ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.729.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 729/2012 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2012 o dovolání podaném Mgr. P. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 38/2012 ze dne 28. 2. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 101/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 101/2011 ze dne 15. 11. 2011 byl dovolatel uznán vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. e) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců a jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let.
V předmětné věci podal Mgr. P. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 4 To 38/2012 ze dne 28. 2. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal Mgr. P. N. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že rozhodně nechtěl osočovat a napadat zasahující policisty, ale pouze v rámci trestního řízení odpovídal na položené otázky. Jeho tvrzení pak byla podepřena dalšími (neměnnými) svědeckými výpověďmi, když výpovědi směřující proti jeho tvrzení se měnily. Poukázal (bez dalšího) na to, že vše lze nalézt v trestním spisu (v příslušných protokolech). Dodal, že není pravdou, že zranil policistu, když i ten potvrdil, že si zranění přivodil sám. Uvedl, že ve výpovědích zasahujících policistů a svědka K. jsou rozpory stran přivolání sanity i v tom, zda policista užil vůči dovolateli zbraň či nikoli. Dále kritizoval úvahy nalézacího soudu o tom, že zranění dovolatele neodpovídá úderu obuškem a jeho konstatování, že dovolatel jednal s rozmyslem, incidentu nelitoval a samotný skutkový děj popisoval rozdílně. Uzavřel s tím, že označený zločin nespáchal, když v jeho chování nelze spatřovat naplnění jeho zákonných znaků. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 4 To 38/2012, jímž bylo zamítnuto mé odvolání, dále aby zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2011, sp. zn. 11 T 101/2011 a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
V posuzované věci Nejvyšší soud obdržel dne 22. 6. 2012 přípis od státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky se sdělením, že se k takto podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání ve věci učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že se popsaného trestného jednání nedopustil a soudy provedené důkazy hodnotily v jeho neprospěch. Sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že ani telefonicky (v rámci volání na linku 158) ani následně při podání vysvětlení ze dne 5. 10. 2010 a ani do protokolu o svém výslechu ze dne 6. 1. 2011 nijak neosočoval ani nenapadal policisty (zasahující při dopravní nehodě dne 13. 8. 2010), ale pouze odpovídal na jemu kladené otázky. V tomto směru však oba soudy přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Je namístě poukázat i na to, že dovolatel byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 33/2011 ze dne 18. 5. 2011 pro přečin násilí proti úřední osobě dle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, když citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 13. 10. 2011 a jeho obsahem po skutkové stránce byl právě incident, ke kterému došlo dne 13. 8. 2010 právě mezi dovolatelem a policistou J. P., kdy v rámci tohoto skutku bylo prokázáno, že dovolatel fyzicky napadl uvedeného policistu i dalšího účastníka dopravní nehody T. K. V nyní posuzované věci potom soudy poukázaly na listinné důkazy obsažené ve spisu Inspekce policie České republiky sp. zn. IN-K-1412/2010 na záznam policie z linky 158, v rámci kterého oznámil, že byl napaden policistou a dále i na obsah protokolu o výslechu dovolatele (jako obviněného) ze dne 6. 1. 2011, v rámci kterého uvedl totéž. Konečně jeho tvrzení o svém napadení policistou P. potom bylo obsáhle (znovu) předmětem důkazního řízení vedeného v této věci, když ze svědeckých výpovědí J. P., Ing. J. V. i T. K. zjevně plyne, že to byl dovolatel, který si počínal agresivně vůči J. P. a T. K. Nic na tom nemění ani poněkud nepřípadná polemika vedená soudem prvního stupně o tom, zda a jakým mechanismem (obuškem) byl dovolatel zraněn. Lze pouze dodat, že takto učiněná skutková zjištění korespondují s těmi, která jsou uvedena v rámci shora citovaného rozsudku (Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 33/2011) s tím, že i z nyní učiněných skutkových zjištění lze spolehlivě dovodit, že dovolatel svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu křivého obvinění podle §234 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka