ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.269.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 269/2012 -19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. března 2012 o dovolání, které podal obviněný O. J., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2010, č. j. 4 To 477/2010-393, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 23 T 4/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 3. 9. 2010, č. j. 23 T 4/2010-350, v trestní věci obviněných J. V. a O. J. byl obviněný O. J. v bodě ad III/1) výroku o vině uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku (tj. zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), na tom skutkovém základě, že „v době od 10.00 hodin dne 20. 7. 2010 do 8.30 hod. dne 21. 7. 2010 v katastru obce S., okr. T., u drážní rozvodny železniční trati mezi železniční stanicí S. – H. z nepoužívané koleje rozebíral trať pomocí kladiva, páčidla a francouzského klíče a odcizil tímto způsobem 5 ks ocelových šroubů, 5 ks ocelových podložek a 5 ks ocelových matic, vše v hodnotě 1.240,- Kč ke škodě Správy železniční dopravní cesty s. o. se sídlem v Ú. n. L., Ž., a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 9. 2008, č. j. 2 T 132/2008, který nabyl právní moci téhož dne, mimo jiné pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zákona a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 27. 1. 2009 a byla mu uložena zkušební doba na 2 roky, tedy do 27. 1. 2011“. Za to byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla současně uložena povinnost zaplatit poškozené Správě železniční dopravní cesty, se sídlem Ú. n. L., Ž., na náhradě škody částku 1.240,- Kč.
O odvolání obviněného, které podal proti všem výrokům shora citovaného rozsudku týkajícím se jeho osoby, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 11. 2010, č. j. 4 To 477/2010-393, jímž je zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané poté, co se obviněný práva podat odvolání výslovně vzdal. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 1. 11. 2010 (§140 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání , přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. e), g), l ) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku připustil, že odvolání podal poté, co se předtím tohoto práva výslovně vzdal. Přesto namítl, že v trestním řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Trvá na tom, že se přečinu krádeže nedopustil. Soud prvního stupně podle jeho přesvědčení nesprávně hodnotil provedené důkazy a v návaznosti na tom věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Ostatně ani jednání, tak jak bylo popsáno ve výroku odsuzujícího rozsudku, nebylo jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku možno právně kvalifikovat. V předcházejícím řízení tak byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. by pak mohl být podle dovolatele naplněn tím, že soud prvního stupně, přestože věděl o jeho psychických problémech, nezkoumal jeho příčetnost a nezabýval se posouzením toho, zda v době činu netrpěl duševní poruchou, pro kterou nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání a současně je ovládat. Odvolací soud pak výše uvedené vady nezjistil a nenapravil, neboť podané odvolání odmítl bez meritorního přezkumu.
S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a Okresnímu soudu v Teplicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného předsedou senátu soudu prvního stupně (zde samosoudcem) za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci, jemuž byl doručen dne 29. 2. 2012. Přípisem doručeným dovolacímu soudu dne 5. 3. 2012 pověřená státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání věcně vyjadřovat nebude. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání.
Obviněný O. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) obviněného proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g) a l ) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který dovolatel uplatnil primárně, je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Jak již bylo uvedeno výše, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř., tj. bez věcného přezkumu napadeného rozsudku. Nejvyšší soud se proto mohl zabývat výhradně otázkou, zda tento postup soudu druhého stupně nenaplnil shora citovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho prvé alternativě. Jinými slovy, zda v předmětné věci byly splněny podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí odvolání obviněného z formálních důvodů .
Podle §253 odst. 1 tr. ř. „odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět“. Citované zákonné ustanovení tedy řeší případy, kdy může dojít k zamítnutí odvolání bez věcného přezkoumání napadeného rozsudku a předcházejícího řízení. Odvolací soud je zde povinen zabývat se podaným odvoláním z hledisek včasnosti podání, procesní způsobilosti odvolatele a jeho případných předchozích projevů vůle týkajících se rozsudku, resp. podání odvolání proti němu. Zjistí-li existenci některé z okolností vyjmenovaných v §253 odst. 1 tr. ř., není oprávněn zabývat se dále důvodností podaného odvolání a musí je (obligatorně) zamítnout.
Protože odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného O. J. podle §253 odst. 1 tr. ř. tím, že jej podal poté, kdy se tohoto práva výslovně vzdal, bylo zapotřebí zkoumat, zda „vzdání se odvolání“ obviněného bylo procesně účinné.
K tomu je zapotřebí v obecné rovině uvést, že prohlášení o vzdání se odvolání (§250 odst. 1 tr. ř.) musí být učiněno vůči soudu prvního stupně, který ve věci rozhodl, popř. i v řízení před soudem odvolacím a musí mít formu předepsanou pro podání podle §59 odst. 1 tr. ř. a obsahové náležitosti podle §59 odst. 4 tr. ř. Vzdání se odvolání musí zřetelně vyjadřovat vůli oprávněné osoby vzdát se (tj. nevyužít) bez výhrad a zcela práva podat odvolání. Prohlášení o vzdání se odvolání je neodvolatelné. Dále je třeba poznamenat, že pokud se obviněný odvolání vzdal, nutně to neznamená, že si nepřeje, aby je za něj nepodaly jiné osoby oprávněné podat odvolání v jeho prospěch (viz §247 odst. 2 věta první tr. ř.). Tyto osoby by obviněný musel vyloučit z podání odvolání výslovným prohlášením.
Z předloženého procesního spisu vyplývá, že obviněný O. J. se v hlavním líčení konaném v dané trestní věci Okresním soudem v Teplicích dne 3. 9. 2010 práva odvolání , a to i za osoby oprávněné, výslovně vzdal . Učinil tak po vyhlášení odsuzujícího rozsudku a poté, co byl soudem řádně poučen o možnosti opravných prostředků, tj. podat proti rozsudku odvolání (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 344 spisu). To ostatně ve svém dovolání k Nejvyššímu soudu nijak nezpochybnil.
Za výše popsaných procesních okolností pak Krajský soud v Ústí nad Labem nemohl rozhodnout jinak, než odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Jiná alternativa rozhodnutí nepřicházela podle trestního řádu v posuzované věci v úvahu. Námitka dovolatele, že v řízení předcházejícím rozhodnutí odvolacího soudu došlo k pochybením, jež by byla obsahově podřaditelná pod důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), e) tr. ř., by přitom mohla mít význam jedině v případě, že by odvolací soud ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. použil chybně a zbavil tak obviněného jeho základního práva na přístup ke druhé instanci, tj. práva na řádný přezkum napadeného rozsudku v odvolacím řízení. Takovou vadou však odvolací soud své rozhodnutí nezatížil.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zjevně neopodstatněné. Poněvadž ve věci obviněného O. J. dospěl k závěru, že jeho námitkám nelze z hlediska důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. přisvědčit, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. března 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler