ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4079.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4079/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně J. H. , zastoupené JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Freyova 27, PSČ 190 00, proti žalovanému Společenství vlastníků Nad Kotlářkou pro domy č. 2556, 1913 a 2557 , se sídlem v Praze 6, Dejvicích, Zengrova 1913/15, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 26467810, zastoupenému JUDr. Ladislavem Vostárkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Mickiewiczova 17, PSČ 160 00, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 238/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2010, č. j. 7 Cmo 234/2009-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobkyně usnesení ze dne 7. ledna 2009, č. j. 76 Cm 238/2008-21, jímž Městský soud v Praze zamítl návrh na určení neplatnosti volby členů výboru společenství učiněné na shromáždění vlastníků jednotek dne 27. dubna 2004, dne 10. listopadu 2004 a dne 23. ledna 2006 (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud uzavřel, že „speciální úprava zakotvená v zákoně č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, umožňuje zvrácení rozhodnutí nejvyššího orgánu společenství (v daném případě o volbách členů výboru společenství) jen cestou podle §11 odst. 3 zákona“. Jelikož žalobkyně podala žalobu v projednávané věci až dne 12. listopadu 2007, učinila tak po marném plynutí šestiměsíční prekluzivní lhůty, zakotvené v označeném ustanovení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.
Závěr, podle kterého ustanovení §11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů upravující předpoklady a podmínky pro soudní přezkum usnesení shromáždění vylučuje, aby tato usnesení byla přezkoumávána jiným než v tomto ustanovení upraveným postupem, a platnost usnesení shromáždění tudíž nelze napadat žalobou o určení neplatnosti podle ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř. a ani nemůže být přezkoumávána jakožto předběžná otázka v jiném soudním řízení (s výjimkou řízení o zápis skutečností, vzešlých z dotčeného usnesení, do rejstříku společenství vlastníků jednotek), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněném pod číslem 58/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Není žádného důvodu, aby se uvedený závěr neprosadil i v případě, že důvod neplatnosti rozhodnutí přijatých shromážděním je spatřován – jako je tomu v projednávané věci – v absenci notáře na jednání shromáždění a v nepořízení notářského zápisu o jeho průběhu a přijatých rozhodnutí.
V témže rozhodnutí pak Nejvyšší soud potvrdil, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek je řízením sporným, v němž žalobci (přehlasovaní vlastníci jednotek) mají postavení samostatných procesních společníků (§91 odst. 1 o. s. ř.).
Námitkou, podle které se odvolací soud nevypořádal s tím, že soud prvního stupně rozhodl, aniž nařídil ústní jednání, pak dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Tento dovolací důvod však dovolatelka nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze postupem podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., k dispozici a k jeho přezkoumání – nezahrnují-li vytýkané vady, jako je tomu i v projednávané věci, podmínku existence právní otázky zásadního významu – dovolání připustit nelze (srov. výslovné znění §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř., a např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu