ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.819.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 819/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky F. K. , zastoupené JUDr. Josefem Panenkou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Bělohorská 41, PSČ 169 00, za účasti H. V., zastoupené JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 1302/18, PSČ 170 00, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 38/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2011, č. j. 14 Cmo 103/2010-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit H. V. na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. prosince 2009, č. j. 72 Cm 38/2007-110, Městský soud v Praze zamítl návrh o určení, že navrhovatelka je členkou družstva B. (dále též jen „družstvo“) s právem nájmu k bytu v přízemí domu v ulici B., P. (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výrok I. ve věci samé a změnil výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Navrhovatelka napadla první výrok usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ohlašujíc dovolací důvody dle §241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, jíž byl změněn výrok II. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání navrhovatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Námitkou, podle níž platnost dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřené mezi navrhovatelkou (jako převodkyní) a J. C. (jako nabyvatelem) dne 12. února 2003 (dále též jen „dohoda“) nelze dovozovat z „pravomocného rozhodnutí o dědictví“, neboť v tomto řízení mohla být projednávána i neplatná dohoda, přípustnost dovolání nezakládá, neboť na tomto závěru odvolací soud své rozhodnutí (správně) nezaložil.
Odvolací soud se totiž platností dohody zabýval a uzavřel, že dohoda je platná, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti, přičemž bezúplatnost převodu, jež není v písemné dohodě výslovně vymezena, lze - s ohledem na skutečnost, že dohoda nevyžaduje obligatorně písemnou formu, a proto může být uzavřena zčásti písemně a zčásti ústně - dovodit z konkrétních okolností uzavření dohody. Žalovaná, jakožto dědička J. C., tak nabyla předmětná členská práva a povinnosti v družstvu děděním, což potvrdil Obvodní soud pro Prahu 6 v rozhodnutí o dědictví po J. C. (usnesení ze dne 21. ledna 2004, č. j. 26 D 1413/2003-39, jež nabylo právní moci dne 28. ledna 2004).
Dovolatelka dále zpochybňuje výklad obsahu dohody provedený odvolacím soudem (přitom zároveň namítá, že odvolací soud se platností dohody nezabýval). Ten však plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanovením §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Závěr odvolacího soudu o platnosti dohody je přitom plně v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu (k náležitostem dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu srov. např. usnesení uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ohledně uzavření dohody zčásti písemnou a zčásti ústní formou viz např. rozsudek ze dne 28. srpna 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2001, pod číslem 139, nebo usnesení uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu přípustné není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto, H. V. tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny advokátky za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů za dovolací řízení tak, s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč celkem činí 4.860,- Kč.
Přípustnost dovolání Nejvyšší soud posuzoval s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 18. září 2012
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu