ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.754.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 754/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a/ AB-CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40522610, zastoupené Mgr. Davidem Štůlou, advokátem, se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Českomalínská 516/27, PSČ 160 00, b/ I. H., proti žalované JUDr. A. N. , advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně SwissCentrum spol. s r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 00544167, za účasti JUDr. T. K. , advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně KAPS CZ, s. r. o., identifikační číslo osoby 25068016, jako vedlejší účastnice na straně žalobců, o určení pravosti pohledávky ve výši 8,108.547,68 Kč s právem na oddělené uspokojení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12/26 Cm 3/2001, o dovolání žalobkyně a/ proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. října 2010, č. j. 6 Cmo 29/2010-231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 1. prosince 2009, č. j. 12/26 Cm 3/2001-203, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobkyně a/ za úpadkyní SwissCentrum spol. s r. o. v likvidaci (dále jen „úpadkyně“) ve výši 8,108.547,68 Kč s právem na oddělené uspokojení a o určení pravosti pohledávky žalobce b/ za úpadkyní ve výši 1,944.877,53 Kč (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Žalobkyně a/ napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a ve kterém zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (uplatňujíc tak podle obsahu dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně a/ Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.
Dovolací argumentace je polemikou se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žalobkyně a/ incidenční žalobu podala opožděně - po uplynutí třicetidenní lhůty, stanovené jí k podání žaloby §24 odst. 1 větou druhou zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), pročež žaloba musela být zamítnuta, aniž by bylo možno provádět dokazování o něčem jiném, než o skutečnostech, z nichž se závěr o opožděnosti podává. Dovolatelka usuzuje, že vyrozumění o popření pohledávky spojené s výzvou k podání incidenční žaloby musela správkyně konkursní podstaty úpadkyně - podle právní úpravy účinné ke dni konání přezkumného jednání (11. prosince 2000) - učinit písemně.
Nejvyšší soud přitom již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dovodil (srov. bod XXXI. odstavec třináct odůvodnění), že stanovení lhůty k podání žaloby o určení popřených pohledávek a příslušné poučení může konkursní soud učinit ústně na závěr přezkumného jednání (s tím, že provedení těchto úkonů uvede v protokole o přezkumném jednání). Věřitelům, kteří se přezkumného jednání nezúčastnili, je třeba lhůtu určit a potřebné poučení poskytnout písemně bezprostředně po skončení přezkumného jednání (§23 odst. 5 ZKV).
Tento závěr se obdobně prosadí i ve vztahu k rozhodnému znění §24 odst. 1 ZKV (naposledy ve znění zákona č. 105/2000 Sb.), srov. k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3195/2007, uveřejněný pod číslem 90/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož ke splnění povinnosti správkyně konkursní podstaty podle §24 odst. 1 věty druhé ZKV postačovalo, že žalobkyni a/ (resp. její právní předchůdkyni, která byla na přezkumném jednání přítomna) na přezkumném jednání vyzvala k podání žaloby na určení pohledávky, a to včetně poučení o tom, jak má žalobu podat, je tak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně a/ bylo odmítnuto a ostatním účastníkům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).
Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu