ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1050.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1050/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2012 o dovolání obviněného J. L., nar., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 8 To 504/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 167/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušují rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 8 To 504/2011, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 1 T 167/2011.
II. Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Prostějově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu z n o v u p r o j e d n a l a r o z h o d l .
IV. Podle §265 l odst. 4 tr. řádu se obviněný n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 1 T 167/2011, byl obviněný J. L. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„dne 20. 6. 2011 v době kolem 16.45 hod v P. na ulici N., v C.– baru „N.“, přistoupil k provozovatelce baru S. N., nar., a požadoval po ní vydání peněz za účelem pokračování ve hře na výherním automatu v nedalekém jiném baru, přičemž když jmenovaná výzvu odmítla, tuto naléhavým zvýšeným hlasem opakovaně po dobu několika minut, mácháním rukama kolem sebe a nakonec verbální pohrůžkou, že něco udělá, pokud mu peníze ihned nevydá, čímž v S. N. vyvolal pocit ohrožení a přiměl ji poodstoupit od otevřené pokladny, ze které si následně svévolně vzal finanční hotovost ve výši 700,- Kč.“
Obviněný byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Z podnětu odvolání podaného obviněným Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 8 To 504/2011, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. L. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu s tím, že podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení , a dále namítá, že v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený pod písm. g).
V odůvodnění svého dovolání obviněný brojí proti právnímu posouzení skutku jako zločinu loupeže. Podle jeho mínění popis skutku neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno bez všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto zločinu. Zejména poukázal na svou nepříčetnost z důvodu závislosti na drogách. Domnívá se rovněž, že skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Je přesvědčen, že závěry o použité právní kvalifikaci nejsou náležitě rozvedeny a vzbuzují tak pochybnosti o jejich správnosti.
V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s dovoláním a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně dal výslovný souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné J. L. v jeho dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
Obviněný uplatnil dvě zásadní výhrady. Prvá spočívala v údajné absenci objektivní stránky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Podle právní věty rozsudku obviněný proti jinému užil pohrůžku bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci .
Vycházeje ze skutkového stavu zjištěného nižšími soudy lze považovat za nesporné, že zcizení hotovosti z pokladny proti vůli poškozené N. naplňuje znak skutkové podstaty zmocnění se cizí věci.
Pokud jde o další znak charakterizující objektivní stránku - p ohrůžku bezprostředního násilí - v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. č. 50/1957 Sb. rozh. trest.) se za ni považuje pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. Pohrůžka je zpravidla vyjádřena výslovně, ale postačí i konkludentní jednání, je-li z něho a ostatních okolností zřejmé, že k uskutečnění násilí dojde ihned, nepodrobí-li se napadený vůli pachatele, přičemž napadený považuje svou situaci za bezvýchodnou (srov. přiměřeně č. 11/2011 Sb. rozh. trest). Násilí, kterým je hrozeno, přitom může směřovat i proti životu, zdraví nebo majetku jiné osoby než napadeného (k tomu viz č. 1/1980 Sb. rozh. trest.). Okresní soud vědom si toho, že slova pronesená obviněným „že něco udělá, když mu poškozená nedá peníze“ neobsahovala výslovnou pohrůžku bezprostředním násilím, správně proto zaměřil svou pozornost na to, zda nešlo o pohrůžku konkludentní. Opodstatněně přitom dospěl ke kladnému závěru. Uvedená slova byla zjevně prostředkem stupňovaného nátlaku na poškozenou N., která původně žádost obviněného odmítala. Ta vysvětlila, že nejen pod vlivem samotného výroku obviněného, ale vzhledem k okolnostem, které jej provázely, dostala z obviněného strach. Proto mu přestala oponovat, ustoupila od pokladny, což obviněnému umožnilo sáhnout do pokladny a zmocnit se veškeré hotovosti, která v ní byla. Učinila tak přesto, že obviněného znala a v minulosti s ním měla dobré vztahy, dokonce mu dobrovolně půjčovala částky na hru na výherních automatech. Uvedla, že tentokrát ale měla z obviněného strach. Změna jejího stanoviska vyplývala z toho, že byla v inkriminované době s obviněným v baru sama, obviněný poté, co jeho žádost o půjčku odmítala, začal zvyšovat hlas, gestikulovat, mávat rukama, navíc byl podle jejího názoru pod vlivem drog, takže po vyřčení vyhrůžky obviněného, že „když mu nedá peníze, něco udělá“ se mohla oprávněně obávat, že obviněný v případě dalšího odmítání vydání peněž bude jednat impulsivně a dopustí se vůči ní (nebo na zařízení baru) násilí, aby peníze získal.
Závěr nižších soudů o naplnění těchto znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku tedy Nejvyšší soud shledává za stávající důkazní situace v souladu se zákonem. V popisu skutku však patrně v důsledku písařské chyby došlo k záměně slova „opakoval“ slovem „opakovaně“, takže souvětí poněkud postrádá návaznost jednotlivých vět.
Druhou vznesenou námitkou dovolatele bylo, že absentovala subjektivní stránka uvedeného trestného činu, neboť byl v době činu nepříčetný vzhledem ke své závislosti na drogách. Podle §26 tr. zákoníku kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento trestný čin trestně odpovědný. V případě, že některá ze shora uvedených schopností byla podstatně snížena, jednalo by se o zmenšenou příčetnost podle §27 tr. zákoníku. Zatímco nepříčetnost v době činu je důvodem pro zproštění obžaloby podle §226 písm. d) tr. řádu, zmenšená příčetnost má být zohledněna při ukládání trestu (§40 odst. 1 tr. zákoníku) a může vést za splnění dalších podmínek k upuštění od potrestání §47 tr. zákoníku nebo k uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby podle §40 odst. 2 tr. zák.
Přestože v posuzovaném případě vyplývají z provedených důkazů zásadní pochybnosti o příčetnosti obviněného, jak okresní, tak krajský soud v rozporu s ust. §2 odst. 5 věta prvá tr. řádu nevěnovaly jejímu zkoumání prakticky žádnou pozornost.
Přitom sama poškozená opakovaně odůvodňovala svůj strach z obviněného především tím, že jí obviněný připadal zfetovaný, takže by jí mohl ublížit (viz její výpověď z přípravného řízení č. l. 13, resp. z hlavního líčení č. l. 112-114), od pokladny ustoupila právě jen proto, že se obviněného obávala, když je pod vlivem drog.
I svědek S. v rámci své výpovědi v hlavním líčení tvrdil, že poškozená N. se měla domluvit s manželkou obviněného na jeho křivém obvinění, „aby mu tak pomohly od alkoholu a od drog“ (viz č. l. 115 p.v.).
Manželka obviněného svědkyně S. L. ve své výpovědi v hlavním líčení uvedla, že „byla na obviněného naštvaná, protože pořád hraje (automaty) a fetuje“.
Obviněný sám uváděl, že zcela propadl výherním automatům, a že fetoval pervitin. Připouštěl přitom, že to dělal i s vědomím, že je ve zkušební době podmíněného odsouzení, ale „nedokázal to ukočírovat“. Jednou dokonce zkolaboval a skončil na „ARU“ (viz jeho výpověď v hlavním líčení č. l. 110). Současně připustil, že za 3-4 měsíce, kdy chodil do baru poškozené, si od ní na hru na automatech mohl vypůjčit cca 35.000,- Kč.
Tyto skutečnosti měly vést soudy k závěru o nutnosti vyšetřit duševní stav obviněného prostřednictvím znaleckého posudku, který by se zabýval tím, zda byl schopen rozpoznat nebezpečnost jeho jednání pro společnost a zejména, zda byl schopen své jednání v inkriminované době ovládnout, a to nejen z pohledu možného ovlivnění užíváním pervitinu, ale i ve vztahu k možné závislosti na hře na výherních automatech (tzv. patologické hráčství). Skutková zjištění naznačují, že hra na výherních automatech byla v poslední době téměř výhradní činností, které se obviněný věnoval. V zájmu umožnění hry se opakovaně zadlužoval a v případě, že se mu na hru nedostávalo prostředků, zjevně se dostával do značné psychické tenze, která se projevila v inkriminovaném jednání. Pro dokreslení možno uvést i to, že v úvodní fázi rozhovoru obviněného tento poškozené nabízel k prodeji své auto, jen aby peníze na hru získal. Na odmítavé sdělení poškozené prakticky nereagoval, trval neústupně na svém a svůj nátlak na ni stupňoval. Příznačné je i to, že podle tvrzení poškozené se měl pro další „půjčku“ u ní zastavit ještě několik hodin po činu.
Nicméně oba soudy dokazování uvedeným směrem nedoplnily, přestože okresní soud v odůvodnění svého rozsudku (viz str. 6) konstatoval, že „obviněný byl patrně pod vlivem drog“. V další části odůvodnění při hodnocení možné motivace poškozené N. a manželky obviněného k tomu, aby ho křivě obvinily, okresní soud v podstatě připouští jako reálnou možnost, že obviněný mohl být závislý na drogách, alkoholu a výherních automatech (viz str. 5 odůvodnění). Totéž připouští na str. 7 v rámci úvah o adekvátním trestu („obviněný utrácel peníze za automaty a pervitin“). Okresní soud také označil jednání obviněného za „nekontrolovatelné“. Přestože odůvodnění rozsudku je jinak velmi podrobné a pečlivě se zabývá faktory relevantními pro právní posouzení jednání obviněného i ukládání trestu, závěry o příčetnosti obviněného v něm chybí.
Stejně tak se příčetností obviněného nezabýval ve svých úvahách ani odvolací soud a to přesto, že obhájkyně obviněného ve veřejném zasedání před odvolacím soudem doplnila výčet odvolacích námitek o tvrzení, že obviněný byl v době činu drogově závislý a v důsledku toho na hranici života a smrti, opakovaně se uváděl do stavu, kdy byl na ARU (viz č.l. 158 p.v.). Totéž vzápětí potvrzoval i obviněný (viz č.l. 159) s tím, že v důsledku závislosti málem umřel.
V důsledku opominutí provést důkaz, jehož prostřednictvím mohly být vyjasněny zásadní pochybnosti o příčetnosti obviněného v době činu, se tak právní závěr o posouzení jeho jednání jako zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku jeví přinejmenším jako předčasný (k porušení základních zásad „fair trial“ opominutím relevantních důkazů viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2110/07).
IV.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil jak rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 1 T 167/2011, tak rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 8 To 504/2011. Současně podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu pak Okresnímu soudu v Prostějově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V současné situaci spatřuje Nejvyšší soud nutnost doplnit dokazování jedině přibráním znalce k vyšetření duševního stavu obviněného k datu spáchání činu, pro který je stíhán s tím, zda jeho jednání nebylo (případně do jaké míry) ovlivněno požitím drogy nebo chorobnou závislostí na hře na výherních automatech. Nelze vyloučit, že po vypracování tohoto posudku vyvstane s ohledem na jeho závěry nutnost doplnit dokazování ještě v dalších směrech. Po doplnění dokazování pak na okresním soudu bude, aby jeho závěry promítl do hodnocení příčetnosti obviněného, od něhož se bude odvíjet i jeho konečné rozhodnutí ve věci. Pokud doplnění dokazování vyústí v opětovné uznání viny obviněného zločinem loupeže, bude na okresním soudu, aby odstranil formulační nedostatek skutkové věty předchozího výroku, jak o něm byla zmínka shora. Při novém projednání věci bude okresní soud ve smyslu §265s odst. 1 tr. řádu povinen provést doplnění, které Nejvyšší soud nařídil. Musí rovněž respektovat zákaz změny k horšímu, neboť napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného obviněným (§265s odst. 2 tr. řádu).
Nejvyšší soud si byl vědom, že zrušením rozsudků okresního a krajského soudu, včetně rozhodnutí na ně navazujících, odpadl zákonný podklad pro další výkon trestu uložený obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 8 To 504/2011. Nejvyšší soud proto rozhodl v souladu s ust. §265 l odst. 4 tr. řádu o vazbě obviněného. Ze sdělení Věznice H., kde obviněný vykonával uvedený trest odnětí svobody, zjistil, že mu byly nařízeny další dva tresty odnětí svobody, s jejichž výkonem má být započato ihned po výkonu trestu odnětí svobody v posuzované věci. Nejvyšší soud proto rozhodl, že obviněný se do vazby nebere a omezil se na vydání příkazu k převedení obviněného do výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresním soudu v Prostějově ze dne 16. 1. 2006, sp. zn. 1 T 220/2005.
Shora uvedené rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu.).
V Brně dne 12. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr