ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1600.2011.2
sp. zn. 3 Tdo 1600/2011 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání podaném P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 238/2011 ze dne 10. 8. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 25/2011, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 238/2011 ze dne 10. 8. 2011 zrušuje .
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se současně zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 9 T 25/2011 ze dne 2. 6. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti šesti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu třiceti šesti měsíců a bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. D. a příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem sp. zn. 5 To 238/2011 ze dne 10. 8. 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušil a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se měl obviněný dopustit tím, že dne 14. 9. 2010 v dopoledních hodinách v důsledku nedostatečné údržby a řádně neprovedené vizuální kontroly technického stavu svého vlastního 18 let starého nákladního automobilu Avia 31, jehož brzdová soustava byla nefunkční, řídil uvedené vozidlo naložené ocelovým kontejnerem se stavební sutí ulicemi města B. za situace, kdy v nádržce brzdové kapaliny se nacházela hladina ve výši pouze zhruba 5 mm a brzdový pedál vyvolával brzdný účinek až při opakovaném sešlápnutí, avšak s docílením pouze třetinové brzdové účinnosti, v důsledku čehož v 09,45 hodin při jízdě po ulici F. ve směru od B. ke středu města v prostoru před křižovatkou s ulicí H. se mu nepodařilo včas zastavit vozidlo před řádně vyznačeným přechodem pro chodce, po kterém z jeho pravé strany organizovaně pod dozorem 3 pedagogických pracovníků přecházelo vozovku celkem 34 dětí převážně ve věku 5 až 6 let z Mateřské školky B., C., které se z větší části v důsledku aktivního jednání obžalovaného podařilo dostat z dosahu vozidla, v důsledku čehož přední částí vozidla zachytil a srazil dvě děti, kdy nezletilá utrpěla zhmoždění hrudníku, těžké zhmoždění pravé plíce s vniknutím krve do pravé strany pohrudniční dutiny a vniknutím vzduchu do pravé i levé strany pohrudniční dutiny, sériovou zlomeninu žeber, zlomeninu pažní kosti, zlomeninu pravé lopatky a zlomeninu levého klíčku, defekt rohovky, poranění nervů a drah zrakového nervu, mnohočetná povrchová poranění hlavy a traumatický šok, což si vyžádalo hospitalizaci po dobu jednoho měsíce včetně 12-ti denní léčby v umělém spánku na dýchacím přístroji se zavedením hrudní drény a následné domácí léčení po dobu nejméně 7,5 měsíce s následkem v psychické oblasti, abstinenční příznaky po vysazení léků, zánět slinivky břišní, úbytek svalové hmoty v důsledku znehybnění, pomočování po dobu 4 měsíců, přičemž se zjevně jedná o závažně poranění s přímým ohrožením života nezletilé s nejistým vývojem ve vztahu k obnovení zraku a pravděpodobnými trvalými následky, a dále nezletilý utrpěl tržně zhmožděnou ránu ve vlasaté části hlavy, hematom na čele a drobné poranění na levé ruce, což si vyžádalo ošetření rány sešitím leukoplastovými stehy a následné domácí léčení po dobu asi 10-ti dnů. Za uvedený přečin jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice s dohledem. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a rozhodl též o vznesených nárocích na náhradu škody. Odvolání podané dovolatelem potom podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal P. D. dovolání, a to včas, jako osoba oprávněná, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudem užitá právní kvalifikace je v rozporu s popisovaným skutkem a tedy ustanovením §273 odst. 1 tr. zákoníku a současně poukázal i na nesprávnou aplikaci ustanovení §38 tr. zákoníku, §39 odst. 1 tr. zákoníku a §39 odst. 4 tr. zákoníku. Namítl, že popis skutku tak, jak byl popsán odvolacím soudem, postrádá znaky obecného nebezpečí a tedy navození takového stavu, který se svou nebezpečností rovná nebezpečí požáru, povodni nebo škodlivým účinkům výbušnin, plynu či elektřiny, z čehož hrozí nebezpečí nejméně sedmi osobám. Přitom (ve smyslu užívané judikatury) je pro tento stav příznačná jistá neovladatelnost až živelnost či neovlivnitelnost průběhu události. V uvedeném smyslu je však dovozováno porušení důležité povinnosti nedostatečnou vizuální kontrolou vozidla před jízdou bez dalšího ve vztahu k jízdě předmětného auta v tom smyslu, že by bylo zcela neovladatelné a jeho jízda by byla srovnatelná s působením živlu. Přitom je popisována jízda vozidla na delším úseku, kdy byť s popsanými potížemi, jistý stupeň jeho ovladatelnosti byl zachován. Přitom popsaný následek nevznikl pouhou objektivní neovladatelností vozidla, což vylučuje jeho předchozí (popsaná) jízda. Jednání dovolatele je třeba posuzovat od začátku jízdy s daným technickým stavem vozidla a nikoli až od okamžiku nehodového děje. Zanedbal sice řádnou kontrolu vozidla před jízdou, avšak vozidlo neuvedl do stavu jeho neovladatelnosti v okamžiku započetí nehodového děje s vědomím o neúčinnosti brzdové soustavy. Uzavřel s tím, že sice svou jízdu nepřizpůsobil technickému stavu předmětného auta, avšak nenavodil aktivně jeho neovladatelný stav. V další části svého dovolání potom namítl nepřiměřenost a nezákonnost uloženého druhu a výše trestu, když odvolací soud nesprávně hodnotil okolnosti případu, zejména v podobě přitěžující okolnosti v podobě následků na zdraví poškozené nezl., když tato skutečnost je již sama o sobě obsažena v příslušné skutkové podstatě označeného přečinu. S poukazem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil (citovaný) rozsudek Krajského soudu v Brně a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby předseda senátu dovolacího soudu postupem podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon trestu nařízeného na základě napadeného rozsudku.
Dovolací soud k dnešnímu dni neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva vyplývající z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod dovolání obsažený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se přitom nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze dovodit při rozumné a logické interpretaci jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je takto hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku odvolacího soudu dovolatel namítl, že tento „nepřiléhavě aplikoval ustanovení skutkové podstaty dle §273 odst. 1 tr. zákoníku a že skutková věta neodpovídá větě právní“. Popis skutku tak, jak je obsažen v citovaném rozsudku odvolacího soudu postrádá znaky obecného nebezpečí a naopak odpovídá znakům přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. I s ohledem na argumentaci obsaženou v podaném dovolání a popsanou již shora shledal dovolací soud, že označený dovolací důvod byl uplatněn nejenom právně relevantně, ale také důvodně. Je namístě připomenout, že soud prvního stupně shledal dovolatele vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, když obžaloba dovolatele vinila přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. V důvodech svého rozhodnutí potom vysvětlil, proč nemá za to, že dovolatel svým jednáním nenaplnil zákonné znaky označeného přečinu obecného ohrožení, ale zákonné znaky právě přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. V tomto směru poukázal na výsledky dokazování vedeného před soudem, na základě kterého zjistil, že vozidlo řízené dovolatelem se nenacházelo ve zjevně špatném technickém stavu, když vycházel z jednoznačné výpovědi příslušného znalce. Poukázal i na aktivní jednání dovolatele v podobě jeho snahy minimalizovat hrozící následky po zjištění, že jím řízené vozidlo řádně nebrzdí. Ve vztahu k požadovanému naplnění všech zákonných znaků přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (pro který byla podána obžaloba) poukázal na to, že v takovém případě je nutno učinit nepochybný závěr, že takového jednání se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí obecné ohrožení tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že zapříčiní škodlivý účinek jiných nebezpečných sil. Musí tak dojít k vystavení nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví u nejméně sedmi osob. V posuzované věci se přitom v bezprostředním okolí (následné) dopravní nehody sice nacházelo 34 dětí a 3 učitelky mateřské školy, avšak i v takovém případě je nutno vždy vycházet z konkrétní situace (průběhu nehodového děje) včetně technických parametrů posléze havarovaného vozidla. Vycházeje z uvedeného a s poukazem na učiněná skutková zjištění uvedl, že zcela jistě nebylo na životě či zdraví ohroženo všech 37 osob, když poukázal i na to, že dovolatel v jisté vzdálenosti před následnou kolizí aktivně odvracel hrozící následek (hlasitým varováním těchto osob) a v důsledku této jeho činnosti se podařilo kromě dvou dětí vyklidit kritický prostor. Soud prvního stupně dále poukázal i na to, že pro stav obecného nebezpečí je typická živelnost a neovladatelnost v průběhu událostí, při nichž je vznik poruchy závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob s tím, že taková situace nenastala. Vycházeje z brzdných stop na vozovce se dovolatel snažil snížit rychlost jízdy také pomocí ruční brzdy a hrozící následek snížil také již zmíněným varováním. Pro obecné ohrožení je přitom typické rozpoutání takového nehodového děje, který je srovnatelný s živelným běsněním, jehož další průběh se následně vyvíjí naprosto nekontrolovatelně a bez vlivu pachatele iniciačního jednání a v této souvislosti poukázal příkladně na situace, kdy jednání pachatele v dopravě již zakládá obecné ohrožení, když v posuzované věci), byť předmětné vozidlo řádně nebrzdilo, měl nad ním dovolatel do jisté míry vládu a dalším svým (duchapřítomným) jednáním minimalizoval následek. S uvedenou argumentací, která vychází z učiněných skutkových zjištění, lze potom souhlasit, když v tomto směru lze poukázat i na další judikatorní rozhodnutí (např. R 33/1989, R 45/1984), a to z pohledu dopravních nehod ve smyslu obecně nebezpečného jednání. Uvedeným skutkovým zjištěním tak odpovídá i tzv. skutková věta obsažená v citovaném rozsudku soudu prvního stupně, na rozdíl od skutkové věty obsažené v rozsudku soudu odvolacího, ve které se na jedné straně hovoří o nefunkční brzdové soustavě předmětného auta a na straně druhé pouze o sníženém účinku jeho brzd. Nepřesvědčivou je ovšem především argumentace odvolacího soudu i ve vztahu k zákonným znakům obecného nebezpečí v podobě naplnění znaku živelnosti a neovladatelnosti průběhu událostí s tím, že vznik poruchy byl závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu samotného obviněného (dovolatele) a ohrožených. Je třeba znovu připomenout ve věci učiněná skutková zjištění a poukázat i na to, že dovolatel před nehodou s vozidlem ujel delší vzdálenost, aniž by bylo zjištěno, že by zásadně ohrožoval silniční provoz, na vzniklou situaci reagoval varováním, které vedlo k minimalizaci následku. Nelze mít za prokázané ani tvrzení, že by svou jízdou i v městském prostoru řídil prakticky neovladatelné vozidlo a nakonec i k živelnému průběhu událostí, které se zcela vymkly vlivu dovolatele, přičemž nelze mít za reálné ani tvrzení, že popsaným jednáním dovolatele byl vyvolán stav obecného nebezpečí srovnatelného s nebezpečím požáru, výbuchu apod., kdy v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví bylo bezprostředně vystaveno více jak sedm osob. Jinými slovy, nelze mít za to, že ani přes sníženou účinnost brzdného systému vozidla řízeného dovolatelem šlo takto o vozidlo zcela neovladatelné, stejně jako to, že v kritické době došlo k živelnému průběhu události, zcela se vymykající vlivu dovolatele, když tomu ani v konečném důsledku neodpovídá vzniklý následek.
Je tak namístě znovu připomenout, že obecné nebezpečí nastane tehdy, jestliže vznikne taková situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení se rovná nebezpečí požáru, povodně, škodlivého účinku výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil, v důsledku čehož takto hrozí lidem bezprostřední nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví anebo škody velkého rozsahu. Nestačí tedy jakékoliv takové jednání, ale musí jít o jednání takto obecně nebezpečné, z něhož bezprostředně hrozí obecně nebezpečné následky, přičemž je typické přiblížení se k poruše (konkrétnímu nebezpečí) a také určitá živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž porucha často závisí na nahodilých, vlivu pachatele se vymykajících událostí. Proto nestačí, když takovým jednáním byla vytvořena pouze taková situace, z níž by obecně nebezpečný následek za určitých okolností a splnění ještě dalších podmínek teprve mohl vzniknout (tak i R I/1966, R 27/1967, R 62/1967).
Z těchto hledisek (jak již uvedeno) je proto namístě považovat dovolací námitky ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu nejenom za právně relevantní, ale i důvodné. Nejvyšší soud tak má za to, že s ohledem na dosud učiněná skutková zjištění se právní závěry, přijaté odvolacím soudem na základě jimi ve výroku příslušného rozhodnutí popsaného skutku, nejeví jako přiléhavé a přesvědčivé. Proto také právní posouzení předmětného skutku soudem druhého stupně za daného stavu věci nelze označit za správné, a proto jeho rozhodnutí trpí vadami, které lze podřadit pod dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na věci přitom nic nemění to, že dovolatel nepochybně označené osobě způsobil těžkou újmu na zdraví, a to proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu (jako řidiči) podle zákona, když v této souvislosti lze (pro stručnost) odkázat na závěry plynoucí z citovaného rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud tak uzavírá, že za daného stavu věci tak učiněná skutková zjištění potřebná pro úvahy o hmotně právním posouzení předmětného skutku takto zjevně neumožnila odvolacímu soudu dospět k tak jednoznačnému právnímu závěru, který nakonec ve svém rozhodnutí přijal. Je nutno dodat, že jeho povinností bylo v rámci svého rozhodování vzít v potaz (úplnou) existující judikaturu, která se danou problematikou zabývá a v jejím světle pak také přistoupit k právním závěrům v projednávané věci učiněným.
Protože Nejvyšší soud shledal dovolání P. D. důvodným, zrušil podle §265k odst. 1,2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 238/2011 ze dne 10. 8. 2011, a to jak ve výroku o vině, tak i o trestu, když v rámci těchto výroků zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž tak učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad nepřichází v úvahu jejich odstranění v rámci případného veřejného zasedání. Návrhem dovolatele na odložení výkonu jemu uloženého trestu potom dovolací soud s ohledem na jím přijaté rozhodnutí se již nezabýval.
V novém řízení se Krajský soud v Brně bude věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž bude vázán jeho právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí z hlediska relevantních hmotně právních otázek s povinností provést případné doplnění dokazování z hledisek již shora uvedených (§265s odst. 1 tr. ř.). Takto bude nutné se zabývat podrobným posouzením technického stavu předmětného vozidla v kritické době, délkou jeho jízdy předcházející nehodě i detailními možnostmi jeho zastavení jak před nehodou, tak i v průběhu předchozí jízdy.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka