ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.14.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 14/2012-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. června 2012 o dovolání, které podal obviněný M. R., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2011, č. j. 1 To 16/2011-782, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 4/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2011, č. j. 50 T 4/2010-716, v trestní věci obviněných M. R. a Bc. J. P. byl obviněný M. R. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), kterého se měl dopustit skutkem popsaným bodem 1/ výroku rozsudku. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný M. R. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, která je podala v neprospěch obou obviněných do výroků o vině i trestu. Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 15. 4. 2011, č. j. 1 To 16/2001-782, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek zrušil. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněného M. R. uznal znovu vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku na částečně modifikovaném skutkovém základě, že obviněný
„v době nejméně od konce měsíce září 2008 do 4. 4. 2010 v K. – N. M. a jinde opakovaně neoprávněně předával se zištným úmyslem za účelem následné distribuce nebo pro vlastní spotřebu dalším osobám marihuanu s vědomím, že tato obsahuje psychotropní látku THC, uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, zařazenou mezi psychotropní látky v seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a takto nejméně:
- obžalovanému Bc. J. P. v době od konce měsíce září 2008 do 2. 4. 2010 nejméně v 19 případech postupně předal nejméně 2400 gramů marihuany za cenu 130,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu obžalovaný J. P. předá poté, co sám marihuanu prodá,
- M. I. od 16. 3. 2010 do 2. 4. 2010 nejméně ve dvou případech předal nejprve 10 gramů marihuany a podruhé 15 gramů marihuany, celkem tedy nejméně 25 gramů marihuany za cenu 125,- Kč za 1 gram s tím, že peníze mu M. I. předá dodatečně,
- I. K. v době od konce měsíce září 2008 do 2. 4. 2010 vyjma období cca 3-4 měsíců pravidelně v průměru 3x týdně poskytoval marihuanu v množství od 0,5 do 1 gramu marihuany, celkem nejméně 87 gramů marihuany za protislužby, např. odvoz, stěhování, malování apod.,
- L. K. v době od konce měsíce září 2008 do začátku roku 2010 opakovaně v průměru nejméně 1x měsíčně bezplatně poskytoval marihuanu ke kouření v množství nejméně 0,5 gramu, a takto mu poskytl celkem nejméně 8 gramů marihuany,
- R. S. v přesně nezjištěné době od konce měsíce září do 2. 4. 2010 nejméně v jednom případě prodal 3 gramy marihuany,
a dále dne 4. 4. 2010 ve svém osobním motorovém vozidle Renault Laguna, pro účely další distribuce držel 99,7 gramů sušené rostlinné hmoty, v níž bylo obsaženo 6,7% THC, což představuje 6,7 gramů THC,
přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 5 T 151/2008, ze dne 13. 2. 2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 178/2009, ze dne 27. 4. 2009, uznán vinným trestným činem nedovolaené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let za současného vyslovení dohledu, a trest propadnutí zajištěných věcí a peněz“.
Za výše popsanou trestnou činnost byl obviněný M. R. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen peněžitý trest ve výměře 100.000 Kč, což představuje 200 denních sazeb po 500 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil soud podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Současně obviněnému uložil podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu nabyl ohledně obviněného právní moci dne 15. 4. 2011 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. R. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že odvolací soud chybně právně kvalifikoval jeho jednání podle ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, tj. že čin spáchal ve značném rozsahu. Argumentaci soudu, který vycházel z toho, že pouhá mechanická aplikace násobků vypočtených z ustanovení §138 tr. zákoníku, kterou zvolil soud prvního stupně, nebyla pro postižení pachatele dostatečná, neboť při posuzování toho, zda byl čin spáchán ve značném rozsahu, vstupují do hry i další faktory, které spadají pod kvalitativní hledisko tohoto pojmu, označil za příliš obecnou a nepřesvědčivou, nepřispívající k právní jistotě a k legitimnímu očekávání předvídatelného rozhodnutí. Podle názoru dovolatele je úprava obsažená v ustanovení §283 tr. zákoníku v kvalifikovaných skutkových podstatách vymezených množstvím distribuované drogy neústavní, jelikož neumožňuje pachateli trestného činu, aby v každém okamžiku svého protiprávního jednání měl jasno v tom, v jakém rozsahu trestnou činnost páchá a jakou trestní sazbou je tedy ohrožen. S ohledem na závažnost zásahu do sféry osobní svobody pachatele stanovenou sankcí je nezbytné, aby tato právní úprava byla jednoznačná a zajišťovala pachateli legitimní očekávání výměry trestní sazby v každém okamžiku jeho protiprávního konání. Dovolatel poukázal na to, že mu je kladeno za vinu, že měl marihuanu předat pěti osobám v celkovém množství 2523 gramů, ovšem z toho spoluobviněnému P. 2400 gramů. Pro účely další distribuce pak měl držet 99,7 gramů této psychotropní látky. Celkem šlo tedy o 2622,7 gramů marihuany. Při ceně stanovené odvolacím soudem 200 Kč/g by se sice jednalo o částku převyšující 500.000, - Kč, avšak správně je potřeba při výpočtu postupovat způsobem rozvedeným soudem prvního stupně v odůvodnění jeho rozsudku na straně 26 a množství vypočítávat při zachování stanovených poměrů a současném respektování nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které stanoví hranici množství většího než malého u marihuany představující hodnotu více než 15 g sušiny. Při tomto postupu by značný rozsah odpovídal orientačně množství 3750 gramů sušiny, z čehož vyplývá, že dovolatel značného rozsahu při nedovoleném nakládání s touto psychotropní látkou nedosáhl.
Pokud jde o právní kvalifikaci jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, dovolatel připustil, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009, za distribuci marihuany, ovšem dle jeho názoru zůstává otázkou, zda se v daném případě nejedná o pokračující trestný čin společně s protiprávním jednáním, za které již byl odsouzen citovaným rozsudkem. Jím mu byla kladena za vinu distribuce marihuany v období do 2. 4. 2008 a nynějším rozsudkem stejné jednání za období od září 2008, kdy v mezidobí byl ve vazbě. Pokud by se jednalo o jediný pokračující trestný čin, pak by bylo namístě zrušit výrok o vině z předchozího odsouzení a rozhodnout výrokem novým za celé období protiprávního jednání a ukládat společný trest. V takovém případě by ovšem aplikace ustanovení §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v úvahu nepřicházela. Na straně druhé však dovolatel připustil, že při takovém postupu (právním posouzení) by se již skutečně o značný rozsah jednalo a namístě by bylo celý pokračující trestný čin kvalifikovat podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
S ohledem na výše uvedené důvody proto v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě, zrušil a věc „vrátil“ soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poukázal na to, že Vrchní soud v Olomouci při vymezení naplnění znaku „značného rozsahu“ postupoval v intencích usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, a ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 3 Tdo 631/2011. Při daném posouzení odhlédl od mechanických kvantitativních hledisek, resp. proporcionálních vodítek, která Nejvyšší soud v rámci uvedených rozhodnutí naznačil, zatímco vycházel především z faktorů kvalitativního rázu. Spáchání činu ve značném rozsahu tak dovodil především délkou doby páchání trestné činnosti, majetkovým profitem s přihlédnutím k množsví drogy, s níž obviněný pro účely jejího dalšího prodeje disponoval, které natolik značně převýšilo jednotlivou denní dávku, že bylo potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví větší počet osob, jakož i značně převýšilo množství větší než malé. Současně podpůrně zohlednil i další okolnosti, za nichž byl předmětný čin spáchán, tedy zejména způsob, jakým obviněný s psychotropní látkou nakládal. S jeho závěry se státní zástupce plně ztotožnil. Míra a intenzita projednávané trestné činnosti obviněného (dovolatele), zejména pak s přihlédnutím k opakovanosti, dlouhodobosti, množství zákazníků a objemu obchodu, dosáhly stupně, který bylo namístě posoudit jako nadstandardní, což činí jednání obviněného závažnějším a s ohledem na poruchový následek (v trestně právním smyslu) významnějším, tedy jinak řečeno značně rozsáhlým, a tudíž odpovídajícím aplikované kvalifikované skutkové podstatě.
Pokud obviněný ve svém dovolání zpochybnil užití právní kvalifikace svého jednání podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, resp. namítl, že nebylo posuzováno jako dílčí útok pokračující formy trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009, státní zástupce má zato, že nebyla zachována obligatorní blízká časová souvislost coby podmínka pokračování, vymezená v ustanovení §116 tr. zákoníku. Délka takřka šestiměsíční prodlevy mezi ukončením předchozí trestné činnosti a počátkem páchání nyní posuzovaného jednání charakteristiku blízké časové souvislosti nenaplňuje. Vrchní soud v Olomouci tedy posoudil jednání dovolatele zcela správně i v tomto ohledu.
Státní zástupce proto své vyjádření uzavřel s tím, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby tak bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř. (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Obviněný M. R. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolatel svou námitkou, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami i podle písm. c) odst. 2 §283 tr. zákoníku, ačkoliv tato kvalifikace neměla oporu ve skutkových zjištěních uvedených ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právně relevantně . Stejně tak lze pod citovaný důvod dovolání podřadit námitku, že jeho jednání nemělo být právně kvalifikováno podle písm. b) odst. 2 §283 tr. zákoníku, ale jako dílčí útok pokračující trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009.
Nejvyšší soud však nepřiznal těmto námitkám dovolatelem přisuzované opodstatnění.
K námitce, že stíhané jednání mělo být právně posouzeno toliko jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 13. 2. 2009, sp. zn. 5 T 151/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 6 To 178/2009, je nutno připomenout, že mezníkem, který ukončuje jeden trestný čin, je sdělení obvinění, neboť podle §12 odst. 11 tr. ř. „pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání jako nový skutek“. To má samozřejmě i hmotně právní dopad, neboť i když trestná činnost po sdělení obvinění plynule navazuje na předchozí, netvoří obě části jeden trestný čin (srov. Šámal a kol. Trestní zákoník I, Komentář, 1. vydání 2009, C. H. BECK, str. 128, 129).
Pokud tedy obviněný (dovolatel) distribuoval drogy i poté, co byl v srpnu 2008 propuštěn z vazby ve věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 5 T 151/2008, kdy vazebnímu stíhání nutně předcházelo sdělení obvinění pro spáchání jiného drogového deliktu (trestného činu), nejednalo se již v daném případě o pokračování v trestné činnosti, ale o nový, samostatný trestný čin.
K námitce obviněného, že skutková zjištění učiněná soudem, konkrétně pak množství drogy, s níž neoprávněně nakládal způsobem popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku, neumožňovala právně posoudit jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť jím nenaplnil kvalifikační znak „ve značném rozsahu“, je nutno uvést následující:
Úvodem je nutno předeslat, že pojem „značného rozsahu“ jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby dosud činí ve výkladové praxi soudů určité obtíže.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází z toho, že u tzv. „drogových deliktů“ je v každém konkrétním případě při posouzení toho, zda jej pachatel spáchal ve větším, značném či velkém rozsahu, třeba hodnotit vedle kvantity drogy, s níž bylo nedovoleně nakládáno, i další skutkové okolnosti. Např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, ze dne 12. 5. 2010 určitý typ rozsahu (větší rozsah, značný rozsah, velký rozsah) nezávisí jen na konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je ji třeba dovodit i z dalších okolností konkrétního případu (např. z toho, o jakou z omamných nebo psychotropních látek se jednalo, z výše peněžní částky, kterou pachatel výrobou či prodejem omamné nebo psychotropní látky utržil nebo utržit chtěl či mohl, délky doby, po níž pachatel s touto látkou neoprávněně nakládal, eventuálně pro jaký či jak velký okruh osob byla určena a jaká byla intenzita možné újmy, jež z účinků inkriminované drogy hrozila. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, je k trestnému činu podle §283 odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku poukazováno na to, že u konopí (marihuany) se podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb. vyžaduje 1,5 g jako nejmenší množství účinné látky, jež musí obsahovat látka označená jako droga, aby její množství bylo považováno za „množství větší než malé“. Větší rozsah zde činí alespoň dvacetipětinásobek množství většího než malého, tj. nejméně 37,5 g této látky. Přiměřeným vyjádřením rozdílu mezi spácháním trestného činu „ve větším rozsahu“ a spácháním činu „ ve značném rozsahu “ je tak v případě marihuany alespoň dvacetipětinásobek většího rozsahu, což odpovídá 937,5 g. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí zároveň vyslovil názor, že zákonný znak „ve značném rozsahu“ podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je do jisté míry obecného charakteru, avšak svým smyslem jednoznačně nesměřuje k tomu, aby byl vykládán výlučně v návaznosti na množství (hmotnost) drogy, s níž pachatel neoprávněně nakládá. Jinak by totiž zákonodárce užil jiného vyjádření, které by se omezovalo právě jen na hmotnost drogy.
Pojem „rozsah“ přitom nelze mechanicky zaměňovat s pojmem „množství“. To znamená, že i když se množství drogy nepochybně zohlední jako jedno z neopominutelných kritérií zákonného znaku „ve značném rozsahu“, je nutno brát v úvahu i všechna další shora uvedená kritéria. Současně je třeba podpůrně zohlednit i okolnosti, za kterých byl inkriminovaný čin spáchán, zejména způsob, jakým pachatel s uvedenými látkami nakládal, případně i jiné skutečnosti (v právní nauce srov. Šámal a kol. Trestní zákoník II, komentář, C. H. BECK, 1. vydání 2010, str. 2622).
Podle skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení jeho jednání, dovolatel v době nejméně od konce září 2008 do 4. 4. 2010 (tj. téměř po dobu devatenácti měsíců) opakovaně neoprávněně předával dalším osobám marihuanu v celkovém objemu přesahujícím množství 2500 g a dalších téměř 100 g sušené rostlinné hmoty, v níž bylo obsaženo 6,7% THC, přechovával ve svém osobním automobilu. Byť marihuanu předal toliko pěti osobám, nelze odhlédnout od faktu, že valnou většinu zjištěného množství drogy (konkrétně 2.400 g) předal postupně nejméně v 19 případech spoluobviněnému Bc. J. P. k další distribuci pro blíže neurčený okruh osob s úmyslem získat částku ve výši několika set tisíc korun (nejméně 130,- Kč za 1 gram), kterou mu měl spoluobviněný postupně zaplatit poté, co drogu prodá. Se stejným záměrem pak „prodal“ 25 g marihuany za cenu 125,- Kč za 1 gram M. I. a dalších 99 g marihuany pro účely další distribuce držel ve svém osobním motorovém vozidle. Při obecně známém faktu, že z jednoho gramu marihuany lze vyrobit např. minimálně 2 až 3 cigarety (tzv. jointy), je zřejmé, že droga v množství představujícím stovky dávek, pokud měla být dále distribuována, mohla ohrozit na zdraví větší okruh ji konzumujících osob. Všechny shora uvedené rozhodné skutečnosti dovolatel znal a trestnou činnost realizoval s jejich vědomím. Musel tedy počítat i s tomu odpovídajícími důsledky v rovině trestní odpovědnosti. S otázkou dovolatelem namítaného nedodržení „práva legitimního očekávání“ se náležitě vypořádal již odvolací soud na str. 26 napadeného rozhodnutí. Protože Nejvyšší soud jeho závěry považuje za správné, je na ně možno plně odkázat.
Lze tedy uzavřít, že konkrétně zjištěné množství inkriminované drogy, ve spojitosti s dalšími důležitými okolnostmi, jako je délka doby, po kterou dovolatel trestnou činnost páchal, dále pravidelnost, s níž drogu poskytoval dalším osobám, ať už k další distribuci (spoluobviněnému Bc. P. či M. I.) nebo za protislužby (I. K.), nebo bezplatně (L. K.), jakož i širší okruh osob, kterému distribuovaná marihuana měla být určena (prodána), i značná výše peněžní částky, kterou dovolatel podle zjištění soudů v rámci svého „obchodování“ hodlal a mohl utržit, právní kvalifikaci jeho jednání podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, plně odůvodňovala.
Protože Nejvyšší soud - s ohledem na důvody jednotlivě rozvedené shora - dospěl k závěru, že za soudy zjištěného skutkového stavu věci byl obviněný M. R. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku uznán vinným právem, resp. mu nepřisvědčil v tom, že napadené rozhodnutí či řízení jemu předcházející bylo zatíženo vadami vytýkanými na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., rozhodl o jeho dovolání tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler