ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.313.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 313/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně BRADDOCK FINANCE & CAPITAL LTD. , se sídlem v Londýně, Stopher House 15, Webber Street, SE1 0RE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, proti žalované Advokátní kanceláři Indra - Šebesta a spol. , se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26919877, jako insolvenční správkyni dlužnice Průmyslové stavitelství Brno, a. s., identifikační číslo osoby 25533088, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 Cm 1/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. července 2010, č. j. 12 Cmo 8/2009-285, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 1. června 2009, č. j. 24 Cm 1/2009-207, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky žalobkyně za dlužnicí ve výši 133,774.915,79 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Odvolací soud založil své rozhodnutí - kromě závěru, podle něhož jsou úvěrová smlouva uzavřená mezi Union Bankou, a. s. (jako věřitelkou) a dlužnicí dne 5. června 2002 (dále jen „úvěrová smlouva“), stejně jako smlouva o převzetí dluhu z úvěrové smlouvy uzavřená mezi dlužnicí a společností Invesmart B. V. dne 17. listopadu 2002 (dále jen „smlouva o převzetí dluhu“), platné - taktéž na závěru, podle něhož by dlužnice (její insolvenční správce) nebyla v projednávané věci pasivně legitimována ani za situace, shledal-li by soud úvěrovou smlouvu neplatnou pro „nedovolenost“ jejího (tvrzeného) účelu [financování nákupu akcií společnosti Union Group, a. s.], neboť v tomto případě by společnost Invesmart, B. V., která od roku 2001 usilovala o ovládnutí společností Union Group, a. s. a Union Banka a. s., o této transakci musela vědět a převzala-li - vědoma si toho, že jde o bezdůvodné obohacení - přesto daný závazek dlužnice, nešlo by o smlouvu neplatnou.
Dovolatelka přitom závěr odvolacího soudu, podle něhož by dlužnice (resp. její insolvenční správce) nebyla v projednávané věci pasivně legitimována ani tehdy, byla-li by úvěrová smlouva shledána z výše uvedeného důvodu neplatnou, dovoláním nenapadá.
Spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacímu důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je - podle posledně označeného ustanovení - nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/2001 a 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).
Jelikož dovoláním nezpochybněný závěr, podle něhož by dlužnice nebyla v projednávané věci pasivně legitimována ani tehdy, shledal-li by soud úvěrovou smlouvu z výše uvedeného důvodu neplatnou, obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, není v projednávané věci dovolání přípustné ani pro posouzení otázky (ne)platnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s ustanovením §12 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. února 2012, č. j. KSBR 24 (32) INS 2906/2008-B-101, odvolal Mgr. J. Š. z funkce insolvenčního správce dlužnice a novou insolvenční správkyní dlužnice ustavil Advokátní kancelář Indra - Šebesta a spol. Ke změně v osobě insolvenčního správce Nejvyšší soud přihlédl při označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodu 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu