ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.108.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 108/2012 -22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2012 o dovolání podaném Ing. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře sp. zn. 14 To 192/2010 ze dne 22. 9. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 131/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku sp. zn. 5 T 131/2009 ze dne 15. 3. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem pomluvy podle §206 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu patnácti měsíců.
V předmětné věci podal Ing. J. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením sp. zn. 14 To 192/2010 ze dne 22. 9. 2010 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Ing. J. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nesprávně v jeho věci aplikovaly trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 místo toho, aby jeho věc posoudily podle trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) účinného od 1. 1. 2010, který je pro něj příznivější. V tomto směru poukázal na ustanovení §2 odst. 1 tr. zákoníku stran trestnosti činu a době jeho spáchání, na ustanovení §18 a §19 tr. zákoníku stran zavinění a omylu, ustanovení §14 tr. zákoníku o přečinu a zločinu, na ustanovení §41 písm. a), i), §58 a §46 trestního zákoníku stran polehčujících okolností, mimořádného snížení trestu odnětí svobody a o upuštění od potrestání i druhy trestů (§52 tr. zákoníku). Uvedl, že trestní zákoník nově upravuje jednání pachatele v právním omylu negativním jako okolnosti snižující nebo vylučující trestní odpovědnost, což má význam zejména ve vztahu k blanketním skutkovým podstatám s poukazem na to, že v zásadě by neměl být trestný ten, kdo jednal v omluvitelném právním omylu a je nutno zkoumat, zda se mohl pachatel omylu vyvarovat. Dále namítl, že co se týče činu pro společnost nebezpečného (v jeho věci zaslání zaměstnavateli poškozené na vědomí to, že byl podán návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům, podaný u soudu), jde o právní omyl omluvitelný ve smyslu ustanovení §19 odst. 1 tr. zákoníku. Z knihy vydané nakladatelstvím C. H. Beck 2005 (občanský zákoník) uvedl dovolatel, že v pasáži týkající se podobného návrhu, je nutno takový návrh podat na vědomí dle ustanovení §12 zákoníku práce též zaměstnavateli osoby, vůči níž návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům byl podán. Proto tak učinil, a jelikož jde o mimotrestní normy, kterých se trestní zákoník nedovolává, je nutno vzít v úvahu zásadu posuzování právního omylu negativního, jako negativního omylu skutkového, tedy omylu o tzv. normativním znaku skutkové podstaty trestného činu vyjádřeného právním pojmem, vztahem či institutem, aniž by se příslušná ustanovení trestního zákoníku tyto znaky obsahující blanketem či odkazem dovolávala mimotrestní normy, která uvedené právní pojmy, vztahy či instituty primárně upravuje. Polemizuje takto se závěry obou soudů, pokud dospěly k závěru, že dovolatel mohl protiprávnost svého činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. V tomto směru poukázal na to, že je právním laikem a tudíž nemohl (s tím, že trestní zákoník ve svém §184 se nedovolává odkazem či blanketem mimotrestní normy, a to zákoníku práce) vědět, že by popsaným jednáním mohl spáchat trestný čin a tím nemohl jednat zaviněně ve formě úmyslu, jak to vyžaduje trestný čin pomluvy dle §184 tr. zákoníku. Dále namítl nesprávný procesní postup v případě doručování rozhodnutí týkajících se námitek vůči označeným soudcům. V doplnění podaného dovolání, ke kterému byl vyzván pro absenci konkrétních dovolacích důvodů v podaném dovolání předchozím, potom navrhl, aby bylo „napadené rozhodnutí ve veřejném zasedání zrušeno, jakož i zrušeno vadné řízení mu předcházející a byl obžaloby v plném rozsahu zproštěn. Navrhuje tedy, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře, č. j. 14 To 192/2010 ze dne 22. září 2010 zruší, jakož i rozsudek Okresního soudu v Písku, č. j. 5 T 131/2009-106 ze dne 15. března 2010 a aby ve smyslu §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Písku znovu věc projednat a rozhodnout. Stejný petit potom uplatnil alternativně s tím, že se „nebrání, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatel uplatnil dvě námitky, přičemž první se vztahuje k meritornímu rozhodnutí ve věci, když se jejím prostřednictvím domáhá posouzení skutku podle ustanovení §184 odst. 1 tr. zákoníku, což je pro něj s ohledem na možnosti aplikace §19 tr. zákoníku výhodnější. V tomto směru však má podané dovolání za zjevně neopodstatněné, když poukázal na to, že takovou námitku dovolatel uplatnil již v řízení před odvolacím soudem a ten se s ní beze zbytku vypořádal. Za nejvýznamnější přitom považuje závěr soudu spočívající v tom, že dovolatel jednal v úmyslu poškozenou před jejím zaměstnavatelem ponížit a přivodit jí potíže, když tato prokazatelná skutečnost již sama o sobě úvahy o možném právním omylu vylučuje. Uzavřel, že proto také není posouzení skutku podle trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. pro dovolatele výhodnější. Stran druhé námitky poukázal na to, že ta se týká zjevně jiného než meritorního rozhodnutí a takovéto (jiné než meritorní rozhodnutí) dovoláním napadnout nelze. Proto také navrhl, aby takto podané dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl, že jednal v právním omylu, když svůj návrh stran zbavení způsobilosti poškozené k právním úkonům (jeho stejnopis), který adresoval soudu, současně odeslal na adresu jejího zaměstnavatele. To s tím, že za daných okolností chybí subjektivní stránka předmětného trestného činu (úmyslné jednání), když takto jednal leda z nevědomé nedbalosti. Za těchto okolností potom soudy také měly jeho jednání posuzovat podle příznivějšího zákona, kterým je takto trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010. Zmíněná námitka byla uplatněna právně relevantně, současně je však zjevně neopodstatněná. To proto, že z učiněných skutkových zjištění nepochybně plyne, že dovolatel sepsal (a odeslal) Okresnímu soudu v Písku návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům poškozené (své bývalé manželky V. M.), ačkoli tento nijak (ani lékařským vysvědčením o duševním stavu jmenované) nedoložil. Označený soud také předmětné řízení zastavil. V uvedených souvislostech zejména i odvolací soud poukázal na to, že obsah §12 zákoníku práce přitom (a to ani z jiného ustanovení) neobsahuje povinnost (či možnost) dát návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům určité osobě na vědomí též zaměstnavateli této osoby, když taková povinnost ze žádného ustanovení zákoníku práce, ani implicitně, neplyne. Z uvedeného potom zjevně plyne, že dovolatel popsaným způsobem jednal úmyslně, a to ve zjevné snaze poškodit její pověst, ponížit ji před zaměstnavatelem a přivodit jí tak potíže. Protože takto zjevně jednal úmyslně, jeho úvahy stran jednání v právním omylu neobstojí. V uvedeném směru tak lze souhlasit i s důvody uvedenými zejména v rozhodnutí soudu druhé instance z pohledu ustanovení §19 trestního zákoníku. V tomto směru lze uzavřít, že podstatným v celém případě je to, že dovolatel nepochybně věděl, že není pravdou to, že poškozená trpí duševní chorobou či poruchou a zda ji může zasláním předmětného návrhu na zbavení způsobilosti k právním úkonům poškodit v zaměstnání. Takto přitom nepochybně nejednal v omylu (ať už právním či skutkovém), ale v úmyslu (a tedy i naplnění subjektivní stránky) trestného činu pomluvy podle §206 odst. 1 tr. zák. Za daných okolností je potom aplikace trestního zákona v posuzované věci pro dovolatele příznivější. Zbývá pouze dodat, že další námitky uplatněné dovolatelem v druhé části jeho dovolání jsou námitky procesního charakteru, které nelze vztáhnout k meritu věci ani k jím uplatněným dovolacím důvodům, a proto předmětné rozhodnutí z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř. dovoláním napadnout nelze. Z uvedeného pak vyplývá, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka