ECLI:CZ:NS:2012:29.NSCR.75.2012.1
MSPH 89 INS 8327
sp. zn. 29 NSČR 75/2012-A-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka ID PROJECTS s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26495627, zastoupeného JUDr. Ludmilou Hudcovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 66, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS 8327/2011, o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská 964/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 44848943, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2012, č. j. MSPH 89 INS 8327/2011, 2 VSPH 667/2012-A-58, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 13. března 2012, č. j. MSPH 89 INS 8327/2011-A-43, Městský soud v Praze (dále jen „ insolvenční soud “) k insolvenčnímu návrhu věřitele (Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s.) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka ID PROJECTS s. r. o. (bod I. výroku), ustanovil insolvenčního správce (bod II. výroku) a určil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají zveřejněním v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu (jako celku) Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o ustanovení insolvenčního správce, Nejvyšší soud odmítl dovolání bez dalšího jako objektivně nepřípustné.
Ve vztahu k výroku o ustanovení insolvenčního správce není napadené rozhodnutí (ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) usnesením, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“. Srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sen. zn. 29 NSČR 4/2009, uveřejněné pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 39/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 71/2012 (tato rozhodnutí jsou - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku, může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s ustanovením 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel v dovolání (v němž ohlašuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) argumentuje jen tím, že nebylo vyhověno (jeho) omluvě z jednání (jež se konalo 20. února 2012) a žádosti o odročení jednání (datované 16. února 2012), čímž mu byla odňata možnost jednat před soudem.
Tato výhrada (poměřováno jejím obsahem), vystihuje pouze zmatečnostní vadu řízení (podle §229 odst. 3 o. s. ř.), která není způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení §241a o. s. ř.; k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K posouzení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 (uveřejněným pod č. 241/2010 Sb.), zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012 (srov. též nálezy Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 a ze dne 18. září 2012, sp. zn. II. ÚS 2371/11).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenční ho řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2012
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu