ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1428.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1428/2012-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. prosince 2012 o dovolání podaném L. Š. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 51/2012 ze dne 25. 7. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 8/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 8/2012 ze dne 16. 4. 2012 byl dovolatel uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku) spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti roků a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto také o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal L. Š. (stejně tak i spoluobviněný P. N. a příslušný státní zástupce) odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 51/2012 ze dne 25. 7. 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil a to ohledně obviněného P. N. a dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že P. N. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání deseti let s tím, že pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání podané L. Š. a příslušným státním zástupcem potom podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal L. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uvedl, že při vznesení obvinění a výslechu dovolatele byla přítomna jemu ustanovená obhájkyně JUDr. M. Jenčeková, na kterou se již v té době vztahoval zánik její advokátní způsobilosti. Procesní úkony tak (učiněné za její přítomnosti) přitom nepominuly (jsou součástí příslušného spisu) a je namístě se obávat, že jeho účinky („v pozadí“) mohou mít vliv na trestní řízení. To přesto, že soud deklaroval, že k nim nebude přihlíženo, když sporné procesní úkony byly nahrazeny jejich novým provedením. Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že nebylo spolehlivě zjištěno, jakým způsobem se předmětný skutek stal. V této souvislosti zpochybnil věrohodnost výpovědí spoluobviněného P. N., když podle jeho názoru skutečnosti jím uvedené zřetelně neodpovídají ve věci provedeným (dostupným) důkazům. V tomto směru poukázal na jeho tvrzení, že došlo k dramatickému uškrcení poškozené, přičemž však této skutečnosti neodpovídala poloha nalezené zesnulé (neexistence biologických stop – exkrementů), ale naopak klidné smrti. Poukázal na to, že N. se jeví jako exaltovanější osoba a při přípravě vraždy (doznané oběma obviněnými) se mohla potom promítnout do jeho mysli jako tzv. falešné vzpomínky, tedy přesvědčení, že se skutek stal v konkrétní podobě, ač k němu ve skutečnosti nedošlo. Poukázal i na nejistotu obou obviněných stran smrti poškozené, když pozvali další dva členy jejich party do bytu oběti a to k posouzení, zda je oběť skutečně mrtvá. Dovolatel přitom popřel, že by poškozenou škrtil s tím, že ohledávající lékař (byť z formálního hlediska neznámé příčiny úmrtí doporučil pitvu), tak i primář kliniky (ten pitvu provedení pitvy odmítl), dospěli k závěru, že nic podezřelého se na úmrtí poškozené nejeví. I tato skutečnost odporuje výpovědím spoluobviněného N., který popisoval škrcení poškozené dovolatelem (dušení polštářem). Konečně poukázal i na motáky, které si vyměnili oba spoluobvinění, ze kterých rovněž plyne, že N. líčil předmětný skutek způsobem pro něj příznivějším. Konečně poukázal i na to, že N. se k předmětnému skutku doznal v silné opilosti své matce, přičemž je také člověkem drogově závislým. Uzavřel s tím, že nebyly rozptýleny všechny pochybnosti o způsob, jakým byl předmětný skutek spáchán s tím, že nelze za daných okolností ani vyloučit to, že poškozená zemřela jinak, byť byla její vražda všemi čtyřmi členy „party“ předjímána a svým způsobem připravována a dovolatel také k ní ostatními naváděn. V dodatku k dovolání poukázal i na silný vliv dalších dvou (starších) členů party a drogovou závislost zejména N. Proto také navrhl „přijetí tohoto dovolání a dovolací přezkum viny i uloženého trestu u ods. L. Š. s výsledkem zrušení stávajícího rozsudku“.
Nejvyšší soud České republiky k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva vyplývající z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V této souvislosti dovolatel namítl, že v počáteční fázi trestního řízení vedeného proti své osobě byl zastoupen advokátkou, na niž se v této době již vztahoval zánik její advokátní způsobilosti a přes tuto skutečnost lze mít za to, že soudy mimoděk přihlížely i k úkonům trestního řízení, jimž byla tato advokátka přítomna. K tomu je však namístě uvést, že z (přijatých) rozhodnutí obou soudů zjevně plyne, že o uvedené skutečnosti věděly a odpovídajícím způsobem na ni také reagovaly. V uvedeném směru také poukázaly na zjištěné procesní vady při prvních výsleších (konaných v rámci přípravného řízení) a to jak dovolatele, tak i spoluobviněného a některých dalších svědků (za účasti již zmíněné advokátky JUDr. M. Jenčekové v té době již vyškrtnuté ze seznamu advokátů vedených u České advokátní komory) a to s tím, že takto procesně vadně vedené úkony přípravného řízení ani jeden z nich nebral v úvahu. Přitom dále oba soudy vycházely zjevně pouze z rozsahu vedeného dokazování, které zmíněné (vadně učiněné) procesní úkony již neobsahovalo. Přesto tedy, že takto vedená dovolací námitka z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. byla uplatněna právně relevantně, z uvedených důvodů je současně zjevně neopodstatněnou.
K dovolacímu důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je namístě uvést, že ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je totiž při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení skutkových zjištění učiněných soudy s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily pouze v jeho neprospěch s tím, že ve věci dané pochybnosti o spáchání skutku rozhodně nebyly rozptýleny. To s tím, že je řada možností, že k vraždě poškozené ve skutečnosti ani nedošlo. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje, zejména tedy to, že poškozená byla v době, kdy k označenému trestnému činu mělo dojít, již mrtvá. V tomto směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely (stejně tak i proč některé dovolatelem navržené důkazy odmítly provést) a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Takto správně poukázaly zejména na (procesně způsobilou) výpověď spoluobviněného P. N. s jejím podrobným hodnocením, jak z hlediska jejího obsahu, tak i namítané věrohodnosti včetně motivů, které jej k poskytnutí takové výpovědi vedly. Uvedenou výpověď spoluobviněného N. potom podrobným způsobem konfrontovaly s výpověďmi dovolatele včetně její rozporuplnosti a z toho plynoucí nevěrohodnosti. Přitom nelze přehlédnout ani svědecké výpovědi T. P., M. J. i matky spoluobviněného N., která pořídila také nahrávku, v rámci které se tento doznal k popsanému skutku, včetně jeho průvodních okolností a jeho motivu. Stejně tak lze poukázat na provedenou rekonstrukci činu, v rámci které demonstroval N., jak k označenému skutku došlo (se souhlasným závěrem soudního znalce, lékaře, který vypracoval příslušný posudek) i na dopisy (motáky), které si oba obvinění vyměnili za svého pobytu ve vazbě. Na věci, za existence těchto skutečností plynoucích nepochybně ve věci soudy učiněných skutkových zjištění, nic nemění ani námitky dovolatele stran jistěže nesprávného postupu v rámci přípravného řízení v tom směru, že nebyl akceptován návrh ohledávajícího lékaře na provedení pitvy poškozené. S ohledem na uvedené tak lze jednoznačně dospět k závěru, že námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít s tím, že ve věci učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním, když i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Zbývá pouze dodat, že pokud by takto byl uplatněn pouze tento dovolací důvod, nezbylo by než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než ve svém souhrnu a s odkazem na uplatněné dovolací důvody takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka