ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.4954.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 4954/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky I. Š. , zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 2, PSČ 110 00, za účasti 1) M. Š. a 2) ARTECK CZ s. r. o ., se sídlem v Zápech č. p. 238, PSČ 250 89, identifikační číslo osoby 27 09 24 02, zastoupených JUDr. Miroslavem Mošnou, advokátem se sídlem na Kladně, Generála Klapálka 3341, PSČ 272 00, o určení vlastnictví k obchodnímu podílu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 189/2007, o dovolání Martina Štégla proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2010, č. j. 14 Cmo 318/2009-37, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2009, č. j. 77 Cm 189/2007-16 ve výroku, kterým soud prvního stupně určil, že navrhovatelka je jedinou společnicí společnosti ARTECK CZ s. r. o. (dále jen „společnost“) a ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.) a uložil M. Š. a společnosti zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel však dovolacímu soudu žádné otázky zásadního právního významu nepředkládá. Namítá pouze, že za situace, kdy ani sama navrhovatelka „nerozporovala“, resp. nevyvrátila skutečnost, že cena za obchodní podíl jí byla uhrazena, měl soud prvního stupně návrh zamítnout, resp. soud odvolací měl zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátit věc k novému projednání.
Proto Nejvyšší soud – jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dovolání jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když Nejvyšší soud dovolání prvního žalovaného odmítl a žalobkyni a druhé žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2012
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu