ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1472.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 1472/2012-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2012 o dovolání podaném J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 268/2012 ze dne 18. 7. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 33/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 33/2012 ze dne 16. 5. 2012 byl dovolatel uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal J. S. (stejně jako spoluobviněný T. V.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 12 To 268/2012 ze dne 18. 7. 2012 tak, že z podnětu odvolání obou obžalovaných napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově ohledně J. S. rozhodl tak, že jej uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal J. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že droga, kterou vyráběl, měla sníženou kvalitu, protože do ní přimíchával jedlou sodu. Poukázal na nepřesvědčivost (pravdivost) výpovědí některých svědků (uvedl svědka V.) s tím, že v přípravném řízení při svých výpovědích mohli být pod vlivem drogy. Namítl také, že i když to nebylo jasně prokázáno, soudy dospěly k závěru, že distribuoval nejméně 37,3 gramů drogy, přičemž k naplnění všech znaků skutkové podstaty označeného přečinu dle §283 odst.1 tr. zákoníku je považována (dle ustálené judikatury) distribuce 240 gramů drogy. Poukázal i na to, že uložený trest odnětí svobody se mu jeví jako vysoký, domáhá se jeho snížení s poukazem na to, že svého činu lituje a zavázal se k detoxikačnímu léčení. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud citované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející (citované) rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě zrušil a „věc vrátil k novému projednání se závazným právním názorem“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že drogový trestný čin, za který byl dovolatel odsouzen, je upraven v ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku a není vázán na množství drogy či rozsah jeho spáchání. Dovolatelem poukazované množství poskytnutého pervitinu v množství 240 gramů je podle poslední judikatury Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) pouze hranicí představující již znak „značného rozsahu“, což zakládá již aplikaci použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a je pouze přitěžující okolností k činu podle jeho odst. 1, kde k trestnímu postihu, s přihlédnutím k okolnostem, stačí jakékoli množství takové látky. Státní zástupce poukázal na to, že v posuzované věci (jak plyne z učiněných skutkových zjištění) si dovolatel opatřil, daroval či prodal psychotropní látku pervitin v množství nejméně 37,3 gramů, za což získal nejméně 36.200,- Kč. To s tím, že nikoli ve všech případech bylo množství drogy přesně zjištěno a v úvahu tak bylo vzato nejmenší zjištěné množství drogy a není tak namístě ani postup podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Soudy užitou právní kvalifikaci předmětného skutku tak považuje za správnou. K namítané výši uloženého trestu potom uvedl, že v tomto směru lze dovolání úspěšně uplatnit pouze odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře trestu (zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §38 a §39 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat odkazem na jakýkoli dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přikročit i k adekvátním závěrům právním. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byla správně právně posouzena v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku citovaného rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel namítl to, že nebylo zváženo, že vyráběl drogu nižší kvality a poukázal i na to, že výpovědi některých svědků mohly být učiněny pod vlivem drog. Dále polemizoval i s množstvím jím distribuovaných drog i s tím, že mu měl být uložen mírnější trest. V uvedených směrech však zejména odvolací soud i v důvodech přijatého rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěl. V tomto směru poukázal na to, že vycházel z jednoznačných výpovědí označených svědků, kdy za základ distribuované drogy bral vždy množství, které bylo pro dovolatele (ve sporných případech) až na jednu (zdůvodněnou) výjimku příznivější, stejně tak se pečlivě věnoval i zjištění stran kvality zmíněné drogy. Především je však namístě zdůraznit, že předmětné jednání dovolatele odvolací soud právně kvalifikoval jako označený (drogový) trestný čin v jeho základní skutkové podstatě a tedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a tedy takový, který není vázán na jiné skutkové okolnosti a tedy ani na množství drogy. Námitka dovolatele v tomto směru tak ani z pohledu učiněných skutkových zjištění a na ně vázané právní hodnocení není případná a takto vlastně směřuje do soudem případně užité právní kvalifikace z hlediska ustanovení §283 odst. 2 písm. c) tr. ř., kterou však odvolací soud ani neaplikoval. To, že dovolatel prodal a jinak jinému opatřil psychotropní látku, je potom mimo jakékoli pochybnosti. Stran námitky ohledně druhu a výše uloženého trestu lze potom pouze stručně uvést, že takovou námitku nelze pod uplatněný dovolací důvod podřadit, a to ani poukazem na případné nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38, §39 tr. zákoníku. S ohledem na uvedené tak lze uvést, že námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v naznačeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr.ř.).
V Brně dne 12. prosince 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka