ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.877.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 877/2012 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 o dovolání, které podal obviněný S. A., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 61 To 120/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 108/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 8 T 108/2011, v trestní věci obviněných S. A. a R. O. byl obviněný S. A. uznán vinným jednak pokusem podle §21 odst. 1 tr. zákoníku zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že spolu s obviněným R. O. jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku „dne 30. 01. 2011 v době kolem 03:50 hod. v P., D., v klubu B. v prostoru před barovým pultem, za přítomnosti většího počtu hostů, po předchozí slovní rozepři a drobné strkanici, společně s dalšími dvěma neztotožněnými spolupachateli, napadli poškozeného P. M., kdy nejdříve S. A. udeřil poškozeného opakovaně pěstí do obličeje, následně udeřil poškozeného pěstí do obličeje jeden neztotožněný spolupachatel, poté opět S. A. bil poškozeného pěstmi do obličeje, v té době k poškozenému přistoupil R. O. a chytil ho do kravaty a druhý neztotožněný spolupachatel udeřil poškozeného barovou židlí, a když poškozený spadl na zem, kopl ho R. O. do obličeje a S. A. do něho mlátil barovou židlí a ještě ho opakovaně kopl do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl do bezvědomí a zůstal ležet na zemi, kde do něho druhý neztotožněný spolupachatel opakovaně udeřil barovou židlí, přičemž svým jednáním způsobili poškozenému zlomeninu nosních kůstek bez výraznějšího posunu úlomků s tržně zhmožděnou ránou na kořeni nosu délky 1 cm, povrchní tržně zhmožděnou ránu v měkkých pokrývkách lebních na temeni hlavy délky 6 cm, povrchní tržně zhmožděnou ránu v oblasti pravého obočí délky 5 cm, krevní výrony v okolí obou očnic s nevelkým krevním výronem pod spojivkou pravého oka a povrchní tržně zhmožděnou ránu na hřbetní straně II. prstu levé ruky, avšak mohli mu způsobit i vážné a život přímo ohrožující úrazové změny spočívající v rozsáhlejším poranění lebky a nitrolebních struktur s možností zlomenin obličejového skeletu či kostí klenby a spodiny lební, s nitrolebním krvácením, případně i přímým poraněním mozku, a s možností vzniku takových vážných zranění museli být přinejmenším srozuměni, když poškozeného opakovaně kopali do hlavy obutýma nohama a opakovaně do něho mlátili židlí, dále poškozenému při potyčce roztrhli bundu zn. Uncle Sam a způsobili mu tím škodu ve výši 10.000,- Kč a poškozením interiéru klubu B., spočívajícím v rozbití 1 ks zrcadla, 2 ks barových židlí, 6 ks ozdobných svíček, 40 ks sklenic a 30 ks vratných lahví a vylitím nápojů připravených hostům způsobili škodu v celkové výši 5.970,- Kč společnosti Bombay bar, Neelkanth, s. r. o. (se sídlem P., D.)“. Za to byl obviněný podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu probačního pracovníka. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil, a podle §85 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo návykových látek. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. soud oběma obviněným uložil povinnost rukou společnou a nerozdílnou uhradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem P., N. P., ve výši 5 111,- Kč, a poškozenému Bombay bar, NEELKA NTH, s. r. o., se sídlem P., D., ve výši 5 972,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody pak posledně uvedeného poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání R. O. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, který je podal v neprospěch obviněného S. A. do výroku o trestu. Městský soud v Praze jako soud druhého stupně o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 61 To 120/2012, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil pouze ohledně obviněného S. A. ve výroku o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mu při nezměněném výroku o vině uložil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu dále uložil trest vyhoštění na dobu pěti let. Rozsudek obsahoval i výrok o zamítnutí odvolání obviněného R. O. podle §256 tr. ř. Právní moci nabyl 4. 4. 2012 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný S. A. následně dovolání , přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) namítl, že soud prvního stupně mu stanovil odpovídající druh a výši trestu s ohledem na jeho výchovný účel a dále s ohledem na to, že trpí syndromem osob žijících pod tlakem války a neustále hrozícího nebezpečí, který se zhoršuje a prohlubuje po požití alkoholických nápojů a jiných návykových látek. To pak u něj může vyústit v agresivní jednání. Z tohoto důvodu mu byla uložena povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Dále soud konstatoval, že už samotné projednání věci může mít na obviněného vliv, a protože nelze uložit podmíněně delší trest odnětí svobody než ve výměře tří let, uložil mu právě tento trest, který podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. V této části odvolací soud výrok napadeného rozsudku akceptoval. Podle dovolatele však rozhodl nesprávně, pokud vyhověl odvolání státního zástupce a nově rozhodl o uložení trestu vyhoštění na dobu pěti let. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v České republice nemá dostatečné zázemí ani přechodný nebo trvalý pobyt. Poukázal na to, že zde má dlouhodobý pobyt, má zde vytvořeno sociální zázemí a pracovní vztah, čímž naplňuje podmínky ustanovení §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za nepřípustný považuje uložený trest vyhoštění i z důvodů uvedených v ustanovení §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. V minulosti byl nucen opustit A., resp. dnes právně nejasné území N. K., nyní spravované Á. Před válečným konfliktem musel vycestovat do R. f., kde byla nicméně jeho práva narušována. Jako etnický A. zde totiž pobýval na východním K., kde mu ruské úřady umožnily se usadit. Tamní teritorium je ovšem obýváno převážně muslimským obyvatelstvem a byl zde omezen zejména v právu výkonu náboženství a v podnikání. Místní obyvatelstvo jej nutilo konvertovat na islám a ruské úřady jeho právům dostatečnou ochranu neposkytly. Hrozila mu šikana až fyzická likvidace. Tyto okolnosti odvolací soud v souvislostech dostatečně nezkoumal. V oblasti severního K., kam ho vyhostil, nyní probíhá regulérní válka. Snahou ozbrojeného konfliktu je přitom v zásadě eliminovat křesťanské obyvatelstvo. Rodina dovolatele je pronásledována dodnes. Byli mnohokrát napadeni. Tamní úřady však takové případy přehlížejí. Do České republiky sice nepřicestoval jako azylant, ale jako osoba, která má zájem na rozvoji ekonomickém. Je zde řada textilních podniků a z toho důvodu je sídlo společnosti, v níž působí, v H., kde je textilní tradice. Společnost, v níž je jednatelem, má pozitivní vliv na podnikání v České republice v oblasti textilního průmyslu.
Dovolatel dále připomněl, že plně nahradil veškerou škodu, kterou způsobil. Plně odškodnil poškozené. Svého skutku upřímně litoval. Osvětlil také své jednání, kdy fyzicky mnohem disponovanější, zjevně podnapilý, poškozený v okamžiku útoku představoval bezprostřední nebezpečí pro jeho kamaráda. Poškozený navíc dodatečně přiznal, že působil v ozbrojených silách a má zkušenosti s bojovým uměním. V dovolateli je zakotven určitý instinkt z války, související s bezprostředním ohrožením přítele. Přesto uznal, že porušil zákony České republiky jako svého nového domova. Z tohoto titulu plně a s pokorou přijal trest, který mu byl uložen. Není pravdou, jak uvedl odvolací soud, že systematicky porušuje zákony České republiky. Jeho předchozí odsouzení bylo zapříčiněno skutečností, že řídil motorové vozidlo pod vlivem návykových látek. Jednalo se přitom o vůz osoby, která mu návykové látky sama předala. Jednal tehdy v neznalosti působení takové látky poté, co sám nemohl rozlišit možnosti následků svého jednání. A konečně, dovolatel poukázal na to, že není nebezpečný a je člověkem s vysokoškolským vzděláním.
S ohledem na výše uvedené důvody proto v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výrokové části o uložení trestu vyhoštění na dobu pěti let podle ustanovení §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Současně požádal o odklad výkonu trestu vyhoštění uloženého napadeným rozsudkem podle §265o odst. 1 tr. ř., a to až do doby, než bude rozhodnuto o jeho dovolání. V této souvislosti znovu zdůraznil, že jeho pobyt v České republice nepředstavuje nebezpečí. Samotný podmíněný trest odnětí svobody považuje za zcela dostačující. Chce odčinit své chyby řádným životem, který jinak vede, a zcela se podvolí případným opatřením soudu, včetně dohledu probačního úředníka a zákazu požívání alkoholických nápojů či jakýchkoli jiných návykových látek. Uložení trestu vyhoštění by mělo negativní dopad nejen na něj samého, ale i na podnikání společnosti Master Line, s. r. o., která řádně vede všechny své povinnosti ve vztahu ke všem úřadům. Tuto povinnost plní výhradně sám jako její jednatel.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která dospěla k závěru, že odvolací soud postupoval správně, pokud mu uložil trest vyhoštění. Rozhodl v souladu s ustanovením §80 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný není občanem České republiky a uložení tohoto trestu vyžaduje bezpečnost lidí a majetku. Toto hledisko je v posuzované trestní věci dáno, neboť obava z ohrožení bezpečnosti lidí i majetku vyplývá z charakteru následků a závažnosti trestné činnosti, za kterou je trest vyhoštění ukládán. Obviněný se posuzovaného jednání dopustil v době podmíněného odsouzení, opět pod vlivem návykové látky, dopustil se více trestných činů a dokonce pokusu zvlášť závažného zločinu. Pokud tedy odvolací soud dovodil, že se jedná o osobu, u které v případě dalšího pobytu na území České republiky hrozí, že se bude chovat obdobně násilně nebo bude ohrožovat majetek. Podmínky ve smyslu §80 odst. 1 tr. zákoníku tedy dány byly. Pokud jde o negativní podmínky pro uložení trestu vyhoštění ve smyslu §80 odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, státní zástupkyně zdůraznila, že obviněný na území České republiky povolen trvalý pobyt nemá, jak konstatoval odvolací soud, a lze předpokládat, že má povolen pouze dlouhodobý pobyt za účelem podnikání. Izolované pracovní zázemí nepostačuje k tomu, aby trest vyhoštění nemohl být uložen. K námitce obviněného, že mu trest vyhoštění nemohl být uložen proto, že hrozí nebezpečí, že bude ve státě, do kterého měl být vyhoštěn, pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení nebo jinému nelidskému zacházení anebo trestu, podotkla, že za pronásledování se nepovažuje, může-li cizinec s přihlédnutím k osobní situaci nalézt účinnou ochranu v jiné části státu, jehož občanství má, nebo je-li osobou bez státního občanství v jiné části státu svého posledního trvalého bydliště, pokud se obava z pronásledování, popřípadě hrozba vážné újmy zřejmě vztahuje pouze na část státu. V daném případě obviněnému nic nebrání, aby si v případě realizace trestu vyhoštění pro svůj pobyt vybral jiné místo v R. f., jejímž je státním příslušníkem.
Své vyjádření uzavřela státní zástupkyně návrhem, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby tak bylo za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Obviněný S. A. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. per analogiam, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněnému při nezměněném výroku o vině oproti rozsudku soudu prvního stupně uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno.
Dovolací důvod obsažený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen buď takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští , se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Takovým nepřípustným druhem trestu je i uložení trestu vyhoštění v případě, že nejsou splněny podmínky uvedené v §80 odst. 1 tr. zákoníku, nebo je naopak naplněna některá z podmínek uvedených v §80 odst. 3 tr. zákoníku.
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejícím odstavci je zřejmé, že dovolatel svou námitkou, že v jeho případě jsou dány okolnosti uvedené v §80 odst. 3 písm. c) a d) tr. zákoníku, které brání jeho vyhoštění, uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. právně relevantně . Stejně tak lze pod citovaný důvod dovolání podřadit námitku, jejímž prostřednictvím zpochybnil, že by uložení trestu vyhoštění v jeho případě vyžadovala bezpečnost lidí nebo majetku, případně jiný obecný zájem (§80 odst. 1 tr. zákoníku).
K námitce dovolatele, že jeho další pobyt na území České republiky nepředstavuje riziko ohrožení bezpečnosti lidí nebo majetku a jeho vyhoštění nevyžaduje ani jiný obecný zájem, je nutno zdůraznit, že nyní projednávané trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a opětovně v souvislosti s konzumací alkoholických nápojů, jejichž účinek na své chování dobře znal. Posuzovaným jednáním se dopustil více trestných činů a dokonce pokusu zvlášť závažného zločinu proti zdraví. Z popisu skutku je zřejmé, že jeho útok proti tělesné integritě poškozeného P. M. byl velmi brutální, počínaje opakovanými údery pěstí obličeje, kopáním do obličeje obutýma nohama až po mlácení barovou židlí do těla poškozeného ve chvíli, kdy ležel bezmocně na zemi. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že na osamoceného poškozeného útočil společně a koordinovaně s dalšími třemi osobami. Kromě újmy na zdraví mu způsobili škodu materiální (na jeho oblečení) a současně částečně poničili i vybavení baru. Závěr odvolacího soudu, že je dovolateli za daných okolností třeba znemožnit po určitou dobu pobyt na území České republiky, jejíž zákony opakovaně nectí, a ochránit tím společnost před jeho opakovaným závadovým jednáním, je tak zcela odůvodněný.
Přisvědčit nelze ani další námitce, která se týká existence tzv. negativních podmínek podle §80 odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, při jejichž splnění je uložení trestu vyhoštění vyloučeno. Na tomto místě je třeba poznamenat, že dovolatel není občanem žádného státu Evropské unie a podle zjištění soudů nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt ani zde nemá rodinné vazby. Vzhledem k tomu, že jednotlivé okolnosti uvedené v §80 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku musí být splněny kumulativně, nebrání v uložení trestu vyhoštění ani skutečnost, že dovolatel má v České republice pracovní zázemí. Jedná se o občana R. f., tedy státu, který je považován za demokratický. Dovolatel zároveň nenamítá, že by ze strany orgánů uvedeného státu byla vůči jeho osobě prováděna jakákoliv konkrétní diskriminační opatření. Nic mu tedy nebrání v tom, aby s přihlédnutím ke svým osobním poměrům nalezl ochranu svých práv v jiné části R. f., než je severozápadní K., kde by případně mohl být jako etnický A. pro svou víru ze strany tamního obyvatelstva šikanován, napadán či pronásledován (k pojmu „pronásledování“ pak srov. též ustanovení §2 odst. 10 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Nejsou tedy splněny ani podmínky ustanovení §80 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku.
Protože Nejvyšší soud - s ohledem na důvody jednotlivě rozvedené shora - obviněnému nepřisvědčil v tom, že výrok o trestu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je zatížen vytýkanou vadou na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., rozhodl o jeho dovolání tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pokud jde o návrh, přesněji toliko podnět dovolatele k odložení výkonu trestu vyhoštění, Nejvyšší soud neshledal důvody, aby v projednávané věci postupoval podle §265o odst. 1 tr. ř. K podání návrhu na odklad či přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí, o kterém je třeba vždy rozhodnout samostatným výrokem, je za podmínek §265h odst. 3 tr. ř. oprávněn výlučně předseda senátu soudu prvního stupně. V nyní projednávané trestní věci však předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 při předložení dovolání takový návrh nepodala.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler