ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1525.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1525/2011 -34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. ledna 2012 o dovolání podané nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného S. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 75/2011 ze dne 31. 8. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 2/2011, takto:
Podle §265k odst. 1 trestního řádu se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 75/2011 ze dne 31. 8. 2011 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 2/2011 ze dne 2. 6. 2011.
Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje ,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 trestního řádu se obviněný S. S. se bere do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) trestního řádu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 2/2011 ze dne 2. 6. 2011 byl obviněný S. S. uznán vinným pokusem ke zločinu vraždy podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) k §140 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nedovolaného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla zabrána věc v citovaném rozsudku přesně označená a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Uvedených trestných činů se měl dopustit tím, že dne 8. 12. 2010 v přesně nezjištěné době mezi 14,00 hod. a 14,51 hod. v místě společného trvalého bydliště v obci S., D. K. n. L., okr. T., po předchozí rozepři se svým bratrem M. S., v jejímž průběhu se jej snažil přemluvit, aby stáhnul své oznámení učiněné předchozího dne na pobočce České spořitelny, a. s., ve D. K. n. L. týkající se podezření z podvodné manipulace s finančními prostředky na jeho účtech a podvodného jednání souvisejícího se zakládáním ostatních finančních produktů na jeho jméno ze strany manželky obžalovaného H. B., což tento opakovaně kategoricky odmítl, v reakci na to v silném afektu hněvu, v úmyslu jej usmrtit na něho poté v přesně nezjištěném počtu případů, nejméně však pětkrát vystřelil z, v té době jím nelegálně držené zbraně - opakovací malorážky zn. ZBROJOVKA BRNO, model 4, ráže 22 Long Rifle, kterou si bez vědomí poškozeného, který ji měl v legálním držení, opatřil za tímto účelem ze skříně jeho pokoje, a to postupně tak, že nejprve z místa před vchodovými dveřmi do domu na poškozeného, který stál v té době od něho ve vzdálenosti cca 10 metrů u vrat při vstupu do dvora domu, se slovy: „Tak tě zabiju“, vystřelil a zasáhl jej do přední části krku vpravo před kývačem hlavy, kdy střelný kanál probíhal měkkými tkáněmi krku přes průdušnici a jícen do levé poloviny hrudníku, kde procházel horním lalokem levé plíce a třetím žebrem vlevo vzadu a skončil v měkkých tkáních před levou lopatkou, aby pak následně z místa činu prchajícího, těžce poraněného poškozeného pronásledoval a při opakované střelbě směřující na jeho postavu jej dalším z výstřelů na vzdálenost cca 1120 metrů znovu zasáhl, a to do levé paže nad loktem, kdy střela zasáhla pažní kost, o kterou se roztříštila a její fragmenty se rozptýlily v měkkých tkáních paže, když po úplném vybití zbraně nakonec svého jednání zanechal a poškozenému se tak z místa činu podařilo uprchnout až k nedalekému objektu společnosti Strojtex, a. s., D. K. n. L., kde ztratil vědomí, kterýmžto jednáním tak obžalovaný tomuto způsobil život ohrožující poranění důležitých orgánů, a to průdušnice, jícnu a levé plíce s nutností urgentního operačního zákroku na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice v H. K. s následnou několikaměsíční hospitalizací, intenzivní léčbou a rehabilitací v různých zdravotnických zařízeních a domácím léčením přetrvávajícím až doposud, když k jeho smrti nedošlo jen díky nahodilým okolnostem a včasně poskytnuté první lékařské pomoci a následné specializované zdravotnické péči, aby pak obžalovaný po tomto činu úmyslně začal poškozovat majetek poškozeného a to tím způsobem, že minimálně 4x vystřelil z uvedené zbraně směrem na jeho osobní vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, které v té době stálo zaparkované v otevřené garáži u domu, čímž došlo k průstřelu zadních pátých dveří vozu, průstřelu levé zadní zástěrky a zástřelu levé zadní pneumatiky a průstřelu zadního nárazníku, aby pak dále nejméně dvěma výstřely poškodil i další jeho osobní motorové vozidlo, tov. zn. Škoda 120 L, stojící v tu dobu před domem, u něhož poškodil průstřelem zadní část karoserie, zadní a přední sklo, kterýmžto jednáním tak způsobil na těchto vozidlech škodu v celkové výši nejméně 24.528,- Kč. Konečně v období nejméně od 1. 3. 1996 do 8. 12. 2010 v místě trvalého bydliště v obci S., D. K. n. L., okr. T., případně i jinde na území České republiky, přechovával bez příslušného povolení neregistrovanou střelnou zbraň, a to perkusní revolver zn. LLI PIETTA, model 1858, ráže 36, aniž by byl držitelem zbrojního průkazu, evropského zbrojního pasu či zbrojní licence.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podali krajský státní zástupce v Hradci Králové a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, krajská pobočka pro Královéhradecký kraj, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 75/2011 ze dne 31. 8. 2011 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání označené zdravotní pojišťovny napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k této zdravotní pojišťovně a dále podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný S. S. povinen uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Krajské pobočce pro Královéhradecký kraj, H., H. K., škodu ve výši 368.317,- Kč. Dále podle §256 tr. ř. odvolání krajského státního zástupce v Hradci Králové zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce České republiky (dále jen státní zástupce) dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) alinea druhá tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesouhlasí s právní kvalifikací označeného skutku v tom směru, pokud jednání obviněného bylo právně kvalifikováno jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku, když správně mělo být právně kvalifikováno zvlášť závažný zločin vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku. V uvedeném směru poukázal státní zástupce na to, že vražda podle §140 odst. 2 tr. zákoníku je právní naukou označována jako premeditativní, přičemž trestní zákoník rozlišuje její dvě formy a to rozmysl a předchozí uvážení, přičemž obě tyto formy charakterizují kvalitu rozhodování pachatele (formování jeho vůle) spíše jako racionální, než-li spontánně-emocionální. Přitom předěl mezi vraždou prostou a vraždou kvalifikovanou podle §140 odst. 2 tr. zákoníku tvoří tzv. rozmysl. Tím je uvážení a tedy myšlenková činnost předcházející trestnou činnost bezprostředně nebo krátkodobě. Přitom může jít i o úvahu velmi krátkou, při níž pachatel jedná sice uváženě, ale nikoliv po předchozím uvážení. Jedná-li tedy pachatel s rozmyslem, chybí tedy delší fáze plánování, avšak pachatel měl přesto možnost (byť krátkou) zhodnotit situaci racionálně a jeho postup tak vykazuje jistou uvážlivost. Rozmysl je však třeba odlišit od afektu a podobných jevů, neboť určitá vyšší míra rozčilení je samozřejmá a obvyklá u každého pachatele násilného trestného činu. Pro takové rozlišení bude rozhodující specifikace míry afektivního rozrušení pachatele v době před a při spáchání trestného činu. Kromě toho by ze znaleckého posudku mělo být zřejmé, zda se ze strany pachatele jednalo například o spontánní a nepromyšlenou agresi v rámci interpersonálního konfliktu, či zda vražední jednání bylo pro pachatele spíše účelným a jistou uvážlivost vykazujícím řešením. V posuzované věci poukázal státní zástupce na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie i na závěry plynoucí z výslechu příslušné znalkyně u hlavního líčení. Z těch vyplývá, že obviněný jednal v kritické době v silném afektu a že po celou dobu kritické události byly u něho přítomné kroky, které svědčí o plánovaném jednání, když si došel pro zbraň, která nebyla přímo po ruce, a dále musel činit úkony, které nebyly akutní a nesouvisely tak přímo se slovní rozepří, která probíhala s jeho bratrem na místě činu. Znalkyně MUDr. Vanda Valentová však v zásadě vyloučila, že by obviněný svůj čin mohl předem plánovat a připravovat, neboť poškozeného v kritický den navštívil s cílem přesvědčit ho, aby stáhnul trestní oznámení, které podal na jeho manželku a počítal s tím, že bude úspěšný. Ve věci byl podán i znalecký posudek z oboru zdravotnictví - odvětví klinické psychologie, kdy znalec PhDr. Slavomír Hubálek i v rámci svého výslechu před soudem, navázal na závěry znalkyně MUDr. Vandy Valentové s tím, že agresivní reakce obviněného jsou reaktivní a souvisejí s pocitem křivdy, bezmoci, z obavy z opuštění partnerkou a mívají v sobě i motiv pomsty. Obviněný tak na svého bratra zaútočil přesmykem agrese z partnerky na jiného člena rodiny, jak se již stalo v minulosti. Jeho jednání nepovažuje za úkladné v pravém slova smyslu, neboť čin spáchal ve zjevně silném afektu vzteku a hněvu, a to i v důsledku dlouhodobého stressu v osobním životě. V daném případě podle státního zástupce nelze dospět k závěru, že obviněný jednal (naplnil znak) „po předchozím uvážení“, avšak jednání (popsané) naplňovalo znak rozmyslu z hlediska ustanovení §140 odst. 2 tr. zákoníku. Jestliže ze znaleckého hlediska bylo konstatováno, že v daném případě obviněný nepodnikal akutní kroky, které přímo souvisely s hádkou, tak racionální kontrola nebyla v důsledku emoční situace vypnuta, v jeho jednání byla charakteristickým znakem pomsta, lze dospět k tomu, že byl naplněn zákonný znak ve formě rozmyslu, jak vyžaduje ustanovení §140 odst. 2 tr. zákoníku. V uvedených souvislostech státní zástupce poukázal i na to, že poškozený vyloučil, že by jeho zbraň byla připravena k okamžité střelbě. Nebyla sice zajištěna v zamčené skříni, ale nebyl v ní zásobník a náboj nebyl v nábojové komoře. Obviněný tak musel nejdříve najít zásobník i náboje, musel zbraň nabít, a to i opakovaně před každou ranou. Pokud by jednal obviněný (v souladu se závěry soudů) v prudkém afektu, reagoval by na vzniklý podnět prakticky bezprostředně a útočil by pouze fyzicky nebo nástrojem dostupným hned na místě sporu. Do svého jednání však vložil racionální prvky, kdy zvážil způsob útoku, jako jeho prostředek zvolil střelnou zbraň, která patřila poškozenému, vybral si místo vhodné k útoku ve dvoře za dveřmi, aby jej poškozený nemohl vidět, došel pro zbraň, která nebyla po ruce, hledal a nalezl zásobník, který nebyl u zbraně, zásobník vložil do zbraně s náboji a zejména pak vyčkal na návrat poškozeného zpoza domu, poté vystřelil cíleně na jeho hlavu, vystřelil na něj opakovaně, běžel dále za již zraněným poškozeným a střílel na něj až do vybití zbraně. Jeho útok tak trval delší dobu a je zřejmé, že obsahoval racionální prvky, které obviněný vyhodnotil jako schopné poškozeného usmrtit. Proběhla tak v jeho mysli krátkodobá úvaha o tom, jakými prostředky a jakým způsobem zbavit poškozeného života. Proto také státní zástupce dospěl k závěru, že napadený rozsudek trpí vadou uvedenou v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a tedy navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) ad I. podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 To 75/2011, a dále i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2011 sp. zn. 5 T 2/2011, jakož i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ad II. podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a ad III. aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil obviněný s tím, že nesouhlasí s argumenty plynoucími z dovolání, když je toho názoru, že soudy svá rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnily, a proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasil, aby dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Je však na tomto místě již uvést, že tento dovolací důvod byl ve své druhé alternativě (alinei) dovolatelem uplatněn nejenom právně relevantně, ale současně i důvodně, a to právě i z hlediska stejně tak právně relevantně a také důvodně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska posledně uvedeného dovolacího důvodu takto dovolatel nesouhlasí s právní kvalifikací (popsaného) skutku tak, jak k němu dospěly soudy, a to z hlediska jimi přijatého právního závěru, v jehož rámci ve spáchání označeného skutku (shledaného na podkladě nepochybně učiněných skutkových zjištění) spatřovaly pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku.
V rámci argumentace vedené dovolatelem je takto namístě připomenout, že v předmětném skutku spatřuje naplnění všech znaků skutkové podstaty pokusu ke zvlášť závažnému zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 2 tr. zákoníku, když za rozhodující pokládá (na základě učiněných skutkových zjištění) to, že obviněný předmětný skutek spáchal s rozmyslem. Takto (detailně) vedené argumentaci je namístě přisvědčit. Lze totiž souhlasit s tím, že rozmysl představuje jisté uvážení, které předchází samotnou trestnou činnost, byť bezprostředně nebo krátkodobě a nevykazuje znaky akutní či spontánní reakce právě na předchozí děj. V posuzované věci zajisté nemohlo jít o předchozí uvážení (vyžadující prvky plánovitosti), avšak je nepochybné, že obviněný po určitou (byť krátkou) dobu racionálně hodnotil vzniklou situaci a své jednání vážil. Uvedené totiž vyplývá právě z (ve věci dosud učiněných skutkových zjištění), neboť je nepochybné, že v rámci hádky s poškozeným z jejího místa odešel do domu, kde ze skříně vzal příslušnou zbraň (patřící poškozenému), musel najít zásobník i náboje do něj, zbraň nabít a zvážil takto způsob útoku, kdy jako prostředek zvolil právě zbraň. Vybral si také místo vhodné k útoku, a to ve dvoře za dveřmi tak, aby jej poškozený neviděl, vyčkal na jeho návrat zpoza domu a poté vystřelil cíleně na jeho hlavu, vystřelil na něj opakovaně, poté, co jej zranil, za ním běžel a opakovaně (až do vybití zbraně) po něm střílel. S ohledem na uvedené tak lze dospět k závěru, že v rámci předchozího slovního konfliktu (emoční situace) nebyla u obviněného vypnuta racionální kontrola nad svým chováním, které dále neslo zjevné prvky pomsty. Lze tak souhlasit se závěry státního zástupce, že za daných okolností, kdy útok obviněného (v celém jeho průběhu) trval určitou dobu, obsahoval popsané (postupné) kroky ústící až ve střelbu samotnou, že takto šlo o jednání v uvedeném směru racionální, o kterém také obviněný přemýšlel se zjevnou snahou uskutečněním těchto kroků vytvořit si takové postavení, které by mu umožnilo poškozeného usmrtit. Uvažoval (rozmýšlel), byť krátkodobě, jakým způsobem a jakými prostředky poškozeného usmrtit. S ohledem na již uvedené proto tvrzení, že se jednalo pouze o jednání v prostém afektu vzteku nebo hněvu, takto neobstojí. Je tak namístě opakovaně uvést, že z uvedených důvodů je označená námitka státního zástupce (dovolatele) uplatněna nejenom právně relevantně, ale současně je i důvodná, a to z pohledu obou, jím uplatněných dovolacích důvodů.
Za daného stavu věci tak učiněná skutková zjištění potřebná pro úvahu o hmotně právním posouzení skutku nekorespondují s právními závěry, ke kterým soudy posléze dospěly. Proto také Nejvyšší soud shledal dovolání státního zástupce důvodným a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 75/2011 ze dne 31. 8. 2011 a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 2/2011 ze dne 2. 6. 2011 (vykazující rovněž uvedené pochybení) a stejně tak i (případná) další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. potom přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případně konaného veřejného zasedání.
V novém řízení se Krajský soud v Hradci Králové bude věcí znovu zabývat v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést případné doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.).
Protože S. S. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 5 T 2/2011 ze dne 2. 6. 2011ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 75/2011 ze dne 31. 8. 2011 a Nejvyšší soud k dovolání nejvyššího státního zástupce uvedená rozhodnutí zrušil, stal se další výkon trestu odnětí svobody na podkladě uvedených rozsudků nepřípustným. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Nejvyšší soud proto na základě uvedeného ustanovení trestního řádu rozhodl, že jsou ve vztahu k obviněnému dány důvody vazby uvedené v ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř., a to s ohledem na konkrétní skutečnosti obsahující důvodnou obavu plynoucí z toho, že obviněnému hrozí vysoký trest a vzhledem ke zjevně nenávistným vztahům k poškozenému (příbuznému) hrozí, že bude opakovat trestnou činnost, přičemž dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jinak.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka