ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.24.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 24/2012 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. ledna 2012 o dovolání podaném M. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 237/2011 ze dne 24. 5. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 141/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 15 T 141/2010 ze dne 4. 3. 2011 byl dovolatel uznán vinným pod body 1), 2) citovaného rozsudku zločinem loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal M. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 3 To 237/2011 ze dne 24. 5. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že předmětné trestné činnosti se nedopustil. V tomto směru uvedl, že z provedeného dokazování nelze spolehlivě usoudit na to, že to byl on, kdo popsaným způsobem jednal, když poškození jej ani spolehlivě nepoznali a svědek M. B. změnil svou výpověď u hlavního líčení s tím, že dovolatele vůbec nezná. Argumentaci odvolacího soudu pokládá za nepřesvědčivou a to i v případě, kdy by svědecká výpověď B. z přípravného řízení byla shledána věrohodnou, protože i takto se jedná o tvrzení proti tvrzení. Nebyl také slyšen jím navrhovaný B. V. starší. Uzavřel s tím, že učiněná skutková zjištění neumožňují dospět k závěru, že jsou nezpochybnitelná, ale naopak jsou v jejich rámci dány důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro samotné rozhodnutí a měla tak být soudy aplikována zásada in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil „a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
Dne 14. 12. 2011 obdržel Nejvyšší soud přípis Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že k předmětné věci se nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu první instance, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění s tím, že popsaného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že na místě jednotlivých skutků v kritické době nebyl. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých (svých) rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily svědecké výpovědi M. B. z přípravného řízení, v rámci které podrobně popsal průběh označených skutků, když tento jejich popis se shoduje i se svědeckými výpověďmi poškozených A. B. a D. Ž. Poukázaly také na nepřesvědčivost tvrzení dovolatele i na to, že tvrzení B. u hlavního líčení v tom směru, že dovolatele vůbec neznal, je nepravdivé. Známost s ním potvrdil sám dovolatel, což plyne i ze svědeckých výpovědí jeho bratrů R. a P. Ze svědectví V. V., L. V. a B. V. ml. potom vyplynulo, že se s dovolatelem ani M. B. nestýkají a stejně tak ani se svým otcem, kdy s ohledem na uvedené tak výpověď B. V. st. nemůže mít pro posouzení věci význam. Námitky vznesené dovolatelem tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka