zákazníkem svým jménem a na svůj účet, nenabývá zákazník obchodníka vlastnictví k akciím již registrací jejich převodu ve prospěch účtu obchodníka u Střediska cenných papírů. V takovém případě akcie (nebyly-li posléze na zákazníka převedeny) nejsou ani součástí zákaznického majetku (součástí zákaznického majetku v takovém případě zůstávají prostředky, které zákazník svěřil obchodníku s cennými papíry a které obchodník s cennými papíry použil ke koupi akcií na svůj vlastní účet). Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3197/2008, ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3570/2008 a 29 Cdo 3571/2008, ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 3132/2008, ze dne 20. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 5053/2008 a 29 Cdo 5239/2008, ze dne 21. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 229/2009 a ze dne 24. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 5196/2008.
Se závěry obsaženými v těchto rozhodnutích, na něž Nejvyšší soud odkazuje a na nichž nevidí důvodu cokoli měnit, je napadené rozhodnutí v rovině právní v rozporu a dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl již proto uplatněn právem.
Nejvyšší soud tudíž , aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil v měnícím výroku o věci samé, včetně závislých výroků o nákladech řízení (§242 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a potud vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo v příslušné části již v rovině právní, pokládal Nejvyšší soud za nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími argumenty; vypořádat se s nimi pro další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. září 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu