ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.842.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 842/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2012 o dovolání podaném M. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 140/2012 ze dne 18. 4. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 117/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově sp. zn. 10 T 117/2011 ze dne 8. 12. 2011 byl dovolatel uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku (dále jen tr. zákoníku), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal M. D. (i spoluobviněný B. Š.) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 140/2012 ze dne 18. 4. 2012 tak, že co se týče M. D. tak podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek částečně zrušil a to pouze ve výroku o náhradě škody týkajícím se společnosti E+J CZECH s.r.o. P. a podle §265 tr. ř. uvedenou poškozenou společnost odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. D. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, který soud v rozporu s výrokovou částí kvalifikoval jako pokračující trestný čin, když z výroku ani odůvodnění napadeného rozsudku neplyne zákonná podmínka jednotného záměru, který nebyl také prokázán, zejména tedy to, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu jsou po subjektivní stránce spojeny totožným záměrem, kdy pachatel od počátku zamýšlí, alespoň v nejhrubších rysech i další útoky, které se po objektivní stránce jeví jako postupné realizování téhož záměru. Soud se nevypořádal přesvědčivě ani otázkou pachatelství či spolupachatelství a účastenství, když není zřejmé, jakým způsobem konkrétní osoba předmětné stroje či vozidla odcizila a nebylo bez pochybností prokázáno, kdy a z jakých důvodů odvolatel s odcizenými stroji přišel do kontaktu. Ke skutku pod bodem 3) napadeného rozsudku uvedl, že z provedených důkazů plyne, že se jedná o krádež ve formě pomoci, případně podílnictví, nikoli spolupachatelství, když hlavním důkazem je nedopalek cigarety vykazující znaky DNA dovolatele, který však byl nalezen na místě nálezu vozidla Avia, nikoli na místě jeho odcizení, když v odcizeném vozidle byly nalezeny další nedopalky, svědčící o přítomnosti jiných osob, které nebyly ani na základě získaných DNA zjištěny. Dále kritizuje znalecký posudek stran hodnoty odcizených vozidel s tím, že ten odcizené stroje neprohlédl, nevzal v úvahu jejich skutečné stáří a bezdůvodně navýšil časovou hodnotu odcizeného nakladače UNC 060. Uvedené skutečnosti tak mohly mít vliv na právní kvalifikaci jednání dovolatele, když se domnívá, že škoda by s velkou pravděpodobností nepřesáhla 500.000,-Kč. Další (procesní) námitky vznesl proti místní příslušnosti soudu prvního stupně a dále stran vyžádání a poskytnutí informací dle §88a tr. ř., kdy policie postupovala nezákonně stran získaných údajů o telekomunikačním provozu včetně lokalizace, když k jejich získání nebyl vydán příslušný soudní příkaz. K obdobnému porušení práva na soukromí došlo také v souvislosti s uchováním a následným předáním kamerových záznamů od čerpacích (benzinových) stanic v B. u B. a B. Č. V. Stejně tak protokoly o sledování osob nesplňovaly zákonem vyžadované náležitosti. Konečně uložený trest pokládá s ohledem na svou osobní situaci za přísný. Namítl i místní nepříslušnost soudu prvního stupně, který rozhodoval přesto, že ani jeden ze skutků, kterými byl shledán vinným, nebyl spáchán v jeho obvodu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Uvedl, že požádal předsedu senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř. o návrh na odklad výkonu trestu a dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. výkon jemu uloženého trestu odnětí svobody odložil.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedl, že tento v posuzované věci nemohl být uplatněn relevantně, protože nebyla splněna podmínka sine dua non, totiž to, že předchozí opravný prostředek byl odmítnut či zamítnut. Tak se však nestalo, neboť odvolací soud z titulu řádného opravného prostředku (odvolání obviněného) ve věci sám rozhodl tak, že částečně změnil napadené rozhodnutí v jeho prospěch (ve výroku o náhradě škody) a rozhodl tak o podaném odvolání jako o celku. Přitom trestní řád nepřipouští parciální rozhodování o podaném odvolání, o kterém musí být rozhodnuto jako o celku a přípustné je takto buď částečné či úplné vyhovění podanému odvolání nebo jeho (úplné) zamítnutí. Dovolatelem poukazované „analogické zamítnutí“ odvolání tak české trestní právo nezná. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že za právně relevantní námitku lze v posuzované věci mít jeho výhradu spočívající v tom, že soudy jeho jednání posoudily neprávem jako pokračující čin případně nastolenou otázku, zda šlo skutečně o pachatelství, spolupachatelství nebo účastenství na trestném činu. Má přitom za to, že jde pouze o námitku akademického charakteru, která pro naplnění tohoto dovolacího důvodu nemá bezprostřední význam. To proto, že trestní zákoník klade v jedno výslednou trestnost individuálního pachatele, spolupachatele či pomocníka, když navíc z provedených důkazů zjevně plyne, že to byl dovolatel, kdo rozhodným způsobem ovlivňoval spáchanou trestnou činnost. Na podmínky jeho trestnosti tak nemá vliv, zda další spoluobviněný (B. Š.) byl jeho spolupachatelem (jak plyne z výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně a to, že skutky popsané pod body 2 a 3 spáchali společně) nebo pomocníkem, a proto ani v tomto směru nelze dovolání přisvědčit. K právnímu posouzení dovolatelova jednání jako pokračujícího trestného činu potom státní zástupce uvedl, že dovolatelem v tomto směru vedená argumentace se míjí jak s obecně akceptovanou právní teorií, tak i s běžnou a stabilní soudní praxí. To proto, že namítanou subjektivní představu pachatele o páchání řady po sobě následujících trestných jednání, jež má existovat již na samém počátku jejich páchání, nelze absolutizovat. Postačí totiž, jestliže je v době prvního dílčího skutku pachatel obecně srozuměn s tím, že v obdobném protiprávním jednání bude pokračovat i později (proto i zákonný termín „pokračování v trestném činu“), aniž by musel mít konkrétnější představu o časovém či věcném charakteru těchto možných dalších (dílčích) skutků. V posuzované věci potom tato představa v mysli dovolatele nepochybně existovala, pokud se během necelého jednoho měsíce třikrát dopustil krádeže uvedených strojů, když jednotící záměr je zřetelně vyjádřen jak obdobným předmětem útoku, tak i velmi blízkou časovou souvislostí. Proto takovou námitku má státní zástupce za zjevně neopodstatněnou. K dalším námitkám pak státní zástupce uvedl, že tyto se již nedotýkají zvolených dovolacích důvodů, ale ve skutečnosti směřují do oblasti skutkových zjištění, když takto se jedná zejména o výhradu vůči správnosti znaleckého posudku, kterým byla stanovena hodnota odcizených strojů. Nelze přitom nijak dovodit, že by se jednalo o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry přijatými na jejich základě, když tuto zvláštní vadu rozhodnutí předmětem svých námitek dovolatel ani neučinil, když současně nelze ani přehlédnout, že zmíněnou námitku neučinil ani předmětem předchozích jednání soudů, které tak na ni ani nemohly reagovat. Další námitky jsou procesní povahy (údajná nezákonnost postihující poskytnutí informací podle §88a tr. ř., záznamy kamerového systému příslušné čerpací stanice či protokoly o sledování osob a věcí) a těmito (opakovanými) námitkami se odpovědně zabývaly oba soudy, když vyvrátily údajnou nezákonnost takovýchto důkazů. Stran námitky proti druhu a výši uloženého trestu státní zástupce uvedl, že jde o námitku, která leží mimo dovolací důvody, protože citované ustanovení §39 odst. 1 tr. zákoníku neobsahuje hmotně právní normu kogentní povahy, jejíž porušení by bylo možné podřadit pod zvolený dovolací důvod. Konečně k námitce stran místní nepříslušnosti soudu prvního stupně státní zástupce uvedl, že jde především o námitku ryze procesní povahy a je tak z hlediska uplatněných dovolacích důvodů irelevantní, když navíc jeden z projednávaných skutků (pod bodem 1 obžaloby) byl spáchán v okrese B., a tak byla založena (jako jedna z možných) místní příslušnost tamního okresního soudu. K návrhu dovolatele na odklad či přerušení výkonu jemu uloženého trestu uvedl, že vzhledem k učiněným zjištěním, není pro jeho vyhovění dán žádný racionální důvod.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl přímo rozsudkem, který přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu označeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícímu napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předchozí řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravné prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž i z hlediska popisu napadených skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl především to, že ve věci provedené důkazy nejsou dostatečně způsobilé prokázat jeho vinu. Taková námitka však směřuje vůči skutkovým zjištěním učiněným soudy, přičemž tyto (zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí) přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě také dospěly. Je namístě takto poukázat na příslušné výpisy telekomunikačního provozu (lokalizace mobilních telefonů užitých spoluobviněnými), záznam kamerového systému uvedené čerpací stanice, závěry odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, závěry odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a pachová identifikace, stejně jako z výpovědi spoluobviněného P. Č. a svědků B. a H. Stejně tak není ani důvodných pochyb o správnosti znaleckého posudku stran výše způsobené škody, když nelze ani pominout ten fakt, že dovolatel závěry znaleckého posudku před soudy akceptoval a ty se těmito závěry proto ani oprávněně nezabývaly. Výhrady proti němu vznesl takto až v rámci podaného dovolání, přičemž je neučinil ani předmětem tzv. extrémního nesouladu. K námitkám stran údajné nezákonnosti postihujících poskytnutí informací podle §88a tr. ř. a záznamů z kamerového systému příslušné čerpací stanice je třeba především uvést, že takto vznesené námitky jsou námitkami ryze procesního charakteru, které pod zvolené dovolací důvody nelze podřadit. Nad rámec řečeného je nutné poukázat i na to, že zmíněnými námitkami se podrobně zabývaly oba soudy a v rámci svých (přijatých) rozhodnutí také vysvětlily, proč dospěly k závěru, že tyto námitky jsou neopodstatněné. Konečně právně irelevantní je i námitka stran absence místní příslušnosti soudu prvního stupně (navíc je zjevné, že obžaloba byla podána i pro jeden ze skutků spáchaných v jeho obvodu) a námitka stran druhu a výše dovolateli uloženého trestu, když takové námitky ani nelze ke zvoleným dovolacím důvodům vztáhnout. Je proto na tomto místě uzavřít, že takto popsané námitky dovolatele ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající právě v tom, že soudy zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Pokud by tedy zůstaly takovéto námitky osamocené, nezbylo by dovolacímu soudu než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z hlediska dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze potom za právně relevantně uplatněné námitky mít ty, které směřují vůči tomu, že jednotlivé skutky, jimiž byl dovolatel shledán vinným jsou jediným a tedy pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. K tomu je namístě uvést, že dovolatel spácháním popsaných skutků naplnil všechny parametry kladené na existenci právě pokračujícího trestného činu, když svými útoky naplňoval stejnou skutkovou podstatu, byl veden jednotným záměrem, páchal je obdobným způsobem, a to včetně blízké časové souvislosti a také předmětem útoku. V posuzované věci je zjevné, že dovolatel si byl nepochybně vědom toho, že v obdobném protiprávním jednání bude pokračovat i později (jak se i stalo), přičemž není nezbytné, aby měl o svém (budoucím) protiprávním jednání již přesnou (konkrétní) představu včetně jeho časového či věcného rozměru. O existenci takové představy nepochybně svědčí i to, že v průběhu necelého měsíce ve třech případech (obdobným způsobem) odcizil popsané stroje. Za daných okolností potom závěry obou soudů spočívající v tom, že se jedná o jediný a pokračující (označený) trestný čin jsou v souladu se zákonem a naplňují právě zákonné požadavky kladené na zjištění, že se o pokračující trestný čin jedná. Konečně námitka spočívající v tom, že byla nedostatečně soudy vyřešena otázka, zda dovolatel jednal ve spolupachatelství (což soud prvního stupně také výslovně vyjádřil ve výrokové části svého rozhodnutí) nebo označený zločin spáchal ve formě účastenství (jako pomocník), tak znovu potom odkazuje na ve věci učiněná skutková zjištění, když v tomto směru je pouze na místě odkázat na závěry již shora vyslovené. Z uvedeného potom zjevně vyplývá, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve svém celku zjevně neopodstatněné a nelze tak mít za těchto okolností za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na toto své rozhodnutí potom Nejvyšší soud dále o návrhu dovolatele na odklad výkonu jemu uloženého trestu již nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka