ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3974.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3974/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně T. K. , zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem, se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, proti žalovanému Komerčnímu spořitelnímu a úvěrnímu družstvu DOMOV v likvidaci, se sídlem v Praze 9 – Vinoři, Uherská 618, PSČ 190 17, identifikační číslo osoby 26 15 62 45, zastoupené Mgr. Martinou Suchomelovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 45/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2009, č. j. 7 Cmo 507/2008-61, ve znění usnesení ze dne 16. srpna 2010, č. j. 7 Cmo 507/2008-83, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. prosince 2009, č. j. 7 Cmo 507/2008-61, ve znění usnesení ze dne 16. srpna 2010, č. j. 7 Cmo 507/2008-83, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. září 2008, č. j. 3 Cm 45/2008-40, „v plném rozsahu“ zrušil rozhodčí nález č. 616/07 ze dne 29. prosince 2007, který vydal rozhodce Mgr. R. S. z B., o povinnosti žalobkyně „zaplatit žalovanému směnečnou pohledávku 44.513,51 Sk s 6% úrokem od 11. září 2006 do zaplacení a nahradit náklady řízení“ (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16.255,- Kč (výrok II.).
Soud prvního stupně – odkazuje na ustanovení §31 písm. b), §32 odst. 1, §33 a §34 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“) a na skutková zjištění, jež učinil z rozhodčí doložky ze dne 28. dubna 2006 (přílohy ke smlouvě o úvěru č. 3207020801 ze dne 28. dubna 2006 - dále jen „smlouva o úvěru“) – uzavřel, že sjednaná rozhodčí doložka „pro případ řešení sporu z úvěrové smlouvy“ se na řešení sporu ze směnky, jejíž úhrada byla předmětem rozhodčího řízení, nevztahuje. Přitom v poměrech projednávané věci se neuplatní ustanovení §33 ZRŘ, když žalobkyně v rozhodčím řízení námitku „nedostatku rozhodčí doložky“ uplatnit nemohla.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. prosince 2009, č. j. 7 Cmo 507/2008-61, ve znění usnesení ze dne 16. srpna 2010, č. j. 7 Cmo 507/2008-83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud – cituje ustanovení §31 písm. b) ZRŘ a vycházeje z rozhodčí doložky a „povahy směnečné listiny“ – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že „v textu rozhodčí doložky není sebemenší zmínka o tom, že by případné spory ze směnky jako instrumentu sloužícího k zajištění předmětného úvěru, měly být projednány a rozhodnuty rozhodcem“. Jelikož směnka „je samostatným závazkovým vztahem, i když plní funkci zajišťovací, tzn. že ani zajišťovací směnka není závazkem akcesorickým k zajištěné pohledávce“, nelze rozhodčí doložku „vztahující se na spory vzniklé z titulu úvěrové smlouvy vztáhnout automaticky i na případné spory směnečné“, pročež se rozhodčí doložka na směnečný spor nevztahovala a nebyla tudíž dána ani pravomoc rozhodce směnečný spor rozhodnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu v řešení otázek, zda:
1) Se rozhodčí smlouva (doložka) sjednaná ve smlouvě o úvěru vztahuje i na spory plynoucí ze zajištění závazků z této smlouvy směnkou?
2) Může soud zrušit rozhodčí nález z důvodu, že se rozhodčí smlouva (doložka) na dohodnutou věc nevztahuje nebo je neplatná, nevznesl-li žalobce, který se zrušení rozhodčího nálezu domáhá, námitku o nedostatku pravomoci rozhodce nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé?
3) Je překážkou pro uplatnění námitky nedostatku pravomoci rozhodce projednat a rozhodnout spor podle ustanovení §15 odst. 2 a §33 ZRŘ skutečnost, že v žalobě podané k rozhodci nebyl odkaz na rozhodčí smlouvu (doložku) a že tento odkaz nebyl ani ve výzvě rozhodce k vyjádření se k žalobě?
Dovolatel zdůrazňuje, že rozhodčí doložka byla uzavřena jako příloha ke smlouvě o úvěru, jejíž součástí jsou i podmínky pro poskytnutí úvěru podepsané žalobkyní. Cituje ustanovení §2 odst. 4 ZRŘ a odkazuje na obsah rozhodčí doložky a podmínek pro poskytnutí úvěru, obsahující vyplňovací směnečné prohlášení, jakož i další ujednání o zajišťovací směnce, dovolatel vyslovuje názor, podle něhož se rozhodčí doložka vztahuje i na spory plynoucí ze zajišťovací směnky.
Vycházeje z ustanovení §15 odst. 1 a §33 ZRŘ dovolatel jednak nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyně nemohla námitku o nedostatku pravomoci rozhodce uplatnit dříve než v žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, jednak vytýká odvolacímu soudu, že tuto jeho námitku zcela ignoroval a ve svém rozhodnutí na ni nikterak nereagoval, ani se s ní nevypořádal.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, shledává Nejvyšší soud přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to ve výkladu ustanovení §33 ZRŘ.
Závěr, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §15 ZRŘ rozhodci jsou oprávněni rozhodovat o své pravomoci. Dospějí-li k závěru, že jejich pravomoc k rozhodnutí není dána, rozhodnou o tom usnesením (odstavec 1). Námitku o nedostatku pravomoci, zakládající se na neexistenci, neplatnosti nebo zániku rozhodčí smlouvy, nejde-li o neplatnost z důvodu, že ve věci nebylo možno rozhodčí smlouvu uzavřít, může strana vznést nejpozději při prvním úkonu v řízení, týkajícího se věci samé.
Podle ustanovení §31 ZRŘ soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže
a) byl dán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,
b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,
c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem,
d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců
e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,
f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,
g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení.
Podle ustanovení §33 ZRŘ soud zamítne návrh na zrušení rozhodčího nálezu, který se opírá o důvody §31 písm. b) nebo c), jestliže strana, která se domáhá zrušení rozhodčího nálezu, neuplatnila, ač mohla, takový důvod v rozhodčím řízení nejpozději, než začala jednat ve věci samé.
V situaci, kdy z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je zjevné, že se sice ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož se rozhodčí smlouva na spor o zaplacení směnky nevztahuje, nicméně zcela pominul výhradu žalovaného, uplatněnou v odvolání, podle níž byly splněny předpoklady pro zamítnutí návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §33 ZRŘ, shledává Nejvyšší soud právní posouzení věci odvolacím soudem neúplným a tudíž i nesprávným; proto rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty první o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu přezkoumat právní závěr soudu prvního stupně z hlediska (ne)splnění předpokladu pro zrušení rozhodčího nálezu podle ustanovení §33 ZRŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. června 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu