ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.1673.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 1673/2011 -65
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. února 2012 o dovolání podaném Ing. R. O. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 775/2010 ze dne 2. srpna 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 196/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 2 T 196/2007 ze dne 12. srpna 2010 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž jeho výkon mu byl odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech typech obchodních společností a družstev a výkonu jakékoli vedoucí funkce v zaměstnaneckém poměru na dobu tří let. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
O odvolání Ing. R. O. (a spoluobviněných Ing. V. D. a Ing. L. J. CSc.) rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 3 To 775/2010 ze dne 2. srpna 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), e) trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání obžalovaných napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že stran Ing. R. O. jej uznal nově vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž jeho výkon mu byl odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto stran dalších obviněných.
Proti výše uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal Ing. R. O. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že má za to, že v jeho případě jsou dány podmínky pro jistý přezkum skutkových zjištění učiněných soudy. Soudem zjištěný skutkový stav a způsob jeho jednání popsaný v napadeném rozhodnutí není trestným činem podvodu, jestliže jeho jednání nevykazuje dostatek subjektivní stránky. Uvedl, že sice jako jednatel schválil faktury k uhrazení (přičemž u některých schválil toliko jejich proplacení), avšak dále podrobně popsal, proč nevěděl, že tímto jednáním uvádí někoho v omyl. Poukázal na skutečnost, že nebyl prokázán jeho úmysl někoho uvést v omyl, naopak on sám jednal ve faktickém omylu o správnosti plateb a skutečných dodávek. Skutečnosti jím uvedené měly být potvrzovány výpověďmi L. N., Ing. L. O., Ing. H. V. Vyjádřil též přesvědčení, že u některých (přesně označených) faktur nebylo ani nijak zjištěno, jak se měl na věci podílet. Dále poukázal na skutečnost, že to nebyl on, kdo odpovídal za to, jestli dodané zboží skutečně přišlo a nikdo ze svědků ho neoznačil za osobu za danou situaci odpovědnou. V další části dovolání se zabýval tím, že rozebral výpověď Ing. M. M., ze které dle názoru obecných soudů mělo vyplynout jeho spojení s firmou AKUREC, s. r. o., s tím, že žádná taková skutečnost z této výpovědi nevyplývá. Dodal, že se nijak nepodílel na uzavření smlouvy se společností AKUREC, s. r. o. Co se týká skutku pod bodem 2) citovaného rozsudku uvedl, že soud vycházel pouze ze zpráv a informace poskytnuté poškozeným, a to přesto, že z výpovědí svědků P. a Č. vyplynulo, že se nejednalo o fiktivní obchodní vztah a soud takto dospěl k závěru o jeho vině pouze v návaznosti na rozhodnutí o vině pod bodem 1) citovaného rozsudku. Celkově tedy shrnul, že neměl nikdy žádný zájem opatřit společnosti AKUREC, s. r. o., či společnosti Agentura SEVER, s. r. o., neoprávněný prospěch a soud spolehlivě nezjistil případnou pohnutku daných činů. Bez řádného vyhodnocení subjektivní stránky jeho jednání nemohl soud spolehlivě učinit závěr o jeho vině. Popsal, v čem spočívá objektivní stránka trestného činu podvodu a uvedl, že zavinění se musí vztahovat na všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu s tím, že v daném případě jeho jednání nevykazovalo úmysl uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti. Připustil pouze, že v jeho jednání lze spatřovat (s ohledem na jeho funkci) jistou formu nedbalosti. Proto závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2011 sp. zn.: 3 To 775/2010 zrušil, neboť je zřejmé, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, jestliže soud učinil závěry o úmyslné formě zavinění obžalovaného uvést někoho v omyl, využít něčího omylu nebo zamlčet podstatné skutečnosti k obohacení jiného ke škodě cizího majetku, a to v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Zároveň navrhl, aby dovolací soud podle §265m odst. 1, věta prvá, tr. řádu ve věci rozhodl, podle §226 pís. b) tr. řádu, neboť projednávané skutky nejsou trestným činem, zproštěním od obžaloby.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze podřadit do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Co se týká námitky nedostatku subjektivní stránky v jednání dovolatele, tato je dle státní zástupkyně uplatněna právně relevantně. Poukázala však na skutečnost, že naplnění subjektivní stránky dovodily obecné soudy nejen z toho, že dovolatel jako jednatel společnosti prováděl kontrolu formální správnosti faktur a dával příkaz k jejich proplacení, ale přihlédly i ke skutečnosti, že předstíraná spolupráce s firmou AKUREC, s. r. o., v konkrétní podobě započala až s nástupem dovolatele a dalšího spoluobviněného Ing. V. D. do funkcí, v nichž se protiprávního jednání dopouštěli. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu a v návaznosti na charakter společného jednání dle vyjádření státní zástupkyně vedly soud k závěru o vině dovolatele. Dále uvedla, že podle dostupných spisových materiálů nejsou skutková zjištění v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto shledala podané dovolání jako zjevně neopodstatněné a navrhla je jako takové podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že většina námitek, které dovolatel vznesl ve svém podání, není způsobilá být právně relevantně uplatněna pod deklarovaným dovolacím důvodem, ale ani pod žádným z dalších, zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů. Dovolatel jejich prostřednictvím brojí toliko proti způsobu, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy a předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje. Soudy přitom (zejména) v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí jasně a pečlivě objasnily, proč uznaly dovolatele vinným výše uvedeným trestným činem, když při svém rozhodování vycházely z výpovědí Ing. L. O., Ing. M. M., R. K., J. Š., Ing. M. F., R. H., řidičů společnosti AKUREC, s. r .o., a celé řady dalších listinných důkazů.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
Naopak právně relevantně je uplatněna námitka týkající se nedostatku subjektivní a objektivní stránky jemu přisuzovaného trestného činu, avšak jedná se současně o námitku zjevně neopodstatněnou, když se navíc s jejím obsahem již řádně vypořádaly obecné soudy.
K tomu je třeba namístě uvést následující:
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, přičemž trestného činu podvodu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Pokusem trestného činu se podle §8 odst. 1 tr. zák. rozumí jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jak vyplynulo z provedeného dokazování, součinností dovolatele a dalších spoluobviněných, došlo k poskytnutí plateb za neuskutečněná plnění. Přitom lze plně odkázat (pro stručnost) na odůvodnění soudů prvního i druhého stupně, včetně rozsáhlých a nepochybně učiněných skutkových zjištění, když tato jsou, i co se týče popisu naplnění objektivní i subjektivní stránky označeného trestného činu (pokusu k němu) zcela přesvědčivá (jak u jednání pod bodem 1/, tak u jednání pod bodem 2/) a nelze jim v tomto směru nic vytknout. Nelze přitom přehlédnout, že platby za neuskutečnitelná plnění byly směrovány na účty společnosti AKUREC, s. r. o., ke kterým měl přístup pouze Ing. T. L., který také peníze z účtu obratem vybíral a byl prokázán tak osobní kontakt mezi ním a dovolatelem, stejně jako to, že předstíraná spolupráce s firmou AKUREC, s. r. o., započala až příchodem dovolatele a spoluobviněného Ing. D. Ani dovolací soud tedy nemá (vzhledem k uvedenému) pochybnosti o v uvedeném směru úmyslném jednání dovolatele, a tím také naplnění subjektivní stránky označeného trestného činu, resp. pokusu k němu.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. února 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka