ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.192.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 192/2012 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2012 dovolání, které podala obviněná B. J. , nar. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 To 457/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 18 T 18/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné B. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 18 T 18/2011, byla obviněná B. J. uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jehož se dopustila dle skutkových zjištění tím, že „ jako jednatelka firmy B. CZ, s. r. o., se sídlem Š. (nyní B., Ž.), IČ, s příslibem uhrazení kupní ceny vylákala na základě telefonické objednávky uskutečněné z přesně nezjištěného místa dne 21. 4. 2010 od poškozeného L. H. celkem 53,1 t kukuřice, kterou odebrala ze skladu v sile ve Š., a to jednak dne 27. 4. 2010 celkem 26.440 kg kukuřice v hodnotě 93.068,80 Kč, jednak dne 28. 4. 2010 dalších 26.660 kg kukuřice v hodnotě 93.843,20 Kč, ačkoli byla srozuměna s tím, že s ohledem na finanční likviditu společnosti B., s. r. o., je úhrada kukuřice L. H. nejistá, kdy takto vylákanou kukuřici bezprostředně po odběru dopravila do A. v J. z titulu vrácení půjčky této komodity od A. z předchozí doby, následně pak ani přes opakované urgence poškozenému vystavenou fakturu č. na celkovou částku 186.912,- Kč, splatnou dne 18. 5. 2010, neuhradila a způsobila tak poškozenému škodu v uvedené výši “.
Za to byla obviněná odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Současně byl obviněné dle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva na dobu 5 (pěti) let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému L. H., nar., trvale bytem D., Ž., škodu ve výši 186.912,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 19. 4. 2011, sp. zn. 18 T 18/2011, podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 To 457/2011 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu odnětí svobody obviněné B. J. podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 To 457/2011, podala obviněná B. J. dovolání (č. l. 194 - 196), přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř .
Obviněná uvedla, že snížil-li odvolací soud zkušební dobu pro výkon uloženého trestu odnětí svobody z 5 let na 3 roky, přisvědčil tím její námitce, že nalézací soud při stanovení trestu nepostupoval správně. Poukazuje i na další pochybení soudu, zejména nevyslechnutí jí navrhované svědkyně H., která by mohla svědčit v její prospěch, nesprávné vyhodnocení výpovědi poškozeného H., který dle jejího přesvědčení jednal ze msty, neboť neopětovala jeho city, kdy uvedl, že byl uveden v omyl. Domnívá se, že otázka, komu byla kukuřice dodána, nemá žádný vliv na merito věci. Namítla dále, že soudy řádně neprověřily finanční situaci firmy, neboť vycházely pouze z výpisů banky. Rovněž vůbec neprověřovaly pohledávku za firmou mlýn B. a spokojily se s vyjádřením poškozeného, že se jedná o pohledávku těžko vydobytelnou. Obviněná taktéž namítla, že jí nebyl prokázán úmysl někoho poškodit, a to ani v úmyslu nepřímém.
Z uvedených důvodů obviněná B. J. navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 7 To 457/2011, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně věc znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., aniž by uvedla, kterou ze dvou alternativ má na mysli, přestože z povahy věci se může jednat toliko o variantu druhou. Obviněná měla souběžně s uplatněným důvodem uvést takovou vadu řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí, která by naplňovala některý z dovolacích důvodů – žádný primární důvod dovolání však není v jejím mimořádném opravném prostředku označen, přičemž většina námitek směřuje zcela mimo zákonné vymezení důvodů dovolání v §265b tr. ř., neboť brojí proti rozsahu dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů soudem, na kteréžto skutečnosti žádný dovolací důvod nedopadá. K neprokázání subjektivní stránky státní zástupce uvedl, že to bylo právě lživé předstírání obviněné, že kukuřici dodá odběrateli do R., které přesvědčilo poškozeného k realizaci zápůjčky kukuřice (protože jinak by ji sám do R. dodal), zatímco kdyby uvedla, že touto komoditou pouze hodlá vrátit dříve zapůjčené zboží (a tudíž za dodávku ani nedostane zaplaceno), zcela zjevně by jí poškozený předmětnou kukuřici nedodal. Vzhledem k fatální a setrvale se horšící ekonomické situaci své firmy musela být obviněná srozuměna i s tím, že nebude schopna cenu dodané kukuřice poškozenému uhradit již v době, kdy činila objednávku. Státní zástupce proto shledal závěr soudů o formě subjektivní stránky správným. Za zásadní vadu státní zástupce pak považuje skutečnost, že v projednávaném případě nebyl řádný opravný prostředek zamítnut, neboť odvolací soud obviněné zčásti vyhověl, a tudíž nemůže být naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v neveřejném zasedání nejprve zkoumal, zda v této věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest (odvolací soud toliko změnil výrok týkající se výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody). Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobou oprávněnou k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnou B. J. vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , dle kterého lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněné je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Brně odvolání obviněné projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.
Druhá alternativa pak spočívá v tom, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí došlo k pochybením, která byla sto založit některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněná však na některý z konkrétních dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. neodkázala.
Obecně soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (námitka směřující k obsahu výpovědi poškozeného L. H., nevyslechnutí svědkyně H.) a vadná skutková zjištění (námitka neprověření finanční situace firmy a neprověření pohledávek za firmou mlýn B.), když prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (námitka, že nebyl provedenými důkazy prokázán úmysl) a vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obviněná uvedla, že šlo o mstu ze strany poškozeného L. H. za to, že neopětovala jeho city). Takovéto obviněnou uplatněné námitky se týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (v prospěch obviněné) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Jako takové nespadají pod žádný z dovolacích důvodů. Obviněná nevznáší ani žádné konkrétní hmotně právní námitky, ze kterých by mohla vyplývat existence možného rozporu mezi skutky zjištěnými soudy nižších stupňů a jejich právním posouzením.
Je třeba zdůraznit, že obviněnou vznesená obecná námitka s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pro svou neurčitost vyvolává nepřezkoumatelnost, neboť není možné, aby Nejvyšší soud sám aktivně dovozoval, z jakých konkrétních důvodů obviněná předmětné rozhodnutí napadá. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že není úkolem Nejvyššího soudu rozebírat veškeré okolnosti případu a hodnotit napadené rozhodnutí ze všech možných hledisek, aniž by obviněná přímo uvedla, jaký dovolací důvod ve vztahu ke konkrétní námitce uplatňuje.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata