ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.769.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 769/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně CM - CREDIT a. s., se sídlem v Praze 5, Kříženeckého náměstí 1079/5b, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25 09 50 48, zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, PSČ 110 00, proti žalovanému K. K., zastoupenému Mgr. Alenou Senftovou, advokátkou, se sídlem v Praze – Kamýku, Krhanická 7, PSČ 142 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 Cm 36/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2010, č. j. 5 Cmo 210/2010-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. 5 Cmo 210/2010-204, potvrdil rozsudek ze dne 11. prosince 2009, č. j. 22 Cm 36/2004-153, ve znění usnesení ze dne 26. dubna 2010, č. j. 22 Cm 36/2004-169, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 18. září 2003, č. j. 22 Sm 87/99-38, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobkyni [jako právní nástupkyni původního žalobce K. M., správce konkursní podstaty úpadkyně UNIVERSAL BANKY, a. s. (dále jen „banka“) – viz usnesení ze dne 18. dubna 2003, č. j. 22 Sm 87/99-35] částku 2,150.000,- Kč s 6% úrokem od 17. dubna 1996 do zaplacení, směnečnou odměnu 7.167,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně –přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož „žalovanému námitky mířící do vztahu úvěrového nepřísluší, i když indosace má účinky pouhého postoupení pohledávky“ (čl. I. §17 a §20 zákona č. 191/1950 Sb. – dále jen „směnečný zákon“), a to z důvodu „absence ujednání, jež bylo by základem této obrany“.
Přitom zdůraznil, že „ani v rovině tvrzení nelze najít žádnou okolnost, která by mohla ukazovat, byla-li by dokazováním potvrzena, na existenci smluvního vztahu, třeba tak neformálního, jak si lze jen představit, mezi žalovaným (tj. výstavcem směnky vlastní) a bankou“ (tj. remitentem). „Okolnost, že žalovaný podepisoval směnku, o jejímž určení byl předem informován a souhlasil s tím, aby byla ve smyslu tohoto určení použita, by nemohla vést k závěru, že mezi bankou a žalovaným existuje ujednání, které by mohlo být základem pro kauzální námitky“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatel v řešení otázek, zda:
1) Žalovaný jako výstavce směnky vlastní je v poměrech projednávané věci oprávněn uplatňovat „proti aktuální žalobkyni relativní (kauzální) námitky“?
2) „Uplatnění námitky nedostatku aktivní věcné legitimace aktuální žalobkyně podléhá zásadě koncentrace řízení, která směnečné řízení ovládá“.
Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „nebyla poskytnuta žádná tvrzení podporující závěr o existenci jeho vztahu s bankou“. Akcentuje, že „zcela zřetelně a konkrétně uváděl, že banka (v postavení remitenta předmětné směnky) jednoznačně určila, jaký bude způsob zajištění závazku z hlavního závazkového vztahu“ a prostřednictvím třetí osoby – jednatele společnosti COMPLETA (rozuměj C O M P L E T A, spol s r. o. – dále jen „společnost“) „se obrátila s návrhem na zřízení zajištění závazku nikoli na společnost, ale na osoby všech společníků, kteří vystavením předmětných směnek návrh přijali“. V této souvislosti namítá, že „není a nebyl ve vztahu ke společnosti (jako dlužníku z hlavního závazkového vztahu) v postavení cizí – třetí osoby, ale v postavení osoby zúčastněné (společníka)“. Za této situace „není odmítnutí jeho přístupu ke kauzálním námitkám namístě“, neboť „svůj vzájemný vztah s bankou (byť velmi neformální) v řízení prokázal a konkrétní obsah jednání s bankou (byť prostřednictvím třetí osoby) mu nebylo umožněno prokázat, když nebyl připuštěn výslech jednatele společnosti P. B.“. Současně odvolacímu soudu vytýká, že „nepřihlédl ke skutečnostem uvedeným v jeho námitkách a nezjistil skutečný stav“ směnkou zajištěné pohledávky.
S právním posouzením věci odvolacím soudem polemizuje i v řešení otázky, zda námitka nedostatku aktivní věcné legitimace podléhá zásadě koncentrace řízení (§175 odst. 1 o. s. ř.), přičemž akcentuje, že smlouva o postoupení směnkou zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru je neplatná a k indosaci směnky „došlo zcela jednoznačně v souvislosti a v návaznosti na uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. října 2008“.
Konečně dovolatel shledává nesprávným i výrok o náhradě nákladů řízení.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu výslovně i ve výroku o nákladech řízení. V této části Nejvyšší soud dovolání bez dalšího jako nepřípustné odmítl (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Polemikou se závěrem soudů nižších stupňů o tom, že v řízení nebyla tvrzena ani prokázána (byť jakkoli neformální) dohoda mezi remitentem a žalovaným, na jejímž základě by byl žalovaný oprávněn uplatnit v rámci obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu (proti povinnosti zaplatit směnku) kauzální námitky, dovolatel ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu – uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. usuzovat nelze. Z téhož důvodu jsou právně nevýznamné všechny výhrady vztahující se k (ne)existenci, výši či dalším způsobům zajištění kauzální pohledávky.
Rozhodnutí odvolacího soudu není zásadně právně významné ani v řešení otázky, zda námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně podléhá zásadě koncentrace řízení. Na zmíněný nedostatek totiž dovolatel usuzuje, zastávaje názor o neplatnosti smlouvy o postoupení (směnkou zajištěné) pohledávky, jenž ovšem je pro posouzení přípustnosti dovolání (viz argumentace shora) bez právního významu. Přitom relevanci takové výhrady vylučuje jednak závěr formulovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněného pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí, jednak výslovné znění čl. I. §11 odst. 1 směnečného zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalobkyni její náklady řízení. Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. dubna 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu