ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.981.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 981/2012-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2012 o dovolání obviněného J. J, nar., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 11 To 174/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 167/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 26 T 167/2011 , byl obviněný J. J. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších zákonů, dále jen „tr. zákoník“).
Toho se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že:
„ v přesněji nezjištěné době v brzkých ranních hodinách dne 19. 6. 2011 v obci L. č . p., okr. K., vešel otevřenými dveřmi do ložnice, kde ležela na posteli poškozená L. B., nar., na níž se začal domáhat sexuálního aktu, a přes její nesouhlas ji nejprve líbal na ústa, když se mu snažila uhýbat, chytil ji za vlasy tak, že jí zaklonil dozadu hlavu, aby pootevřela ústa, znovu ji líbal, následně ji přes její slovní nesouhlas a fyzicky kladený odpor proti její vůli vysvlékl, u čehož její fyzický odpor překonával tím, že jí držel ruce a tlačil ji k posteli a rukama a nohama jí roztahoval nohy, hladil ji na pohlavních orgánech a horní polovině těla, do vagíny jí vsunul minimálně jeden prst, jímž po kratší časový úsek pohyboval, čehož zanechal až poté, co se poškozené podařilo jej setřást a z pokoje utéci, přičemž poškozená v důsledku fyzického napadení obžalovaným utrpěla poranění, a to pohmoždění hrudi, pohmoždění obličeje, pohmoždění levé horní končetiny, tři hematomy na zevní straně pravého bérce o průměru 2 cm a z obou stran hematomy na levém koleně.“
Za tento trestný čin byl obviněný podle §185 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti sedmi měsíců. Podle §81 odst. 1,
§82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. J. odvolání. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 5. 2012, sp. zn. 11 To 174/2012, toto odvolání zamítl podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. J. prostřednictvím svého obhájce dovolání opřené o ust. §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu , neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a dále se , že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný v odůvodnění svého dovolání uvádí, že byť stále trvá na své obhajobě, že se popsaný skutek nestal, s ohledem na omezenou možnost uplatnění dovolacích důvodů se v dovolání soustředí na zpochybnění právní kvalifikace skutku. Brojí proto především proti naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu znásilnění podle 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tj. že by se činu dopustil „ jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží“ . Poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 407/2007 – I, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že rozhodující okolností pro posouzení toho, zda šlo o pohlavní styk srovnatelný se souloží je nikoli konkrétní způsob provedení tohoto styku, ale to, zda při tomto aktu došlo u poškozené k obdobnému traumatickému zážitku jako při násilné souloži. V této souvislosti odvolatel poukazuje na některé skutečnosti charakterizující osobnost poškozené (požívání drog, nadměrné pití alkoholu, promiskuita). Jelikož však tímto směrem nebylo vedeno dokazování, nemohl soud z provedených důkazů učinit závěr, do jaké míry byl pro poškozenou popsaný skutkový děj traumatický. Měl tedy podle názoru dovolatele v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ uznat dovolatele vinným trestným činem znásilnění trestným činem znásilnění pouze podle §185 odst. 1 tr. zákoníku.
V petitu dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal okresnímu soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší státní zástupce se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání Nejvyššího soudu podle §265h odst. 2 tr. řádu písemně nevyjádřil.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřoval, zda dovolání je v posuzovaném případě přípustné (§265a tr. řádu) , zda bylo podáno oprávněnou osobou (§265d tr. řádu) , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě (§265e tr. řádu) . V rámci toho zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně .
Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. řádu jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od tohoto doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle §265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který ve věci rozhodl v druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že v posuzovaném případě bylo usnesení odvolacího soudu, které je dovoláním napadáno, obviněnému doručeno (viz č. l. 181 spisu) na adresu jeho trvalého bydliště dne 31. 5. 2012, kdy zásilku osobně převzal. Jeho obhájci Mgr. T. V. bylo napadené usnesení doručeno rovněž dne 31. 5. 2012 (viz doručenka č. l. 181 spisu). Dovolání bylo do podatelny Okresního soudu v Kladně doručeno osobně dne 3. 8. 2012 (viz otisk podacího razítka na první straně dovolání č. l. 191 spisu).
Podle §60 odst. 2 tr. řádu lhůta stanovená podle měsíců končí uplynutím toho dne, který svým číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 3 tr. řádu připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den. Dvouměsíční lhůta pro podání dovolání v posuzovaném případě tedy dle §265e tr. řádu uplynula dne 31. 7. 2012 (úterý), kdy nejpozději bylo možno dovolání účinně podat. Z obsahu spisu není zřejmé, že by dovolací lhůta byla odvolatelem zachována některým z dalších přípustných způsobů uvedených v §265e odst. 3 tr. řádu (viz shora). Nejvyšší soud tudíž uzavřel, že dovolání obviněného bylo podáno po zákonné lhůtě.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného J. J. jako podané opožděně, a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. srpna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr