ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.819.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 819/2012 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2012 o dovolání podaném L. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 75/2012 ze dne 14. 3. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 53/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 2 T 53/2011 ze dne 9. 12. 2011 byl dovolatel uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za pokus k uvedenému přečinu byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci ve výrokové části citovaného rozsudku přesně specifikovaných a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal L. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 6 To 75/2012 ze dne 14. 3. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že je přesvědčen o nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, který dostatečně nezohledňuje všechny okolnosti jeho případu a takto zejména osobní poměry dovolatele, možnosti jeho nápravy a zejména i k trestům uloženým mu již dříve. Dále poukázal na to, že soudy nevzaly dostatečně v úvahu okolnosti polehčující, a to spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, jeho vůli nahradit a odčinit způsobenou škodu, jeho způsob života a chování před spácháním trestného činu a postoj k němu. Poukázal konečně na to, že předmětné trestné činnosti se dopustil v důsledku tíživých životních okolností. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Plzni i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Okresního soudu Plzeň-město zrušil v části výroku týkajícího se uloženého trestu a trest mu přiměřeně snížil.
K takto podanému dovolání obdržel Nejvyšší soud dne 21. 6. 2012 přípis státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že se k obsahu dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Stejně tak se ovšem s ohledem na takto označený dovolací důvod nelze domáhat uložení jiného druhu či výše trestu, pokud v tomto směru vedené argumentace postrádá ono již zmíněné jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je potom dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně (analogicky v trestním zákoníku) na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V dané věci se tedy dovolatel domáhá uložení mírnějšího trestu, když trest odnětí svobody uložený mu soudy považuje za příliš přísný. S ohledem na již uvedené však nezbývá než konstatovat, že námitky vznesené dovolatelem (výhradně proti druhu a výši uloženého trestu) nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a z hlediska zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou jeho námitky zjevně neopodstatněné. To proto, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon připouští a byl mu také uložen ve výměře, která je v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin (pokus k němu), jímž byl uznán vinným.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. července 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka