ECLI:CZ:NS:2012:29.NSCR.79.2012.1
KSBR 24 INS 12061/2012
sp. zn. 29 NSČR 79/2012--A-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka RADIÁLKA SBS MORAVA, s. r. o. , se sídlem v Brně, Vídeňská 125, PSČ 619 00, identifikační číslo osoby 25 29 49 38, zastoupeného JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, PSČ 500 02, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 12061/2012, o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 12061/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 31. října 2012, č. j. KSBR 24 INS 12061/2012-A-29, Krajský soud v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) k insolvenčním návrhům věřitele Autodoprava Čech, s. r. o. a dlužníka (který přistoupil k insolvenčnímu návrhu věřitele podáním ze dne 24. října 2012 – č. l. A–24) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Davida Jánošíka (bod II. výroku).
Dlužník navrhl v podání ze dne 30. října 2012 (č. l. A – 30), aby věc byla z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové. Vhodnost přikázání věci Krajskému soudu v Hradci Králové dlužník dovozuje z toho, že jeho účetní evidence se nachází v sídle jediného společníka dlužníka společnosti RADIÁLKA HRADEC KRÁLOVÉ, s. r. o. (dále jen společnost R) a tamtéž se nachází rovněž část jeho majetku. Dlužník poukazoval i na to, že insolvenční soud využil ustanovení §25 odst. 2 poslední věty zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Davida Jánošíka, který je insolvenčním správcem společnosti R. Dlužník konečně dovozoval, že důvodem pro delegaci jsou i „ekonomické a procesně-insolvenční důvody“, neboť přikázáním věci Krajskému soudu v Hradci Králové by odpadly značné náklady řízení spojené s cestováním insolvenčního správce mezi svým sídlem a sídlem insolvenčního soudu a menší by byly i náklady spojené s realizací majetkové podstaty dlužníka.
Věřitelé se k výzvě insolvenčního soudu (usnesení ze dne 7. listopadu 2012, č. j. KSBR 24 INS 12061/2012-A-35) nevyjádřili, takže se (podle poučení, jehož se jim ve výzvě dostalo) má za to, že s přikázáním věci Krajskému soudu v Hradci Králové souhlasí; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“).
Podle ustanovení §12 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Brně, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Hradci Králové, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal, a proto věc Krajskému soudu v Hradci Králové nepřikázal.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Nejvyšší soud nejprve předesílá, že i kdyby v dané věci připadala v úvahu místní příslušnost daná na výběr ve smyslu ustanovení §87 odst. 2 o. s. ř., pak podáním insolvenčního návrhu u Krajského soudu v Brně navrhující věřitel (Autodoprava Čech, s. r. o.) zvolil jako místně příslušný soud obecný soud dlužníka a tuto volbu již po zahájení řízení nelze měnit, neboť tomu brání zásada perpetuatio fori, vyjádřená v ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. (které je i v insolvenčním řízení aplikovatelné podle §7 odst. 2 insolvenčního zákona). Za této situace může věc projednat Krajský soud v Hradci Králové pouze v případě, kdy mu bude přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 a 3 o. s. ř.
V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že okolnosti rozhodné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti by se měly týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku).
Na tyto závěry Nejvyšší soud navázal v usnesení ze dne ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, v němž uzavřel, že důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti může spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.
Důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti tedy zjevně nemůže být bez dalšího skutečnost, že osoba insolvenčního správce byla určena dle §25 odst. 2 poslední věty insolvenčního zákona a že sídlo insolvenčního správce je v územním obvodu jiného krajského soudu.
Z okolností významných pro posouzení důvodů pro delegaci věci z důvodu vhodnosti dlužník v posuzované věci tvrdí jen to, že se část jeho majetku a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu Krajského soudu v Hradci Králové). Neuvádí však již, jaký je rozsah tohoto majetku, stejně tak ničeho netvrdí o tom, kde se nachází zbylá část jeho majetku a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla. Obsah spisu přitom nasvědčuje tomu, že v územním obvodu Krajského soudu v Brně, má bydliště většina dlužníkových zaměstnanců a bývalých zaměstnanců (k tomu srov. přehled insolvenčního správce o dlužných pracovněprávních nárocích – č. l. A-40).
Nejvyšší soud po zvážení všech právně významných okolností dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci důvod prolomit zásadu vyjádřenou v článku 38 Listiny základních práv a svobod dán není. Proto návrhu dlužníka nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové nepřikázal.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, které případě vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu