ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1043.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1043/2012 -14
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 o dovolání podaném P. V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 231/2012 ze dne 5. 6. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 115/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 115/2011 ze dne 3. 4. 2012 byl P. V. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu dvou roků a také trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve výroku citovaného rozsudku specifikovaný. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. V. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 231/2012 ze dne 5. 6. 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o trestu a dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej při nezměněném výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil za tento trestný čin a za zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (ad I., II./3.) z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. 38 T 81/2011, podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a osmi měsíců, když pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu dvou roků a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty ve výroku citovaného rozsudku specifikované. Současně dle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu za jednání pod bodem I. a II./3. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 81/2011 ze dne 3. 8. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Jinak ponechal napadený rozsudek nedotčen.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal P. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že celý jeho případ je nedorozumění a má za to, že jeho trestní stíhání mělo být zastaveno pro neúčelnost. Uvedl, že poškozený má naopak jeho kytaru, byli přátelé a kytaru, kterou si naopak půjčil od poškozeného V. R., mu shodou okolností nestačil vrátit. To proto, že se skrýval před policií, byl psychicky vyčerpán, stresovaný a měl jiné myšlenky. Chtěl mu půjčené věci (také mobilní telefon) vrátit, ale ty zůstaly v bytě, který musel náhle opustit. Trest, který si odpykává, se mu jeví jako dostatečný, má dobré zázemí a chce se napravit. Uzavřel s tím, že byl odsouzen na základě nepoužitelných důkazů, které nemohou obstát, když soudy vycházely z neúplného a nejasného zjištění skutkového stavu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl v tom smyslu, že obžalovaný se obžaloby zprošťuje“.
Do dnešního dne se k takto podanému dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Stejně tak se ovšem s ohledem na takto označený dovolací důvod nelze domáhat uložení jiného druhu či výše trestu, pokud v tomto směru vedená argumentace postrádá ono již zmíněné jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně (analogicky v trestním zákoníku) na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítl to, že byl odsouzen na základě důkazů, které jsou nepoužitelné a nemohou obstát a soudy tak při svém rozhodování vycházely z neúplných a nejasných skutkových zjištění. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily poškozenému V. R. a jeho manželce M. R., kteří shodně popsali svou úpornou (a bezvýslednou) snahu vůči dovolateli stran vrácení předmětné (zapůjčené) kytary a mobilního telefonu s tím, že také tímto usilovali o to, aby mohli dovolateli vrátit jeho (bezcennou) kytaru. Obdobně oprávněně vycházely i z výpovědi svědka Ing. M. Š. ohledně vystěhování dovolatele z bytu, který mu pronajímal. Takto dovolatelem vedené námitky ve svém celku potom nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné a logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Pokud by argumentace vedená v dovolání zůstala pouze v této poloze, nezbylo by než podané dovolání odmítnout podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
V podaném dovolání však P. V. poukázal i na (bez bližšího odůvodnění) dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a to s tvrzením, že pokud neobstojí výrok o vině, nemůže souhlasit ani s výrokem o trestu a náhradě škody. S ohledem na již uvedené však nezbývá než konstatovat, že takto koncipovaná námitka je z hlediska zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. námitkou zjevně neopodstatněnou. To proto, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští, a byl mu uložen ve výměře, která je v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka