ECLI:CZ:NS:2012:3.TDO.999.2012.1
sp. zn. 3 Tdo 999/2012 -15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. září 2012 o dovolání podaném T. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 126/2012 ze dne 3. 4. 2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 113/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 113/2011 ze dne 26. 1. 2012 byl T. S. uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz dle §233 odst. 2 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
V předmětné věci podal T. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 8 To 126/2012 ze dne 3. 4. 2012 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal T. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nalézací soud nesprávně opřel své rozhodnutí o výpověď svědka P. K., který byl právě tím, který vědomě přechovával padělanou bankovku a měl být v tomto směru trestně stíhán. Co se týče samotného dovolatele tak ten uvedl, že nevěděl, že se jedná o padělanou bankovku, když navíc tato byla podle jeho názoru vyprána a následně ještě jednou společně s jeho pracovním oděvem, což ztížilo rozpoznání, že šlo o bankovku padělanou. Neobstojí proto tvrzení soudu, že musel její nepravost snadno poznat. Poukázal také na to, že (v domnění), že se jedná o bankovku pravou, postupoval s návodem České národní banky pro výměnu poškozených peněz. V této souvislosti poukázal i na judikaturu (rozhodnutí č. R 58/78) a takto absenci jeho zavinění, tedy jednání v přímém úmyslu s tím, že je trestán pouze za to, že nerozpoznal padělanou bankovku a je tak trestán za své intelektuální schopnosti. Jeho vina tak nebyla jednoznačně prokázána, zejména co se zavinění týče, a soudy tak měly postupovat aplikací zásady in dubio pro reo. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil (citované) usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející (citovaný) rozsudek Městského soudu v Brně a dále podle ustanovení §265k tr. ř. zrušil i „další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí“ a aby poté „dle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí věci“.
K takto podanému dovolání se Nejvyšší státní zástupce České republiky do dnešního dne nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se v zásadě nelze domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci se však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejedná, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně nejde ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být shledán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 , tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje, na což dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen ve výrokové části (citovaného) rozsudku soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že označený zločin nespáchal, protože nevěděl, že se jedná o padělanou bankovku a takto nebyla naplněna subjektivní stránka (zavinění ve formě úmyslu) skutkové podstaty zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 tr. zákoníku. Avšak oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Není tak důvodu, proč nevěřit výpovědi svědka P. K., který popsal, kde zanechal padělanou bankovku, proč tak činil, když z jeho výpovědi ani neplyne, že by tato bankovka byla poškozena praním. Přitom úvahy o tom, zda se tento svědek dopustil trestného činu, jsou v souvislosti s trestním stíhání samotného dovolatele irelevantní. Nelze ani přehlédnout svědeckou výpověď L. K. a zejména odborné České národní banky, ze kterého plyne, že se jednalo o méně zdařilý padělek se stupněm nebezpečnosti 4 (ve škále 1-5). Jde takto o námitky skutkového charakteru, které zvoleným dovolacím důvodům nekorespondují. Ve světle uvedených skutečností však lze mít za právně relevantně uplatněnou námitku tu, že dovolatel nejednal úmyslně a takto tedy absentovala subjektivní stránka skutkové podstaty označeného zločinu. Tato námitka je však zjevně neopodstatněnou, protože z již zmíněných skutečností plynoucích z ve věci konaného dokazování je zjevné, že se jednalo nepochybně o méně zdařilý a tedy snadno rozpoznatelný padělek, když nebylo pro dovolatele nijak obtížné tuto skutečnost zjistit a podle toho jednat. Přitom je zjevné, že přes uvedené, dovolatel nešel do banky padělanou bankovku (na základě již citovaného návodu České národní banky) odevzdat, ale pokusil se ji vyměnit jako pravou. Právním závěrům soudů, že za těchto okolností jednal v úmyslu přímém tak nelze nic vytknout, a to ani z pohledu judikatorního rozhodnutí poukazovaného dovolatelem (jím nevytýkaný, případný pokus k uvedenému zločinu). Z uvedeného je tak patrné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a nelze tak mít v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. září 2012
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka