ECLI:CZ:NS:2012:29.NSCR.49.2012.1
KSPL 56 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 49/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužnice J, M,, narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele ADENRIX INVESTMENTS LIMITED , se sídlem 1st Floor, Kestrel House, Primett Road, SG1 3EE, Stevenage Hertfordshire, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 6256218, zastoupeného Mgr. Jan Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 1222/33, PSČ 120 00, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni , se sídlem v Plzni, Veleslavínova 38, PSČ 306 36, o dovolání dlužnice zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, PSČ 115 03, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2012, č. j. KSPL 56 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. ledna 2012, č. j. KSPL 56 INS XY, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“) na základě insolvenčního návrhu věřitele ADENRIX INVESTMENTS LIMITED - mimo jiné - zjistil úpadek dlužnice J. M. (bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku), s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil Mgr. Petra Brože (bod IV. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. až IV. výroku.
Dovolání dlužnice proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku o tom, že jde o nepatrný konkurs a o ustanovení insolvenčního správce, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné, jelikož ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. napadené rozhodnutí potud není usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“. Srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. 29 NSČR 4/2009, uveřejněné pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 39/2009 (tato rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Lze doplnit, že závěr, podle kterého dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu prvního stupně, ve výroku o tom, že jde o nepatrný konkurs, není přípustné, platí bez zřetele k tomu, že proti takovému výroku usnesení insolvenčního soudu nebylo přípustné ani odvolání (§314 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/). Věcným přezkumem tohoto výroku přiznal odvolací soud dovolatelce v odvolacím řízení více práv, než jí náleželo (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2012, sen. zn. 29 NSČR 39/2012).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatelka v dovolání obsáhle argumentuje na podporu závěru, že k insolvenčnímu návrhu, na jehož základě bylo v dané věci zahájeno insolvenční řízení, nemělo být přihlíženo vzhledem k ustanovení §97 odst. 2 insolvenčního zákona a že insolvenční navrhovatel neměl způsobilost být účastníkem řízení (svou způsobilost být účastníkem řízení neprokázal). Odtud usuzuje na existenci dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., namítajíc dále, že řízení je postiženo tzv. zmateční vadou podle §229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.
Oproti mínění dovolatelky však obě výše uvedené výhrady (poměřováno jejich obsahem) vystihují pouze zmatečnostní vady řízení (podle §229 odst. 1 písm. b/ a d/ o. s. ř.), které nejsou způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §241a o. s. ř.; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou tudíž tyto námitky právně bez významu.
K posouzení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu