ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4135.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 4135/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce AGROFEED akciové společnosti , se sídlem v Praze 6, Evropská 178, PSČ 160 67, identifikační číslo osoby 00201529, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 K 48/96, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání 1/ Mgr. M. M. , a 2/ MUDr. L. M. , obou zastoupených JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, náměstí Jiřího z Poděbrad 18, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. července 2011, č. j. 1 Ko 26/2011-357, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. března 2011, č. j. 90 K 48/96-340, Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“):
1/ Schválil vyúčtování hotových výdajů správce konkursní podstaty za dobu výkonu funkce zemřelým správcem JUDr. F. M., CSc. (dále též jen „bývalý správce konkursní podstaty“) ve výši 9.672,- Kč (bod I. výroku).
2/ Schválil vyúčtování výdajů hotových správce konkursní podstaty Mgr. V. M., ve výši 3.547,20 Kč, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 591,20 Kč (bod II. výroku).
3/ Schválil vyúčtování odměny obou správců konkursní podstaty v konkursu činných ve výši 5.555.629,80 Kč, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 144.565,80 Kč z částky 722.829,- Kč (bod III. výroku).
4/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z konkursní podstaty ze dne 9. června 2010 (dále též jen „konečná zpráva“), podle níž činí
- celkové příjmy konkursní podstaty 49.667.093,63 Kč,
- výdaje z konkursní podstaty 36.566.733,10 Kč
- zůstatek k rozdělení dle rozvrhu 13.100.360,53 Kč (bod IV. výroku).
5/ Určil, že Mgr. M. M. (dále též jen „M. M.“) a MUDr. L. M. (dále též jen „L. M.“) jako oprávněným dědicům bývalého správce konkursní podstaty náleží podíl na odměně ve výši 4.688.235,- Kč (bod V. výroku).
6/ Určil, že správci konkursní podstaty Mgr. V. M. náleží podíl na odměně ve výši 867.394,80 Kč (bod VI. výroku).
Konkursní soud vyšel z toho, že:
1/ Stávající správce konkursní podstaty předložil 9. června 2010 konečnou zprávu, proti které podali M. M. a L. M. včasné námitky, jimiž brojili proti způsobu rozdělení konkursní odměny mezi oba správce.
2/ M. M. a L. M. jsou podle potvrzení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 30. května 2008 dědici bývalého správce konkursní podstaty, kteří dědictví neodmítli.
3/ Bývalý správce konkursní podstaty vykonával funkci od 15. května 1997 do 4. ledna 2008, kdy zemřel. Příjmy podstaty za tuto dobu činily 48.060.804,- Kč.
4/ Stávající správce konkursní podstaty vykonává funkci od 30. ledna 2008 dosud. Příjmy podstaty za tuto dobu činí 1.606.289,63 Kč.
5/ Bývalý správce konkursní podstaty zpracoval soupis konkursní podstaty, připravil podklady k přezkumnému jednání, u kterého vyjádřil stanovisko k jednotlivým pohledávkám, účastnil se sporů vyvolaných konkursem, opakovaně jednal se zástupcem věřitelů, předkládal soudu pravidelné zprávy o své činnosti, předložil soudu návrhy na úplatné postoupení a vyloučení pohledávek z konkursní podstaty, vymáhal pohledávky za úpadcovými dlužníky a svou činností dosáhl výtěžku zpeněžení ve výši 48.060.804,- Kč.
6/ Stávající správce konkursní podstaty po převzetí funkce zrekapituloval průběh konkursu ke dni zániku funkce bývalého správce konkursní podstaty a provedl s tím související vyúčtování, opakovaně jednal se zástupcem věřitelů, zpracoval list přihlášené pohledávky ke druhému zvláštnímu přezkumnému jednání, jehož se zúčastnil, předložil soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení oddělenému věřiteli a tento výtěžek vydal, o čemž soudu podal zprávu, provedl úpravu seznamu pohledávek, pokračoval ve vymáhání pohledávek do konkursní podstaty, některé pohledávky úplatně postoupil (veřejnou dražbou) a po dokončení zpeněžování (při němž dosáhl výtěžku ve výši 1.606.289,63 Kč) podal soudu návrh na vyloučení neuspokojených částí pohledávek a jedné nedobytné pohledávky z podstaty, předložil soudu konečnou zprávu a na výzvu soudu ji doplnil a zaplatil soudní poplatek za konkursní řízení.
7/ Stávající správce konkursní podstaty dále bude povinen předložit návrh na rozvrh a tento rozvrh provést a učinit veškeré úkony související se zrušením konkursu (zpracovat účetní závěrku, uzavřít účetnictví úpadce, podat daňové přiznání atd.).
8/ Do konkursního řízení přihlásilo pohledávky za úpadcem celkem 8 věřitelů.
Na tomto základě pak konkursní soud - vycházeje z ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), §6, §7, §8 a §9 odst. 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání (dále též jen „vyhláška“) - dospěl k závěru, že námitky (podané M. M. a L. M.) jsou nedůvodné z následujících příčin:
1/ Odměnu správce konkursní podstaty tvoří podle ustanovení §6 a §7 vyhlášky součet odměny z částky, které bylo dosaženo zpeněžením konkursní podstaty a odměny určené z počtu konkursních věřitelů.
2/ Zpeněžením konkursní podstaty bylo dosaženo výtěžku ve výši 49.667.093,63 Kč, takže po odečtení částek uvedených v §7 odst. 3 vyhlášky (finančních prostředků na úpadcových účtech a hotovosti převzaté správcem konkursní podstaty) v celkové výši 656.453,73 Kč činí základ pro výpočet konkursní odměny 49.010.639,90 Kč, z čehož konkursní odměna činí 5.401.063,99 Kč, spolu s druhou složkou konkursní odměny odpovídající při 8 konkursních věřitelích částce 10.000,- Kč pak konkursní odměna činí celkem 5.411.063,99 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny 5.411.064,- Kč).
3/ Důvody pro zvýšení konkursní odměny dle §8 vyhlášky nejsou dány (v dané konkursní věci nebyl ustanoven zvláštní správce, zástupce správce ani předběžný správce).
4/ V dané konkursní věci nejsou dány ani důvody pro zvýšení konkursní odměny dle §8 odst. 3 ZKV, když řízení nebylo výjimečné svou odbornou náročností a pohledávky přihlásilo pouze 8 věřitelů, správce konkursní podstaty neprovozoval úpadcův podnik a konkursní podstata sestávala pouze z pohledávek, které bylo třeba vymoci nebo úplatně postoupit.
5/ Podle ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky náleží každému ze správců konkursní podstaty činných v konkursu podíl na jediné konkursní odměně vypočtené shora uvedeným postupem, jejíž výše není nijak ovlivněna počtem činných správců, přičemž každému z nich se má dostat taková část konkursní odměny, která odpovídá rozsahu a délce doby jejich činnosti. Rozsah činnosti jako jedno z kritérií přitom nelze posuzovat pouze podle výtěžku zpeněžení dosaženého za období výkonu funkce jednotlivými správci, ale je třeba přihlédnout i k dalším skutečnostem, zejména k úkonům, které předcházely zpeněžení jednotlivých položek konkursní podstaty a k účelnosti těchto úkonů při přípravě a vlastním zpeněžení (v tomto případě při vymáhání pohledávek). Nelze nevzít v potaz ani ty činnosti, které je správce konkursní podstaty povinen vykonávat z titulu své funkce a které se nepromítnou přímo v rozsahu zpeněžení (zajištění vedení účetnictví, práce s přihláškami, komunikace s věřiteli a se soudem včetně návrhů podávaných v průběhu řízení, zpracování konečné zprávy, návrhu na rozvrh, plnění rozvrhu, činností, k nimž je správce konkursní podstaty povinen v souvislosti se zrušením konkursu apod.). Veškeré tyto skutečnosti s přihlédnutím k době, po kterou byla vykonávána funkce správce konkursní podstaty, pak tvoří klíč k rozdělení konkursní odměny stanovené vyhláškou mezi správce konkursní podstaty činné v konkursu.
6/ Původní správce konkursní podstaty vykonával funkci od 15. května 1997 do 4. ledna 2008, tedy po dobu 128 měsíců a současný správce konkursní podstaty od 30. ledna 2008 do současné doby, tj. k 30. lednu 2011 po dobu 36 měsíců. Posuzováno čistě z časového hlediska by poměr výkonů funkce správci konkursní podstaty činil 78 % ku 22 %, čemuž by odpovídalo rozdělení konkursní odměny v poměru 4.220.630,- Kč ku 1.190.434,- Kč (bez daně z přidané hodnoty), které je podstatně příznivější pro současného správce konkursní podstaty.
7/ Je-li namítáno, že současný správce konkursní podstaty nevykonával po dobu 10 měsíců od ustavení do funkce žádnou činnost, neboť doklady týkající se konkursu převzal až 3. listopadu 2008, pak k tomu konkursní soud uvádí, že již ve zprávě ze dne 24. dubna 2008 (doručené soudu 28. dubna 2008) správce konkursní podstaty podrobně informoval o převzetí funkce, o stavu probíhajícího zpeněžování konkursní podstaty, o stavu prostředků na úpadcových účtech a o uskutečněném jednání se zástupcem věřitelů (jehož konání potvrdil zástupce věřitelů), jakož i o tom, že převzal veškeré doklady související s konkursem kromě složky, jež se „nachází dle sdělení manželky zemřelého správce konkursní podstaty zřejmě v jeho bydlišti“ a která mu přes příslib vydání nebyla předána. Tamtéž správce konkursní podstaty uvedl, že absence uvedené složky mu nebrání ve výkonu funkce. Z listiny ze dne 3. listopadu 2008, nazvané „Předání podkladů ke konkursnímu řízení - AGROFEED, a. s.“, předložené dědici bývalého správce konkursní podstaty při jednání (o konečné zprávě), vyplývá, že správce konkursní podstaty žádal 10. září 2008 opětovně o zprostředkování předání podkladů týkajících se úpadce a ty mu byly zaslány až 3. listopadu 2008. Popis činností, jež správce konkursní podstaty vykonal v době od ustavení do funkce do 3. listopadu 2008, je podrobně uveden v jeho zprávě z 30. září 2009. K mínění zástupce dědiců, že podle dopisu z 28. června 2008, měl u sebe předávající uloženu „veškerou“ dokumentaci ke konkursu, konkursní soud dovodil na základě posouzení časových a věcných souvislostí, že šlo jen o „veškerou dokumentaci v jediné dosud nepředané složce“, jejíž existenci avizoval správce konkursní podstaty v podání z 24. dubna 2008 a o které uvedl, že mu její absence nebrání ve výkonu funkce.
8/ Námitku, že konečná zpráva neobsahuje za období roku 2008 žádné náklady na vedení účetnictví (z níž je dovozováno, že správce konkursní podstaty potud nečinil žádné úkony v roce 2008), vyvrací sdělení správce konkursní podstaty o zařazení nákladů na vedení účetnictví do konečné zprávy až k datu, k němuž byly skutečně vynaloženy a zejména sdělení obsažené ve zprávě z 30. září 2009, z nějž plyne, že správce konkursní podstaty zajistil v březnu 2009 zpracování úpadcovy účetní závěrky za rok 2008 a podání daňového přiznání k dani z příjmů za rok 2008, k čemuž se v konečné zprávě vztahuje částka za účetnictví ve výši 23.800,- Kč.
9/ Uvedené „doplňující“ námitky (námitky rozebrané výše ad 7/ a 8/) nebyly součástí námitek podaných u soudu 30. června 2010 (které brojily pouze proti rozdělení konkursní odměny mezi oba správce konkursní podstaty a nevytýkaly současnému správce konkursní podstaty žádná pochybení), takže i kdyby šlo o námitky opodstatněné, nemohl by k nim soud přihlédnout pro opožděnost.
10/ Poměr úkonů učiněných jednotlivými správci konkursní podstaty v průběhu řízení a úkonů, které ještě bude povinen učinit stávající správce konkursní podstaty, rovněž odpovídá návrhu na rozdělení konkursní odměny uvedenému v konečné zprávě v poměru 86,64 % pro bývalého správce konkursní podstaty ku 13,36 % pro stávajícího správce konkursní podstaty. Určení konkursní odměny stávajícího správce konkursní podstaty pouze částkou odpovídající rozsahu jím uskutečněného zpeněžení (majetku konkursní podstaty) by bylo nespravedlivé; správci konkursní podstaty by se totiž nedostalo žádné odměny za ty činnosti, jež byl a bude povinen provést z titulu své funkce, a které se nepromítnou přímo v rozsahu zpeněžení (zajištění vedení účetnictví, práce s přihláškami, komunikace s věřiteli a se soudem včetně návrhů podávaných v průběhu řízení, zpracování konečné zprávy, návrhu na rozvrh, plnění rozvrhu, činnosti, k nimž je správce konkursní podstaty povinen v souvislosti se zrušením konkursu atd.).
11/ Konkursní soud vzal při posuzování důvodnosti uplatněných námitek též v úvahu, že „podatelé“ uvedli v námitkách z 29. června 2010, že „v zásadě proti trojnásobnému zvýšení odměny současného správce nemají námitek v případě, že nebude realizováno na úkor původního správce a jeho odměna zůstane nezměněna“. Z toho plyne, že proti činnosti stávajícího správce konkursní podstaty neměli (M. M. a L. M.) žádných námitek, nevytýkali mu žádná pochybení, výši jeho odměny schválili (za předpokladu, že nad rámec odměny za zpeněžení bude jeho odměna uspokojena na úkor věřitelů a nikoli na úkor bývalého správce konkursní podstaty) a tvrzení zpochybňující výkon funkce stávajícího správce konkursní podstaty účelově doplnili až po uplynutí lhůty k podání námitek při jednání o konečné zprávě, pro případ, že celková odměna nebude zvýšena. Důvod zvýšit konkursní odměnu však konkursní soud - jak uvedeno výše - neměl.
12/ Z konkursní odměny určené (výše popsaným způsobem) bez daně z přidané hodnoty částkou 5.411.064,- Kč tak přiznal konkursní soud dědicům bývalého správce konkursní podstaty (kteří nejsou plátci daně z přidané hodnoty) podíl na konkursní odměně ve výši 4.688.235,- Kč, odpovídající 86,64 % celkové konkursní odměny a vyjadřující dominantní podíl bývalého správce konkursní podstaty na zpeněžení konkursní podstaty i na činnostech provedených v rámci konkursu. Stávajícímu správci konkursní podstaty přiznal konkursní soud podíl na konkursní odměně ve výši 722.829,- Kč, odpovídající 13,36 % celkové konkursní odměny; s připočtením částky 144.565,80 Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty (jejímž plátcem správce konkursní podstaty je) tak konkursní odměna tohoto správce konkursní podstaty činí celkem 867.394,80 Kč.
13/ Vzhledem k tomu, že námitky proti konečné zprávě vyjadřovaly pouze nesouhlas s rozdělením odměny mezi v konkursu činné správce konkursní podstaty, konkursní soud rozdělil konkursní odměnu dle výše popsaných kriterií a schválil konečnou zprávu v předloženém znění. Úrok přirostlý k částce získané zpeněžením konkursní podstaty do podání návrhu na rozvrh bude připočten k částce určené k rozdělení a rozvržen mezi věřitele.
K odvolání M. M. a L. M. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu ve výrocích III., V. a VI.
Odvolací soud vyšel z ustanovení §29 ZKV, §7 a §9 odst. 1 vyhlášky a skutkový stav věci shrnul tak, že z obsahu spisu je zřejmé, že konkursní soud uvědomil úpadce a konkursní věřitele o tom, že konečná zpráva bude vyvěšena na úřední desce soudu 16. června 2010 a že proti ní mohou podat námitky do 15 dnů (č. l. 304-305), že včasné námitky proti konečné zprávě podali jen odvolatelé (č. l. 318), že správce konkursní podstaty se k těmto námitkám vyjádřil podáním z 29. července 2010 (č. l. 324) a zástupce věřitelů podáním z 8. července 2010 (č. l. 326) a že konkursní soud námitky řádně projednal na jednání konaném 11. března 2011 (č. l. 335). Na tomto základě pak odvolací soud uzavřel, že:
1/ Ohledně námitek proti výši odměny připadající na bývalého správce konkursní podstaty se zcela ztotožňuje se zjištěními a hodnocením provedeným konkursním soudem, jenž tyto námitky správně neshledal důvodnými. Na podrobné, přesvědčivé a vyčerpávající odůvodnění (odvoláním) napadeného usnesení odvolací soud pro stručnost odkazuje, s tím, že odvolání obsahuje argumentaci obsahově stejnou jako námitky.
2/ Odmítá tvrzení odvolatelů o nesprávném, nespravedlivém nebo osobu bývalého správce konkursní podstaty znevažujícím usnesení konkursního soudu nebo jejich tvrzení, že konkursní soud stranil nynějšímu správci konkursní podstaty, s tím, že jde o tvrzení důkazy nepodložená. Činnost nebo odpovědnost nynějšího správce konkursní podstaty není o nic menší (ale ani o nic větší) než činnost bývalého správce konkursní podstaty, neboť každá část konkursního řízení - včetně té jeho fáze, kdy se zpeněžovala konkursní podstata – je stejně významná.
3/ Konkursní soud při rozdělení konkursní odměny mezi oba správce konkursní podstaty správně přihlédl především k rozsahu a délce doby jejich činnosti (§9 odst. 1 vyhlášky) a nikoliv jen k výši výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty dosaženého bývalým správcem konkursní podstaty, jak nesprávně požadovali odvolatelé. Takové jednostranné hledisko nemá oporu ani v zákonu o konkursu a vyrovnání ani ve vyhlášce, která jej provádí, stejně jako odvolateli formulované kriterium „užitečnosti činnosti správců“.
4/ Výpočet výše konkursní odměny je věcně správný (odpovídá §7 vyhlášky), stejně jako její přerozdělení mezi správce konkursní podstaty (odpovídá §9 odst. 1 vyhlášky). Není správný názor odvolatelů, že tím došlo ke snížení odměny náležející údajně bývalému správci konkursní podstaty, stejně jako není správný úsudek odvolatelů, že by nebylo lze použít tzv. „časové hledisko výkonu funkce správce“; konkursní soud správně posuzoval jak délku doby, tak i rozsah činnosti obou správců konkursní podstaty.
5/ Konkursní soud se věcí dostatečně zabýval ze skutkového hlediska rozhodného pro posouzení, zda lze vyhovět uplatněným námitkám (proti konečné zprávě) a provedené důkazy správně hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti ve smyslu ustanovení §132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a odvolací soud dospěl ve shodě s konkursním soudem k závěru, že konečná zpráva je v rozsahu vyúčtování konkursní odměny a jejího rozdělení mezi oba správce konkursní podstaty věcně správná.
Proti usnesení odvolacího soudu podali M. M. a L. M. dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, ve spojení s §238a odst. 1 písm. a/ a odst. 2 o. s. ř., namítajíce, že oba soudy vycházely z nesprávného právního názoru (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požadujíce, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé v dovolání nejprve podobně reprodukují způsob, jakým konkursní soud rozhodl o konečné zprávě a obsah svého odvolání proti usnesení konkursního soudu (č. l. 367-369).
Odvolacímu soudu pak vytýkají, že se jejich odvolacími námitkami vypořádal nesprávně a velmi nedostatečně (tím, že pro stručnost odkázal na usnesení konkursního soudu).
Za nesprávné mají dovolatelé i ty závěry odvolacího soudu, jež jsou v tomto usnesení v části zabývající se obsahem usnesení odvolacího soudu reprodukovány výše pod body 2/ až 5/ (ve stejném rozsahu je reprodukuje dovolání - srov. č. l. 370, odst. 4).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzují dovolatelé řešení otázky, jaká kritéria a hlediska jsou podstatná pro rozhodnutí soudů o výši odměny správce konkursní podstaty za výkon jeho funkce, která se dělí mezi 2 či více správců, kteří se podíleli na jedné konkursní věci a zda je možné upřednostňovat (jako se dle nich stalo v dané věci) tzv. časové hledisko výkonu funkce správce nad ostatními hledisky, zejména nad tzv. hlediskem „užitečnosti činnosti správců“ (jímž se rozumí zejména podíl na zpeněžování konkursní podstaty a další aktivní činnost směřující k ukončení konkursu), respektive jakým způsobem a za použití jakých hledisek se má postupovat při rozdělování vyúčtované odměny.
Zástupce věřitelů ve vyjádření navrhuje dovoláním zamítnout, maje za to, že celková konkursní odměna byla vyčíslena v souladu s vyhláškou a že rozdělení odměny zohledňuje práci obou správců.
Správce konkursní podstaty ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné nebo zamítnout, jelikož napadené rozhodnutí je věcně správné.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Nejvyšší soud shledává dovolání v této věci přípustným dle §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když napadenému rozhodnutí přisuzuje ve věci samé po právní stránce zásadní význam v posouzení otázky dovolateli položené, totiž otázky, jaká kritéria a hlediska jsou podstatná pro rozhodnutí konkursního soudu o výši konkursní odměny správce konkursní podstaty v případě, že se konkursní odměna dělí mezi 2 nebo více osob, které v téže konkursní věci vykonávaly postupně funkci správce konkursní podstaty úpadce. Potud jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
Podle ustanovení §8 odst. 3 ZKV správce má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu; tento nárok správce, je-li plátcem daně, se zvyšuje o částku odpovídající této dani, kterou je správce povinen z odměny a z náhrad hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu. Do náhrady hotových výdajů se zahrnují i náklady na péči o spisovnu a archiv úpadce. Dohody správce uzavřené s účastníky řízení o jiné odměně nebo náhradě jsou neplatné. Vyúčtování odměny a nákladů provede správce v konečné zprávě, a není-li jí, při zrušení konkursu; předtím mu soud může povolit zálohy. Soud může podle okolností případu konkursní odměnu stanovenou podle zvláštního předpisu přiměřeně zvýšit nebo snížit. Věřitelé jsou se souhlasem soudu oprávněni na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně; při poskytnutí zálohy může být určen účel, na nějž má být vynaložena, a podmínky jejího vyúčtování. Činnosti, k nimž je správce povinen, může správce zadat třetím osobám na účet podstaty jen se souhlasem věřitelského výboru.
Dle ustanovení §29 ZKV správce podává soudu a věřitelskému výboru zprávy o zpeněžování majetku z podstaty. Konečnou zprávu spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů předloží soudu po zpeněžení majetku z podstaty. Odměnu a výdaje vyúčtují i zvláštní správci a zástupce správce, jakož i ti, kdo byli soudem v průběhu řízení funkce správce zproštěni (odstavec 1). Soud přezkoumá konečnou zprávu o zpeněžení majetku z podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů, odstraní po slyšení správce shledané chyby anebo nejasnosti a uvědomí o konečné zprávě a vyúčtování úpadce a konkursní věřitele. Upozorní přitom, že do 15 dnů ode dne, kdy konečná zpráva a vyúčtování byly vyvěšeny na úřední desce soudu, mohou proti nim podat námitky (odstavec 2). Konečnou zprávu a vyúčtování projedná soud při jednání, ke kterému obešle správce, úpadce a konkursní věřitele, kteří podali námitky, a věřitelský výbor, a rozhodne o ní usnesením, které jim doručí a vyvěsí na úřední desce soudu (odstavec 3).
Ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky pak určuje, že bylo-li v konkursním řízení činno více správců konkursní podstaty, zástupce správce konkursní podstaty nebo zvláštní správce, náleží každému z nich podíl konkursní odměny odpovídající rozsahu a délce doby jejich činnosti.
Jak správně vystihl ve svém rozhodnutí již konkursní soud, ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky neupravuje způsob výpočtu konkursní odměny (ta se určuje podle ustanovení §6 až §8a vyhlášky), nýbrž stanoví kriteria, podle kterých se určí podíl v konkursu postupně činných správců konkursních podstat na již vypočtené konkursní odměně. Jde o následující kriteria:
1/ Délka doby činnosti správců konkursní podstaty, kteří se mají podílet na konkursní odměně.
2/ Rozsah činnosti vykonané správci konkursní podstaty, kteří se mají podílet na konkursní odměně, v konkursu.
Obě kriteria jsou v zásadě rovnocenná; jednomu z nich nelze přisuzovat větší nebo menší význam na úkor druhého, čemuž nasvědčuje i vlastní dikce §9 odst. 1 vyhlášky, včetně použití souřadicí spojky „a“ ve významu (poměru) slučovacím.
Ad 1/
„Délkou doby činnosti“ správce konkursní podstaty se rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty úpadce; přitom se nezohledňuje (do doby činnosti takové osoby se logicky nezahrnuje) doba, po kterou byl příslušný správce konkursní podstaty s plněním svých povinností v prodlení.
Ad 2/
„Rozsahem činnosti“ se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle konkursu, které správce konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, vykonal v jednotlivých fázích konkursního řízení. Jde (vzhledem k tomu, že se na chodu konkursu podílel více než jeden správce konkursní podstaty) o podmnožinu těch úkonů, k jejichž výkonu v daném konkursu by byla povolána každá osoba vykonávající v něm funkci správce konkursní podstaty. Takovou činností tedy není jen činnost věnovaná zpeněžování majetku konkursní podstaty, nýbrž např. též činnost věnovaná sepisování majetku konkursní podstaty, vedení účetnictví, práci s přihláškami, včetně jejich přezkumu, plnění daňových povinností dlužníka, komunikaci s věřiteli a s konkursním soudem, zpracování konečné zprávy, přípravě rozvrhu a jeho plnění nebo činnost související se zrušením konkursu.
Prostřednictvím výrazu „rozsah činnosti“ se ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky řadí k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (zde ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, které ukazují na „rozsah činnosti“ správce konkursní podstaty v tom kterém konkursu). „Relativní neurčitost hypotézy“ ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky se dále projevuje i tím, že „relativně neurčitě“ stanovené kriterium „rozsahu činnosti“ má být dále poměřeno kriteriem „délky doby činnosti“, aniž by bylo předepsáno, jakým způsobem mají být obě kriteria v té které konkursní věci „vážena“.
Při takto neurčitě vymezené hypotéze právní normy se prověrka správnosti právního posouzení věci konkursním soudem při výkladu ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky v mezích instančního přezkumu projevuje prostřednictvím úsudku, zda soud:
1/ Správně určil „délku doby činnosti, po kterou osoba, jež se má podílet na konkursní odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty.
2/ Při konkrétním vymezení „rozsahu činnosti“ vykonané správcem konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, nepominul některé z provedených úkonů potřebných pro naplnění účelu a cíle konkursu, popřípadě zda mezi úkony provedené správcem konkursní podstaty nezahrnul jako podstatné pro určení podílu na konkursní odměně ty, jež nesouvisí s naplňováním účelu a cílů konkursu ani s jinak definovanými povinnostmi správce konkursní podstaty.
3/ Při jinak správně zjištěné „délce doby činnosti“ a správně určeném „rozsahu činnosti“ správců konkursní podstaty v konkrétní konkursní věci upřednostnil některé z těchto kriterií na úkor druhého bez rozumného opodstatnění.
V dané věci pak dovolací soud sdílí závěr odvolacího soudu, podle kterého konkursní soud podrobně, přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem popsal (na zjištěném skutkovém stavu dovoláním nedotčeném) způsob, jakým určil podíl bývalého a stávajícího správce konkursní podstaty na konkursní odměně v této věci, přičemž formulované závěry plně obstojí v mezích daných přezkumnou činností dovolacího soudu vytýčených výše.
Dovolání těmto závěrům (odvolacím soudem převzatým) oponuje pouhým popřením jejich správnosti a v tomto ohledu důvodné není (prostřednictvím takového argumentu se závěr o správnosti napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit).
Podává-li se z formulace otázky zásadního právního významu též přesvědčení dovolatelů, že v dané věci bylo upřednostněno tzv. časové hledisko výkonu funkce správce konkursní podstaty („délka doby činnosti“) nad hledisky ostatními, pak k tomu Nejvyšší soud uvádí, že již z usnesení konkursního soudu se podává (srov. tu část jeho argumentace, jež je výše reprodukována jako bod 6/ reakce na námitky proti konečné zprávě), že ono „časové hledisko“ bylo naopak vůči stávajícímu správci konkursní podstaty zohledněno v menším rozsahu.
Kladou-li dovolatelé v dovolání důraz na tzv. hledisko „užitečnosti činnosti správců“, pak tím ve skutečnosti jen za použití jiných formulací prosazují svou představu, že pro určení podílu na konkursní odměně by měl být určující rozsah výtěžku zpeněžení dosaženého tím kterým správcem konkursní podstaty. Taková představa je ovšem v přímém protikladu s významem kriteria „rozsah činnosti“ správců konkursní podstaty, jak bylo vyloženo výše.
Dovolatelům se tudíž prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl podle §243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. ledna 2012
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu