ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1127.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1127/2012-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 o dovolání obviněného M. S., nar., podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 To 168/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 101 T 265/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 101 T 265/2011, byl obviněný M. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„ dne 17. 12. 2010 s již pravomocně odsouzeným D. P., nar., se kterým se dohodli, že společně po ukončení provozní doby restaurace N. R. v D. čp., okres K., i s použitím síly získají finanční prostředky, již odsouzený D. P. se kolem 22.15 hodin ukryl v provozních prostorách restaurace na nezjištěném místě v souladu s jejich předchozí dohodou, na hlavu si nasadil kšiltovku a přes obličej uvázal černý šátek, na ruce nasadil černé elastické rukavice, aby tak zamezil své identifikaci, následně vyšel z úkrytu, v provozních prostorách restaurace v mezipatře budovy fyzicky napadl servírku restaurace M. P. tak, že ji rukama uchopil za její ramena, silou ji odhodil na zeď, následně ji srazil na zem a vyzval ji, aby nekřičela, a přikázal ji, aby se svlékla do spodního prádla, což ona z obavy o svůj život učinila, poté jí z tenisek vyňal tkaničky, zavlekl do šatny restaurace, kde jí přikázal, aby si klekla čelem ke zdi, což učinila, tkaničkami jí za zády svázal ruce a ty jí následně přivázal k jejím nohám do tzv. kozelce, a poté klíči, které vzal ze stolu v prostorách kuchyně restaurace v souladu s jejich předchozí dohodou, odemknul vstupní dveře do budovy restaurace a vpustil M. S. do restaurace, ihned klíči poté vstupní dveře do restaurace uzamkli, následně již odsouzený D. P. v souladu s jejich předchozí dohodou přišel k M. P. za přítomnosti M. S. , který se nacházel poblíž, a vyzval ji k vydání tržby, na což M. P. sdělila, že tržbu ve výši 7.000,- Kč má uloženou ve svém batohu v tzv. číšnickém fleku, na což odsouzený D. P. zareagoval slovy "sedmtisíc?", a poté společně s D. P. začali prostory restaurace prohledávat, avšak když nenalezli žádnou finanční hotovost, odsouzený D. P. přišel k M. P. a dotázal se jí, kde je v restauraci umístěn trezor a vyzval ji, aby mu od něj vydala klíče, na což mu sdělila, že trezor se nachází v kuchyni restaurace a otevírá se pomocí číselného kódu, následně jí odsouzený D. P. přiložil svůj doposud nezjištěný nůž ostřím ke krku a vyzval ji, aby mu sdělila kód k otevření trezoru, což M. P. z obavy o svůj život učinila, D. P. si kód napsal na papír nalezenou propisovací tužkou, avšak když se mu trezor nepodařilo otevřít, opětovně vyzval M. P., aby mu sdělila kód k otevření trezoru, přičemž si tento kód M. S. touto nalezenou propisovací tužkou poznačil na papír, následně společně pomocí kódu otevřeli trezor a z něj odcizili veškerou finanční hotovost ve výši 13.l63,- Kč, přičemž když v tuto dobu před restauraci přijelo vozidlo taxislužby, které si M. P. po skončení pracovní doby telefonicky přivolala, a řidič vozidla taxislužby P. B. začal rukama bouchat do oken a do vstupních dveří restaurace, protože M. P. z budovy restaurace stále nevycházela, odsouzený D. P. za přítomnosti M. S. přiložil M. P. doposud nezjištěný nůž ostřím k pravé straně krku, k levému uchu jí přiložil její mobilní telefon, na kterém předtím nožem vytočil číslo taxislužby, a vyzval ji, aby si dobře rozmyslela, co do telefonu řekne, ale že potřebuje odvolat vozidlo taxi, což M. P. z obavy o svůj život učinila, následně společně začali prohledávat prostory restaurace, do odcizeného batohu M. P. si vložili 1 ks lahve alkoholu P., 3 ks lahví alkoholu Stará myslivecká, 1 ks lahve alkoholu Becherovka a karton cigaret zn. Ronson, ale vzhledem k tomu, že řidič vozidla taxislužby P. B. stále bouchal rukama na vstupní dveře do restaurace a na okno do restaurace, M. S. společně s odsouzeným D. P. odcizili toliko finanční částku v hotovosti z číšnického fleku a z trezoru, přichystaný alkohol a cigarety v batohu ponechali v restauraci a vstupními dveřmi restaurace oba společně budovu restaurace opustili, přičemž odcizením tržby a finanční hotovosti z trezoru restaurace způsobili majiteli restaurace společnosti s ručením omezeným B. škodu ve výši 20.741,- Kč.“
Za tento zločin uložil okresní soud obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzeným D. P., nar., jenž byl k náhradě škody zavázán rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 102 T 116/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 5 To 272/2011, poškozené společnosti B., s.r.o., se sídlem O. – H., S. T. č., škodu ve výši 20.741,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím do všech výroků rozsudku a také státní zástupce v neprospěch obviněného odvoláním do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 5. 2012, sp. zn. 5 To 168/2012 , obě odvolání zamítl podle§256 tr. řádu jako nedůvodná.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání směřující do všech výroků rozhodnutí. Opřel je o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a dále o ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu , jelikož má za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V odvolání se namítá, že skutková věta ve výroku rozsudku neobsahuje přesné místní a časové určení skutku, jak to vyžaduje §120 odst. 3 tr. řádu, není z ní podle obviněného patrno, kdy a kde mělo k činu dojít. Domnívá se, že skutková věta je obecná, bez vztahu ke konkrétním znakům skutkové podstaty trestného činu loupeže. Má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by se podílel společně s odsouzeným P. na jednání kvalifikovaném jako zločin loupeže. Nesouhlasí se závěry soudů, které vyhodnotily výpovědi L. M. a X. J., podporující verzi jeho obhajoby, jako účelové. Upozornil na to, že svědci M. P. a P. B. ho nedokázali ztotožnit. Podle dovolatele nebylo prokázáno, že by se v kuchyňce nacházely dvě osoby, resp. že by druhou osobou byl on. Poukázal na skutečnost, že do kuchyňky (místnost o velikosti 3 x 4 m) mohl v inkriminovaný den nakouknout kterýkoli návštěvník restaurace. Spatřuje nesrovnalosti ve svědecké výpovědi P. B., který do protokolu o ohledání místa činu ze dne 18. 12. 2010, tedy bezprostředně po spáchání činu, kdy jak známo, si svědek pamatuje nejvíce, uvedl, že pachatel „měl delší rovné vlasy černé barvy na tzv. mikádo, sčesané dozadu, snědší pleti, středně štíhlé postavy, 170-175 cm“. Dovolatel však není snědší pleti, přičemž s touto skutečností svědčící ve prospěch obviněného se soudy nevypořádaly a zcela ji pominuly. Dále namítá, že ve skutkové větě je uvedeno, že přichystaný alkohol a cigarety ponechali pachatelé v restauraci, z čehož usuzuje, že pachatel byl pouze jeden, neboť sám nedokázal odnést předmětný alkohol. Je přesvědčen, že zajištěné pachové stopy v kuchyňce jsou bez dalšího samy nedostatečné k jeho odsouzení. Obviněný se domnívá, že logicky vysvětlil, jak se jeho pachové stopy do kuchyňky mohly dostat, zvláště za situace, kdy restauraci krátce před činem navštívil, přičemž to nevyvrací ani poškozená P.. Poukazuje na skutečnost, že se soudy nezabývaly jeho tvrzením, že v práci ztratil rukavice (předložil o tom soudu potvrzení), které mohly být použity odsouzeným P., případně kýmkoliv jiným při spáchání činu. Poukázal na skutečnost, že se soudy nijak nezabývaly pohnutkou (motivem) obviněného ke spáchání činu, kdy v předmětné době neměl finanční potíže a tedy ani důvod pro spáchání činu. Soud prvního stupně podle obviněného chybně nezvažoval možnost zařazení obviněného do mírnějšího typu věznice. Své námitky shrnul tak, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by spáchal předmětný skutek. Je usvědčován pouze nepřímými důkazy, aniž by soudy přihlédly ke skutečnostem svědčícím v jeho prospěch.
V petitu svého dovolání alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a buď sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby, nebo věc přikázal k projednání s tímto závazným právním názorem příslušnému soudu.
Nejvyšší státní zástupce písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s dovoláním a dostupným spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné (§265a tr. řádu) , bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) .
Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné v dovolání obviněným M. S. lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou věcného přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst.1 písm. g) tr. řádu
Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek tak, jak byl soudem zjištěn. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu v zásadě nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné obviněným v dovolání jsou v naprosto převažující části námitkami skutkovými, neboť se vesměs jedná o výhrady vůči tomu, jak soudy v této věci hodnotily důkazy, a jaké z nich dovodily skutkové závěry.
Za jedinou právní námitku lze považovat, že skutková věta obsažená v rozsudku soudu prvního stupně je příliš obecná, bez vztahu ke konkrétním znakům skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud však shledal popis skutku ve výroku rozsudku okresního soudu sice zbytečně obšírný, nicméně obsahující všechny relevantní skutečnosti, relevantní pro právní posouzení jednání obviněného S. jako zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku včetně skutečností vystihujících, že šlo o společné jednání (§23 tr. zákoníku) s již odsouzeným D. P..
Zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci . Ze skutkové věty je zřejmé, že obviněný S. společně v souladu s předchozí dohodou s již odsouzeným D. P. užili násilí vůči servírce restaurace N. R. ( odsouzený P. servírku napadl, srazil na zem, přikázal ji svléknout se do spodního prádla a klečet, svázal jí ruce k nohám do tzv. kozelce) za účelem získání finančních prostředků (odcizili finanční hotovost z číšnického fleku a z trezoru ).
Dovolateli rovněž nelze také přisvědčit, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně nevyplývá, kdy a kde se skutek stal, neboť v ní je výslovně uvedeno, že se skutek stal dne 17. 12. 2010, kolem 22.15 hodin, v restauraci N. R. v D. čp., okres K. .
Další námitky dovolatele již měly charakter námitek ryze skutkových , které se mohou stát předmětem přezkumu Nejvyšším soudem v rámci dovolacího řízení jen zcela výjimečně a to v případě existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04, sp. zn. III. ÚS 2110/07). Nejvyšší soud shledal, že vina obviněného byla prokázána řadou sice nepřímých důkazů, které však tvoří ve svém souhrnu logickou, uzavřenou, vzájemně se doplňující a na sebe navazující soustavu důkazů, které bez důvodných pochybností vedou k závěru o jeho vině (k tomu viz č. 38/1968-IV a č. 38/1970-I Sb. rozh. trest.).
Za usvědčující důkazy soudy důvodně považovaly výpověď poškozené P., která jednoznačně potvrdila účast druhé osoby na spáchání činu, čemuž koresponduje i výpověď svědka B., který spatřil odcházet z objektu dva muže. I když byl jeho popis obecný, odpovídal zjevu obou obviněných. Tento svědek rovněž vysvětlil, že nikdy neuváděl bližší popis nemaskovaného muže, neboť takové detaily ani nemohl ve tmě rozeznat. Vzájemnou návaznost provedených důkazů okresní soud přesvědčivě popsal na str. 7 odůvodnění jeho rozsudku.
Mezi usvědčující důkazy soudy oprávněně považovaly i potvrzení shody vzorku pachové stopy sejmuté obviněnému S. s pachovou stopou zajištěnou na propisce, se kterou si pachatel zapisoval číselný kód trezoru, a zejména na plechové krabičce, jež byla uzamčena v trezoru. Jak v souladu s konstantní judikaturou zdůraznil odvolací soud (str. 3 dole usnesení odvolacího soudu), výsledky pachové identifikace v daném případě nebyly jediným usvědčujícím důkazem, nýbrž zcela zapadaly do kontextu dalších důkazů. Oba soudy řádně vysvětlily, proč vyhodnotily výpověď svědkyně J. a M. jako účelové (viz str. 7 rozsudku nalézacího soudu), resp. nevylučující spáchání činu obviněným (viz str. 3 usnesení odvolacího soudu). Skutečnost, že pachatelé z místa činu neodnesli připravený batoh svědkyně P. s lahvemi alkoholu a kartonem cigaret, nevypovídá nic o tom, že pachatel byl jen jeden, ale spíše nasvědčuje tomu, že pachatelé místo činu opustili ve spěchu, neboť byli vyrušeni svědkem B., který opakovaně bouchal na okna a dveře restaurace. Vině obviněného S. nasvědčuje i rozdělení úloh, kdy obviněný S. se snažil, aby ho poškozená nespatřila, ani nezaslechla, neboť na rozdíl od obviněného P. jej mohla ztotožnit jako bývalého pravidelného hosta restaurace. Závěr o vině obviněného S. pak nebyl nijak oslaben ani jeho tvrzením o údajném odcizení jeho rukavic v zaměstnání. Z potvrzení předloženého obviněným vyplývá pouze to, že je při vrácení pracovní výstroje dne 6. 12. 2010 neodevzdal.
Nejvyšší soud přitom nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Okresní i krajský soud přesvědčivě vysvětlily, proč měly za jednoznačně vyvrácenu obhajobu obviněného (viz výše). Doplnění dokazování výslechem dalších svědků za účelem vyvracení tvrzení servírky, že do kuchyňky se mohou běžně dostat hosté restaurace, nebylo třeba, jelikož pachové stopy se našly i na místech, kam se nikdo jiný než pachatel dostat nemohl, tedy na plechové krabičce, která byla umístěna v trezoru.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
Nejvyšší soud konstatuje, že tento dovolací důvod obsahuje dvě alternativy. Jednak případ, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a jednak případ, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá jednak na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (alternativa prvá), anebo na případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (v alternativě druhé).
Z textu dovolání není zřejmé, kterou alternativu měl dovolatel konkrétně na mysli. Proto dovolací soud zaujal stanovisko k oběma alternativám tohoto dovolacího důvodu. Prvá alternativa dovolacího důvodu nemohla být zjevně naplněna, neboť v posuzované věci došlo k věcnému přezkoumání rozsudku okresního soudu krajským soudem. Druhá alternativa také ne, což vyplývá z negativního stanoviska Nejvyššího soudu k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu rozvedeného výše.
IV.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. S. jako zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu.).
V Brně dne 26. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr