ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.672.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 672/2012 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2012 o dovolání podaném M. K., nar., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 125/2011 ze dne 23. 1. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 9/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 9/2011 ze dne 26. 10. 2011 byl dovolatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
V předmětné věci podal M. K. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 11 To 125/2011 ze dne 23. 1. 2012 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného M. K. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci nově rozhodl tak, že jej uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., když příslušný skutkový děj podrobně popsal ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin je odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se označeného trestného činu nedopustil, když důkazy prokazující jeho vinu ani opatřeny nebyly. V této souvislosti poukázal zejména na výpovědi spoluobviněného O. A. s tím, že byl shledán vinným označeným trestným činem pouze na základě jeho výpovědí , které jsou nepřesvědčivé a motivované jeho snahou bagatelizovat vlastní trestné jednání v neprospěch dovolatele a dosáhnout i nižšího trestu. Výpověď A. byla v průběhu trestního řízení také po příslušné novele trestního řádu aplikována jako výpověď spolupracujícího obviněného, a proto k ní v tomto směru nelze přihlédnout. Před soudy takto nebylo ani prokázáno, že vůbec drogu (kokain) převážel a tedy ani to, že se takto jednalo o drogu ve větším rozsahu a jeho jednání v rámci organizované skupiny ve smyslu §183 odst. 4 písm. c) tr. zák. a tedy tzv. kvalifikované skutkové podstaty. Dodal, že byl shledán vinným pouze na základě nepřesvědčivé výpovědi spoluobviněného A., když další důkazy ve věci učiněné k závěru o jeho vině nemohly vést. Jeho vina tak nebyla prokázána nade vší pochybnost, soudy vůči němu nepostupovaly nestranně a nezaujatě a neaplikovaly ani nabízející se zásadu in dubio pro reo. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený (citovaný) rozsudek Vrchního soudu v Praze v příslušné části, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a podle §265 l odst. 4 tr. ř. dovolatele nevzal do vazby.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že z hlediska uplatněného dovolacího důvodu se nelze zabývat námitkami, které směřují vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním, když nenastaly podmínky, na základě kterých by bylo namístě připustit zásah právě do učiněných skutkových zjištění. Nad rámec možností dovolacího řízení potom uvedl, že (k námitce napadající posouzení spoluobviněného A. jako spolupracujícího obviněného ve smyslu §178a odst. 1 tr. ř. z hlediska jeho výpovědí) bylo vedeno trestní řízení o zvlášť závažném zločinu podle §14 odst. 3 trestního zákoníku, když jednání dovolatele Vrchní soud v Praze právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., za který trestní zákon stanovil trest odnětí svobody v trvání dvou až deseti let. Navíc podle §41 odst. 2 tr. zák. šlo o zvlášť závažný trestný čin, neboť za něj zákon stanovil trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby vyšší než osm let. Stejné jednání by pak podle trestního zákoníku mohlo být právně kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 odst. 2 písm. a), c) tr. zák., které je také zvlášť závažným zločinem. Podmínky pro aplikaci institutu spolupracujícího obviněného tak byly splněny a zmíněnou námitku tak nelze akceptovat. Navíc zákonnost úkonů trestního řízení se posuzuje podle trestního řádu účinného v době jejich provádění. Trestní stíhání O. A. bylo zahájeno dne 8. 11. 2010 a dovolatele dne 22. 11. 2010 a celé trestní řízení se tak vedlo po 1. 1. 2010 a takto za účinnosti trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 41/2009 Sb. Označení spoluobviněného A. a jako spolupracujícího obviněného tak mělo zákonný podklad a soudy jako důkaz užily úkon provedený v souladu se zákonem v době, kdy bylo rozhodováno. Dále státní zástupce uvedl, že podle jeho názoru byla z hlediska uplatněného dovolacího důvodu vznesena právně relevantně námitka zpochybňující existenci organizované skupiny z hlediska aplikace ustanovení §187 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Z učiněných skutkových zjištění přitom plyne, že dovolatel byl aktivním kurýrem zapojeným do činnosti více osob, pro jejíž potřeby dovezl v tělních dutinách drogu z J. A. do N. k.. Jednalo se takto o sdružení více než tří osob, z nichž každá měla určitou funkci a jejich činnost byla plánována a koordinována a šlo takto zjevně o organizovanou skupinu. Nic na tom nemění ani fakt, že všichni zahraniční členové této skupiny nebyli identifikováni (jejich existence byla prokázána). Přitom nakládání s množstvím omamné látky přesahující hranici většího rozsahu bylo rovněž prokázáno. S ohledem na §2 odst. 1 tr. zák. potom jednání dovolatele lze posoudit i jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, což dovolatel ani nezpochybnil. Uzavřel s tím, že hmotně právní posouzení jednání dovolatele bylo učiněno správně a bez vad a jeho argumentaci, bylo-li ji vůbec možné považovat ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu za relevantní, nelze v žádné části přisvědčit.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, tak jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného jednání se nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch, když z nich neplyne zejména to, že působil v rámci organizované skupiny působící na území více států, když tato skutečnost neplyne ani ze šetření holandských či peruánských justičních orgánů. V uvedeném směru však oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily opakovaným výpovědím spoluobviněného O. A. a, které byly velmi obsáhlé, konzistentní a s řadou detailů a o jejich věrohodnosti takto nelze mít žádnou pochybnost. Přitom tvrzení dovolatele o motivaci O. A. a k jejich poskytnutí nemá reálný základ a jejich nevěrohodnosti nic nenasvědčuje. Nelze ani přehlédnout výpovědi svědkyň N. H. a Z. S., stejně jako to, že se dovolatel nepochybně dobře znal s osobou J. K. J. R. –T., který byl hlavním článkem společnosti lidí provozující předmětnou (drogovou) trestnou činnost. Stejně tak nelze přehlédnout ani tvrzení dovolatele, že do P. jel na dovolenou za situace, kdy byl prokazatelně bez zaměstnání a bez prostředků, které mu takovou cestu umožnily. Konečně námitka dovolatele stran procesního postavení spoluobviněného A. a je námitkou procesního charakteru, kterou nelze pod zvolený dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) podřadit. Nad rámec uvedeného je však namístě uvést, že označený svědek vypovídal stejně v průběhu celého trestního řízení, tedy i před tím, než došlo k postupu podle §178a tr. ř. a jeho námitka takto bez dalšího v uvedeném směru neobstojí.
Zmíněné námitky ve svém celku takto směřují výlučně do učiněných skutkových zjištění, když dovolatel sám nabízí jiný průběh skutkového děje. Takto vedené námitky proto ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění tak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka