ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.450.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 450/2012 -17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. května 2012 o dovolání podaném J. G. , nar., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, sp. zn. 6 To 361/2011 ze dne 8. září 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 109/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti sp. zn. 13 T 109/2007 ze dne 31. 1. 2011 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj byl podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jeho výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání J. G. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem sp. zn. 6 To 361/2011 ze dne 8. září 2011 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatelku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž jeho výkon jí odložil na zkušební dobu jednoho roku.
Proti tomuto rozhodnutí soudu druhého stupně podala J. G. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označila ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že nebylo namístě její trestní stíhání, neboť se její jednání pohybovalo v rovině vztahů občanskoprávních. Poukázala na princip ultima ratio s tím, že byl zjevně porušen princip subsidiarity trestní represe. V případě, že by bylo shledáno, že je nutné projednat věc v trestním řízení, je namístě se zabývat subjektivní stránkou trestného činu, která zde dle jejího přesvědčení nebyla prokázána. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud) uvedla, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu je nezbytné nepochybné prokázání úmyslu pachatele, neboť k naplnění trestní odpovědnosti za následek totiž nestačí jej pouze způsobit, ale je nutno jej také zavinit. Vyjádřila přesvědčení, že ona jako laik a osoba vyššího věku neměla vědomí o tom, jak závažný je stav nemovitosti, či jak nákladná je její oprava. Co se týká výroku o náhradě škody, vyjádřila nesouhlas s postupem Okresního soudu v Uherském Hradišti, který od kupní ceny nemovitosti odečetl obecnou hodnotu nemovitosti s vadami, což je v rozporu se závěry znaleckého posudku VUT v B., který rozdíl mezi cenami (tedy škodu) zjišťuje odečtením obecné ceny nemovitosti s vadami od obvyklé ceny nemovitosti v dobrém technickém stavu (445.505,- Kč). V těchto souvislostech poukázala na judikát č. R 42/1990 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dne 9. 11. 1990 (Usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově z 18. 10. 1989 sp. zn. 1 T 218/89), podle kterého při závěru o výši škody způsobené na cizím majetku trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchaného vylákáním věcí podvodným slibem zaplacení dohodnuté částky je nutno vycházet ze skutečné hodnoty věcí, a nikoli z výše dohodnuté částky. Byť se jedná o skutkově odlišnou věc, vyjádřila přesvědčení, že způsob určení výše škody je nutné aplikovat i nyní, od čehož se následně odvíjí i to, že skutkový stav byl nesprávně právně posouzen jako kvalifikovaná skutková podstata označeného trestného činu. K trestu, který jí byl uložen, uvedla, že vzhledem k dlouhé době řízení a dalším okolnostem případu má za to, že základní vztah mezi trestným činem, za který byla odsouzena a ukládaným trestem se vytrácí, a to i s ohledem na její věk a dosavadní trestní bezúhonnost. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „na základě podaného dovolání napadené rozhodnutí dle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil z důvodů uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) trestního řádu, a poté ve věci sám rozhodl dle ustanovení §265m odst. 1 trestního řádu.“
Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 19. 3 2012. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k podanému dovolání ani žádný přípis, jímž by deklaroval svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Přitom je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněných či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není nezbytnou podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že námitka dovolatelky stran aplikování zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio spadá pod hmotně právní povahu uplatněného dovolacího důvodu. Ze soudy učiněných skutkových zjištění je však zjevně plyne, že jednání dovolatelky překročilo rámec občanskoprávních vztahů a vznikl tak prostor pro uplatnění trestního práva coby prostředku ultima ratio. To proto, že se takovýmto jednáním dotkla zájmů jiných osob chráněných trestním zákonem, tedy především poškozených manželů J., takže nezbylo než reagovat na něj prostředky trestněprávní represe. Pokud tedy dovolatelka svým jednáním v rámci soukromoprávního vztahu naplnila všechny znaky trestného činu uvedeného v trestním zákoně, čímž poškodila zájem chráněný tímto trestním zákonem, je uplatnění trestního práva a následné trestně právní sankce zcela namístě. Proto je namístě uvést, že pokud některá v občanskoprávním vztahu jednající osoba naplní současně všechny znaky některé ze skutkových podstat popsaných ve zvláštní části trestního zákona, zejména tedy v §250 tr. zák., dostává celý vztah i trestněprávní rozměr, vyžadující aplikaci trestních předpisů tak, aby byl naplněn účel trestního zákona i trestního řádu, spočívající ve zjištění trestného činu a spravedlivém potrestání pachatele. Proto je třeba takovouto námitku dovolatelky odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
K uvedenému se váže i další (z hlediska užitého dovolacího důvodu) právně relevantně uplatněná námitka týkající se absence subjektivní stránky dovolatelce přisuzovaného trestného činu, avšak i tato námitka je zjevně neopodstatněnou. To i proto, že právě se subjektivní stránkou se již řádně vypořádal soud prvního stupně a věnoval jí podstatnou část odůvodnění svého rozhodnutí. Z výpovědí zejména svědků P., K., T. a S., vyplynulo, v jakém stavu byl dům před prodejem manželům J., kdy doba vzniku vážných trhlin ve zdivu se datuje do doby první poloviny devadesátých let minulého století. Tvrzení dovolatelky o tom, že o závažnosti prasklin nevěděla, nemůže obstát, a to i s ohledem na způsob spravení omítky (bylo jí doporučeno zajištění omítky minimálně 30 ks skob, když jinak by bylo nutné podbetonovat základy) a dále skutečnost, že věděla, že praskliny spravoval již její manžel, a to bez výsledku. Z rozsahu oprav trhlin uvnitř domu, které prováděl svědek Š., který s ní o těchto trhlinách navíc hovořil, jí muselo být zřejmé, že se jedná o závady podstatné. O existenci těchto trhlin (zajištěných 30 ks skob) ve vnějším obvodovém plášti domu, které byly zakryty umělohmotným obložením, kupující majitele J. neinformovala a zatajila jim tak podstatnou skutečnost, rozhodnou pro koupi domu. Ani dovolací soud tedy nemá pochyb o tom, že byla dostatečně prokázána subjektivní stránka dovolatelce přisuzovaného trestného činu.
Námitka týkající se výše způsobené škody též odpovídá hmotně právní podstatě deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani této námitce nelze přiznat opodstatnění. Soud prvního stupně přesvědčivě stanovil výši škody, a to i s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. Škodou na cizím majetku se rozumí újma majetkové povahy; rozhodující je hodnota, o kterou byl zmenšen majetek poškozených. Jak správně připustila dovolatelka, judikát č. R 42/1990 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek dne 9. 11. 1990 (Usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově z 18. 10. 1989 sp. zn. 1 T 218/89), se vztahuje na skutkově odlišnou situaci a pro daný případ na něj nelze odkázat. Přiléhavější se pro danou věc zdá usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 8 Tdo 833/2005, podle kterého při zjišťování výše škody způsobené podvodným prodejem bytu (např. zamlčením podstatných skutečností vztahujících se k jeho stavu) v situaci, kdy pachatel měl skutečně v úmyslu převést byt na poškozeného , je třeba vycházet z rozdílu mezi sjednanou cenou této nemovitosti a její cenou stanovenou podle kritérií uvedených v §89 odst. 12 tr. zák., za kterou se nemovitost s ohledem na její právní i faktický stav v době a místě činu obvykle prodává. Nalézací soud tak správně vycházel z rozdílu mezi sjednanou cenou této nemovitosti a tržní cenou dané nemovitosti s vadami (určenou znaleckým posudkem) a správně posoudil jednání dovolatelky jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který dovolatelka též uplatnila, je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S ohledem na výše uvedené, kdy trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. je ohrožen trestní sazbou na dva až osm let, je nepochybné, že krajský soud uložil dovolatelce trest při samé spodní hranici zákonem stanovené trestní sazby, stejně tak výkon tohoto trestu odložil na nejkratší možnou dobu (1 rok) stanovenou ustanovením §59 odst. 1 tr. zák., a proto také tímto postupem nemohl být takto užitý dovolací důvod naplněn. Nicméně (jako obiter dictum) lze k této otázce uvést, že právě námitkami, které dovolatelka uplatnila v podaném dovolání (délka trestního řízení, její vysoký věk a dosavadní bezúhonnost), se již zabýval odvolací soud a právě s ohledem na tyto skutečnosti, zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a uložil dovolatelce trest, který v tomto směru dovolatelkou vedenou argumentaci vzal v úvahu.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání J. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka