ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1649.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1649/2011 -24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. ledna 2012 o dovolání podaném R. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 268/2011 ze dne 14. září 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 98/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 98/2011 ze dne 20. července 2011 byl dovolatel uznán vinným ad 1/ pod bod bodem 1, 2, 3, 5 až 9, 11, 12, 14 až 16 přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), z části ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 6, 7), ad 2/ přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2, 5, 10), ad 3/ přečinem porušování domovní svobody dle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (bod 1, 2, 8, 11, 12, 14), ad 4/ zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (bod 1, 2, 3, 5 až 9, 11, 12, 14 až 16), spáchaným z části ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 6, 7), ad 5/ přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5, 11, 14), ad 6/ přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 4, 10, 13), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí ve výroku citovaného rozsudku přesně označených. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání R. Š. proti výše uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 5 To 268/2011 ze dne 14. září 2011 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal R. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že již v průběhu trestního řízení trval na tom, že se žádné trestné činnosti nedopustil (s výjimkou jednání pod bodem 2, 15 a 16 citovaného rozsudku) s tím, že neexistují žádné přímé důkazy, které by prokazovaly opak. Poukázal na skutečnost, že požadoval porovnání mikrostop v pachových stopách zajištěných na místě činu, čímž by se dle jeho přesvědčení prokázalo, že byla přenášena stále tatáž jedna pachová stopa. Též navrhoval znalecký posudek experta na GPS a telekomunikace, který by potvrdil, že se na místě činu nenacházel. Jeho další námitka spočívala ve skutečnosti, že nebyly provedeny výslechy jím navrhovaných svědků, stejně jako nebyla provedena konfrontace s osobami H., H., Č., G., A. a T. C., ze které by dle jeho názoru vyplývalo, že se trestné činnosti nedopustil. Uzavřel tedy, že rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování s tím, že dovolání opírá i o čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť nebyl zjištěn skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Závěrem svého podání tedy požádal, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „usnesení Krajského soudu v Brně jako odvolacího ze dne 14. 9. 2011, č. j. 5 To 268/2011 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.“
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 16. 11. 2011, které přípisem ze dne 8. prosince 2011 po seznámení s obsahem tohoto podání sdělilo, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně příslušný státní zástupce vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že z hlediska uplatněného dovolacího důvody tak námitky, jak je ve svém podání uplatnil dovolatel, nemohou být právně relevantně uplatněny pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených důvodů dovolání, když se jedná pouze o opakování jeho dosavadní obhajoby, se kterou se však již řádně vypořádaly soudy dosud ve věci činné. To proto, že tyto (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, z jakých důkazů v dané věci vycházely, jak jednotlivé (ve věci provedené) důkazy hodnotily, stejně jako řádně odůvodnily, proč neprovedly důkazy navrhované dovolatelem. Při svém rozhodování tak vycházely z výpovědí jednotlivých poškozených, výpovědi svědka A., úředních záznamů o zadržení osoby, protokolů o vydání odcizených věcí, úředního záznamu o zajištění vozidla, protokolu o vyhodnocení fotografií pořízených při domovní prohlídce, výsledků domovní prohlídky se zajištěnými věcmi a mnoha dalších, když v neposlední řadě poukázaly na skutečnost, že nelze přehlédnout i totožný způsob páchání trestné činnosti. Vysvětlily také, proč neuvěřily trvzením, které dovolatel uvedl na svou obhajobu s tím, že není pravdou, že by mu nebyla umožněna případná konfrontace se svědky H., Č., a dalšími (dovolatelem zmiňovanými), neboť dovolatel byl u výslechu těchto svědků u hlavního líčení přítomen a měl možnost se tak k nim vyjádřit.
Lze také ve stručnosti uvést, že co se týká dovolatelem zmiňovaných pachových stop, jejich hodnocením se podrobně zabýval soud prvního stupně na str. 13 svého (citovaného) rozhodnutí. Přesně popsal způsob zajišťování takovýchto pachových stop (jejich snímání) a následné nakládání s pachovými stopami, včetně postupu jejich zpracování a uchovávání, to vše s tím, že obhajoba dovolatele v tomto směru je nesmyslná, zcela neopodstatněná a nepodložená. Stejně tak zdůvodnil, proč nelze považovat za průkazné dovolatelem navrhované záznamy z telekomunikačního provozu, když pohyb člověka s telefonem lze vystopovat jen tehdy, když je telefon zapnutý, přičemž tento nemusí být právě používán pachatelem, ale třeba i jinou osobou. Proto i odvolací soud uzavřel, že dosavadní výsledky dokazování považuje za zcela dostatečné a spolehlivé pro rozhodnutí o vině R. Š.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka